Parthenope

Sorrentinův nový film uvedený v Cannes, je opojná báseň vzdávající hold mládí a lidské (ženské) kráse (jak jinak)… a musím se přiznat, že mě v první polovině skutečně naprosto vtáhl a očaroval. Dlouho jsem totiž neviděla tak vizuálně poutavé, k dokonalosti dotažené záběry. Postava Parthenope mi byla sympatická, protože si své krásy sice je vědoma, ale nepřišlo mi, že by toho využívala, naopak moc dobře zná svou hodnotu, není jen krásná, ale i bystrá a ctižádostivá. Nadšení ale bohužel v druhé půlce postupně upadalo, protože se hlavní hrdinka přestala chovat… logicky? Neměla jsem pro její počínání a pro některé události zcela pochopení. Přestala jsem v tom vidět nějaký smysl či pointu. Nakonec se tedy ukáže, že celý ten film vlastně stojí na kráse hlavní herečky a na tom mistrném vizuálu, ale a to bohužel není dost. [Festival de Cannes 2024] (25.07.2024)

Sorrentinova obrazová poezie vzdávající hold Neapolu a ženské kráse (jak jinak). V první třetině hezká expozice postav, ze kterých vedlejším vévodí nejenom hereckým výkonem, ale i charakterem, spisovatel Gary Oldman. Později čím dál více pocitových fragmentů, kterých kontext a význam v ději mi uniká. Čímž ustupuje i nadšení z formy jejich podání. Co měla proboha znamenat ta “kráska a zvíře” postava ošklivého kněze, v kostele prstujícího Parthenope?? **1/2 [Cannes FF] (24.05.2024)

Jak některé filmy od Sorrentina vyloženě miluju, tak tady se neapolský rodák již úplně vyčerpal a zacyklil a vyplodil čistou obrazovou manýru, neobjevnou, vyčichlou a zcela bezobsažnou. Všechno se tu točí téměř výhradně kolem fyzického vzhledu mladé hlavní hrdinky (resp. její herecké představitelky), obdivování krásy ženských těl tu ale zároveň působí stařecky oplzle a uslintaně. Dialogy se tváří hluboce filosoficky, film nicméně tone v tezovitých blábolech ("ženská krása je jako válka, otevírá dveře") a emocionálně zcela vyprázdněných melodramatických motivech. Mistrovství světa v natáčení prázdných výplňových scén s výpovědní hodnotou ekvivalentní dvouhodinové reklamě na luxusní parfém. (05.07.2024)

Tento snímek je pro mě klenotem karlovarského festivalu a je škoda, že byl promítán jen jednou. Jemná legrace, kterou si Sorrentino dělá z krásy hlavní hrdinky, díky níž (a jejímu bohatství) si ona může dělat cokoliv, je podtržená atmosférou líného italského podnebí, pocitem osudovosti a skladbou Era già tutto previsto v podání Riccarda Cocciante. Velmi oceňuji, že hlavní hrdinka Parthenope není jen krásná, ale také inteligentní, uvědomělá a obecně ve všech směrech dokonalá. První třetina filmu je za mě nejlepší a bohužel jsem do dneška nepochopila symboliku syna ze soli a vody, ale to na mém dojmu z filmu nic nezměnilo. Film je plný esteticky příjemných záběrů a jsem toho názoru, že jej člověk musí spíše vychutnat, než do detailu analyzovat. Vybízí k tomu nechat se pohltit pocity, které v člověku vyvolají pláč neznámého původu. Nakonec musím dodat, že prostory chrámů jsou jako stvořeny k tomu, aby v nich zněla ozvěna ženského vzdychání… (18.07.2024)

Obávam sa, že Sorrentino sa nakazil tou istou chorobou ako Wes Anderson: stále viac kradne z vlastných filmov, neprináša na stôl nič nové, opakuje tie isté myšlienky znova a znova a znova. Niekto by to mohol nazvať štýlom, ja by som skôr povedal, že iba honí péro vlastným fanúšikom. Keď sa človek pozrie na iných Áčkových režisérov, známych pre osobitosť ich tvorby (dokonca aj na tých, ktorí majú tendenciu krúžiť okolo rovnakých tém), je jasne detekovateľný akýsi pokrok, vývoj, kariérna cesta. Parthènope má všetko, čo sa od talianskeho filmára dá čakať: témy mladosti a staroby, krása a rozmanitosť jej podôb, chtíč, neopätovaná láska, nádherní ľudia čo hulia jednu cigu za druhou, nadržaní kňazi kráčajúci v slow-motion, pričom všetko to je natočené ako reklama na drahý parfém. Nechápte ma zle, stále mám rád Sorrentinove filmy a Parthènope nie je výnimkou: príbeh o neapolskej kráske, ktorá prechádza životom a snaží sa NEvyužiť svoju krásu vo svoj prospech je zaujímavý. ALE. Je to ako keď sa fanúšik SSC Neapol ide pozrieť na zápas s posledným tímom tabuľky zo Serie B – „Tím hral dobre, som rád, že vyhrali (1:0), ale nemali by mať na seba väčšie nároky a chcieť trochu viac?” Videné na 77. MFF v Cannes. (04.06.2024)