Francouzská revoluce

Vzor ve zpracování historických témat, potřebná pompéznost i realističnost. Co činí z tohoto díla téměř perlu (nejen) francouzské kinematografie je velkolepé score od génia filmové hudby jménem Georges Delerue, jeho mnohotvárná a vyšperkovaná kompozice je obří třešničkou na tomto dortíku. Všichni si vybavíte určitě skladbu Hymne á la Liberté. (29.03.2009)

Po prvním dílu: monumentální výprava, skvělí herci v pedantické rekonstrukci událostí Velké francouzské (buržoazní) revoluce z pohledu novináře Camilla Desmoulinse, jednoho z hlavních představitelů kordilérského klubu. Film má jednu nevýhodu, totiž že je mrtvý - je to prostě oživlé museum. Napovídá tomu i pedantický scénář, snaha nacpat do dialogů maximum historických informací a tak je znepřehlednit a znepřirozenit. Kdyby nebyla sama francouzská revoluce tak zajímavá, asi bych musel hodnocení ještě snížit právě kvůli nefilmovosti díla. (12.11.2009)

Takovéhle skvosty se dnes už bohužel netočí. Film opravdu historický, ne pseudohistorický, tedy v převážné většině přísně faktografický a téměř prostý obvyklého telenovelického balastu, který na historický terminál s oblibou roubují komerční, hlavně pro Hollywood píšící scénáristi. Působivá a neradostná ukázka toho, jak snadno mohou původně vznešené ideály vydláždit cestu do pekla, jak revoluce časem zákonitě požírá svoje vlastní děti/tvůrce, jak pošetilé je bojovat za nějaká práva abstraktního "lidu" a jak snadné je zaklínat se při páchání zločinů jeho jménem, jak nekonečně sprostá, manipulovatelná a stádní pakáž je onen tzv. "lid", tvořený většinou bezcharakterní primitivní lůzou, bezskrupulózními ctižádostivci, nebo v lepším případě politováníhodně naivními idealisty. Nabízí se paralela třeba s průběhem bolševické revoluce v Rusku, nebo s padesátými léty u nás, ale takových paralel k mnoha jiným dějinným událostem jsou v historii spousty a jsou prd platné, protože lidstvo se bohužel z historie a ze svých chyb nedokáže poučit. To dokážou jen nemnozí jedinci, kteří ovšem na chod dějin očividně nemívají žádný vliv. A proto je například naše euroamerická civilizace v současnosti přesně tam, kde je. (07.11.2021)

,,SIR, PARÍŽANIA DOBYLI BASTILU!" ,,ALE PREČO? JE TO SNÁĎ VZBURA?" ,,NIE, REVOLÚCIA." __ Myslím, že nebudem ďaleko od pravdy ak poviem, že sa jedná o doteraz najkomplexnejšie filmové spracovanie azda najslávnejšej z revolúcií. K historickej presnosti sa vyjadriť neviem (ktovie ako veľmi majú túto tému prelúskanú tí, ktorí tak tvrdia), myslím si však, že dejiny tu určite nie sú nijako závratne poprekrúcané, navyše ak sa jedná o výročný film tvorcovia sa nemohli snažiť prehnane ,,šokovať". Bežného diváka tak má táto séria rozhodne čím obohatiť. Vrtochy toto dielo určite má, predovšetkým pokiaľ sa jedná o stránku scenára, ktorý do hĺbky príliš nejde (to sa však dá pochopiť) a podobne sú na tom aj postavy, mnohé bez výraznejšieho charakteru. Nerozumným mi prišiel často krát aj strih, usekávajúci mnoho zásadných scén, čo by sa dalo prisúdiť neschopnosti režiséra. Klady tu zase tkvejú predovšetkým v precíznej výtvarnej stránke do pompéznosti podporenej skvelou hudbou oscarového veterána Delereua. Tieto dva aspekty potom posúvajú celé dielo ďalej, než len za jeho televízne hranice. Nedá mi ešte nespomenúť hviezdne obsadenie, ktoré som zo začiatku porovnával s vlastne námetovo rovnakým Dantonom od Wajdu. Práve Brandauer mi v úlohe Dantona najprv veľmi nesedel, postupne však naozaj prekonal Depardieua. Veľmi zaujímavo je vykreslený aj Robespierre, možno najprepracovanejšia zo všetkým postáv, ktovie prečo opäť hraná poľským hercom a nutné poznamenať, že opäť veľmi dobre. Získal si ma však aj Ludovít XVI. (Jean-François Balmer ) a čerešničkou na legendárny Christopher Lee ako jeho kat (dúfam, že veľmi nespoilerujem). Záverom by som ešte citoval jeho výrok, ktorý tu veľmi trefne citoval buržoáziu: ,,ČO JE TO TRETÍ STAV?" ,,NIČ." ,,A ČO TEN STAV CHCE?" ,,ÚPLNE VŠETKO." (24.09.2009)

Vizuálně snad až >pimprlově< pojatá >historie< aneb pateticky mýtutvorný epos ryze televizního kalibru, dobově hvězdně sice obsazen, rutinně však natočen a krom občasného (místy až směšného) přehrávání hvězd i komparsu vcelku jalově odehrán... . . . V kombinaci tuzemského televizního uvedení s ořezem obrazu (z formátu 1,66:1 na 4:3) a hlavně s tradičně debilním a zvukově plochým českým dabingem (mmj. třeba výkřiky a atmosféra v davových a vůbec exterierových scénách...) působí pak tohle dílo - zvláště ve vypjatých momentech - místy až nechtěně komicky, vskutku prostě hodno předhození prostému a prostoduchému masovému diváckému stavu a jeho stádně-uživatelským vidláckým tužbám a moresům... :-[ . . . P.S. Nakonec pak snad nejvíce pozitivní jev jako odměna za svým způsobem protrpených 360 minut je zjištění, že >nezlomný lidský duch< stará se o neustálé opakování historie a nakonec to stádo prostě nikdy nezvítězí nad všemi těmi psychopaty, vrahy, zloději, korupčníky atd etc (čili "politiky"), posedlými mocí a ohánějícími se vůlí a blahem lidu. Tak jen tak ale fakt nevím, co je vlastně horší... :-( - - - - - (Poprvé sledováno po čtyři dlouhé večery za porevolučně pozdního léta l.p. 2009 na ČT2, komentář zde jako sedmnáctý - 22.9.2009) (22.09.2009)