Requiem za sen

Přímočaré – průhledné – zničující. Ačkoli se člověk zaříká, že Aronofsky pracuje se svojí triádou osudů tak okatě, že nelze diváka nachytat s kalhotama na půl žerdi, stane se to. Díky famóznímu střihu, fantastické hudbě a labužnickému tempu i atmosféře záběrů graduje Requiem do nesnesitelně skřípavých tónů zmaru a ponížení. Mansellova ústřední melodie už sama o sobě navozuje mrazení, ale ta vizuální báseň, kterou k tomu Darren zkomponoval, ta rve kůži. Jakkoli typicky pro něj nemá film nijak zvlášť hluboké nitro, jeho povrch je natolik dokonalý a natolik dobře zacílený, že se mu nelze ubránit. (24.11.2008)

Věřte, myslím to s vámi dobře, když tady teď napíšu, že k tomuhle filmu je nutné usedat s dobrou náladou. Na jeho konci totiž budete asi zděšeni, asi zhnuseni, ale určitě deprimováni. A sledovat Requiem od počátku s depresí - no, nemuselo by to s vámi na konci dopadnout nejlíp. Klipovitý střih se v těch nejvypjatějších sekvencích mění vyloženě v cílený útok na nejzazší hranice lidského vnímání a také psychiky. Herecký výkon Ellen Burstynové se dá směle přirovnat k nejlepším ženským hereckým výkonům všech dob, stejně mile překvapuje i Jennifer Connelly (kde jsou doby Legendy, nebo Raketýra), ale také oba mužští hrdinové, Jared Leto a Marlon Wayans. Bez diskuzí jde o jedno z nejlepších, ale asi i nejkontroverznějších děl z konce minulého, resp. začátku tohoto tisíciletí. Btw. (viz plakát) Jennifer Connelly stojící zády ke kameře na molu, vybíhajícím do moře - taky se vám při tom asociuje Smrtihlav? :) (07.03.2003)

Je tomu hodně let co jsem viděl Transpotting, ale toto dílo mi naprosto vyrazilo dech. Film o čtyřech lidech, kteří mají tak trochu "jiný" život. Žena závislá na televizi, která vyhraje v soutěži a kvůli svým červeným šatům chce zhubnout i za pomoci amfetaminů. Její syn jenž s klidem ukradne vlastní matce televizi kvůli potřebě další dávky. Jeho přítelkyně, která postupem času propadá stále hlouběji až k prostituci. Jejich společný černošský přítel, které má představy a nutnost být poblíž své matky.Herecké hvězdičky Jared Leto, Ellen Burstyn, Jennifer Connolly a Marlon Wayans hrají naprosto neuvěřitelně!! Ellen Rurstyn předvádí výkon, který by ani soška oscara nedokázala dostatečně zhodnotit. Marlona Wayanse jsem nikdy neviděl pořádně hrát, ale tady opravdu koukám co se skrývá v takovém to "huliči". Jared a Jennifer jsou skvělá dvojce a oba krutě ukazují na svých postavách pravdu o drogách. Hudební doprovod je bezchybný. Střih je něco ... dokonalého. Pod střihem tohoto filmu bych viděl nápis oscarový. Možná je to nadsazené, ale mě to naprosto dostalo. A nejlepší na závěr. Režie Darrena Aronofskyho je v tomto filmu něco nepopsatelného. On dokáže deprimovat každým záběrem více a více a my, co sledujeme jeho film, můžeme jen s otevřenými ústy sledovat krásu co nám on předkládá. Půlený obraz(např. dva milenci v posteli jsou dokonalé spojení obrazu), urychlení času a další hračky, které použil jsou perfektně trefené a neumím si představit film bez nich. Dokonalé dílo jenž by mělo být pouštěno dětem, klidně ať se vyděsí , ale určitě by to způsobilo pokles drogově závislých. Já se už teď bojím každého prášku od doktora... Nejdepresivnější film, kterému jsem dal 5* ... (26.01.2005)

Zajímavě zpracovaný příběh ze světa drog. Výborná hudba, při které jsem se cítil jako v sedmém nebi a říkal jsem si, že většina tvůrců filmovou hudbu přílíš neřeší a pak to podle toho taky vypadá. Díky skvělé kameře jsem se částěčně dokázal vžít do kůže protagonistů, ale čekal jsem, že mě film citově odbourá a to se nestalo. Možná je to tím, že jsem drogy nikdy nebral, a tak se sympatie k těm závislákům u mě nedostavily. (22.01.2010)

Aronofského audiovizuální nálož uplatňuje naprosto všechny výrazové prostředky svého média, aby totálně a nelítostně zvalchovala diváky. Jeden z mnoha výstižných aspektů díla spočívá v tom, jak dlouho ve vyobrazovaných životech postav je zdánlivě vše v pohodě a jak jakoby náhle pak přichází zjištění, že už šlapou vodu v oceánu beznaděje. Všichni jsme na něčem závislí a vytváříme si bludy, abychom si svou závislost ospravedlnili i živili a při tom nemuseli vidět realitu kolem sebe. Ve čtveřici životů "Requiemu za sen" se snadno najde každý, případně v nich objeví odlesk někoho blízkého. Nezbývá, než se při jeho závěrečných titulkách také schoulit do klubíčka a snít dál svůj sen. Viděno po cca dvou dekádách znovu a byť prvotní kontakt nemá konkurenci intenzitou zásahu, v případě tohoto filmu i napodruhé není o nic snazší a milosrdnější, právě proto, že člověk ví, co ještě postavy čeká. (10.02.2023)