Requiem za sen

Někým jsem byla před tímto filmem varována, někým mi byl doporučován ... co na to říct, no ... možná by ho měl vidět každý narkoman a v tu chvíli, kdy by dokoukával poslední minuty filmu a do uší mu zněla ta neskutečně pod kůži vtíravá a grandiózní hudba, tak v tu chvíli by típnul posledního jointa, zlomil stříkačku, vysypal a spláchl by to všechno do haj ... do záchodu... Já jsem dnes večer hlavně jen seděla a zírala na úžasně dokonalý projev Ellen Burstyn a jsem ji vděčná, že tu roli nakonec vzala, protože ten její výkon byl ... byl (teď se mi momentálně nevybavuje dostatečně silné a přesně označující superlativum) byl prostě fa-mó-zní! Čest všem, kteří se na filmu podíleli a Aronofského začínám od nynějška velebit, ámen. (05.12.2013)

Právě jsem to dokoukal a jsem plný dojmů. Tenhle film bych povinně pouštěl všem těm, kteří mají chuť nějaké ty drogy zkusit. Marně si vzpomínám, jestli jsem někdy viděl silnější a beznadějnější film. Už začátek není žádná idylka, ale co minuta, to krok níž, na konci je situace naprosto bezútěšná. Aronofsky se mi jeví jako obrovský talent a myslím, že se nebudu příliš mýlit, když řeknu, že je jedním z nejnadějnějších režisérů současnosti. Jeho hrátky s obrazem, hudbou a zvuky jsou naprosto dokonalé, režie snových a halucinogeních sekvencí správně psychedelická. 100% (15.09.2008)

Filmařsky brilantní snímek, jehož přemíra depresivity je jeho největší slabinou. Aronofsky se jako spoluautor scenáře, ve snaze hrát na co nejtemnější strunu, dopustil několika scenáristických nedotaženosti, či spíše nesmyslů. A to HODNĚ velkých a musím jenom souhlasit s tím, co zde napsal Tsunami_X. Nicméně, pokud bych měl ze všech filmů s drogovou tematikou vybrat jeden, kterým bych chtěl odradit své případné potomky od konzumace drog, vybral bych tento. Není sice zdaleka tak propracovaný a komplexní jako třeba TRAFFIC, scenáristicky je děravý, ale v zobrazení následků konzumace drog je tak zhnusující, že by skvěle splnil svůj účel. (10.02.2004)

Aronofského odstrašující malá noční hudba ( aka nikdy nekončící můra ). Čtyři roční období, čtyři okruhy ohraničující jeden rok, čtyři schody do pekla lidské existence. Léto ještě představuje opojnou naději a snovou lehkost nadcházejícího přízraku budoucnosti, avšak podzim utopený ve vyvržených vnitřnostech a tělních tekutinách přináší vystřízlivění, aby mohlo být konečné delirium ukončeno zimním pádem až na samotné dno. Aronofsky svým postavám sadisticky odebírá a zároveň odepírá možnost snít. Sny a představy nechává přetavovat v přízraky, sebeklamy a noční můry nepřinášející žádné vydechnutí, jen vystřízlivění. Závěrečná sebedestruktivní koláž, bez veškeré naděje je režisérovým requiemem za ztracený sen. Na konci snímku jsem to byl já, kdo chtěl křičet z plných plic: „I want to live“. (08.09.2009)

Audiovizuální nářez od režiséra Fontány a Pi, který si nebere žádné servítky. Pokud jste měli nějakou závislost, tak po tomhle filmu si uvědomíte, jaké jste třeba měli štěstí, že to s vámi neseklo. Aronofsky předčil skromným snímkem a vlastním scénářem bez problémů všechna dramatická veledíla podle bestsellerů světového kalibru za posledních X let. Po tomhle už na špeka ani nepomyslíte. (22.08.2007)