Requiem za sen

Skvělej a hodně depresivní film , který ukazuje jak lehlké je sklouznout k extrémní závislosti na drogách, při které je člověku už jedno co udělá aby dostal svojí drogu a zvláště konec je hodně drsný. Za povšimnutí stojí skvělá kamera a výkony všech hlavních herců, obvzlášť Jared Leto a Jennifer Connelly předvádějí skvělý výkon a dokonce i druhořadý herec Marlon Wayans ukázal že v něm něco je. (26.02.2005)

Requiem za sen aneb cesta do hlubin feťákovy duše. Naprosto omračující drogová báseň a nejdepresivnější film všech dob... Ne, nejsem zaslepen jeho jednostranným záměřením a útokem na divácké emoce, přiznávám, že je dosti dělán na efekt, samotný děj je poměrně plytký a obsahuje pár nelogičností (kdo by si proboha píchal pořád do jedné ruky a stejného místa?), ale neřešme jako stroje nesrovnalosti mezi jedničkami a nulami a ponořme se do tohoto ponurého, heroinem nasáklého příběhu, zapomeňme na okolní svět (to jde snadno) a dopřejme si tak temný zážitek, jaký nám žádný jiný film neposkytne. Darren Aronofsky dosáhl pomocí experimentální režie o zběsilém střihu, extrémně zpomalených, či naopak zrychlených záběrech, chytrého použití split screenu, halucinogeních zvuků a výborné ústřední písně hotový zázrak. Škoda, že film není i scenáristický tak chytrý jako Trainspotting, ovšem stále za 10/10 (16.08.2008)

Drogy jsou špatné, áno? Ale navzdory všemu, co se povídá, není Requiem film o drogách. Je to film o závislostech a o tom, jak závislosti ničí život. Je jedno, jestli jde o heroin, televizi, sex, čokoládu nebo lásku, pro každou závislost existuje ten moment, kdy přebere kontrolu nad vaším životem, kdy už to nejste vy, kdo kontroluje závislost, ale kdy vaše závislost kontroluje vás. Mění vás a všechno ve vašem životě se podřizuje jí. Requiem tohle krásně ukazuje. Svým vyprávěním o čtyřech životech začíná nevinně, skoro komediálně. Hezky jemně a pomalu všichni hlavní hrdinové překročí tu nepostřehnutelnou hranici, vkročí do té nezastavitelné spirály a divákovi nezbývá než si jejich bolestivý pád na samé dno prožít s nimi. Pěkně vás to vcucne, pořádně semele a vyflusne na druhé straně. A když budete mít trochu štěstí, třeba vám to i otevře oči. (30.12.2010)

Filmy o drogách buď chtějí vychovávat a varovat a snaží se o to mentorujícím vztyčeným ukazováčkem tak, že kdo ještě drogu nezkusil, jde si hned nějakou sehnat, nebo naopak představují konzumenty drog a jejich účinky jako vysmátou cool zábavu ( a kdo to ještě nezkusil.......). Aronofsky to naservíroval stylem "tady to máte a poperte se s tím- jestli chcete - jak umíte" a podle mě je to ten nejlepší způsob. (08.11.2004)

Vážení filmoví přátelé, nemá cen nic zastírat, film Requiem za sen mě naprosto zničil. Mám pocit, že život, jaký jsem žil doposud nemá žádný smysl ani budoucnost, proto na něj rezignuji. Lžu? Ano i ne. Film Reguiem za sen mě opravdu pomalu zabíjel. Celou kapitolu ZIMA jsem měl husí kůži a svíjel jsem se jako pes, kterého někdo zahnal do kouta. Kňučel jsem a se slzami v očích překonával sám sebe, když jsem se rozhodl ten proklatý film nevypnout. Vydržel jsem to, i když sám nevím proč tomu tak je, nevěřil jsem si. Co ale může za to, že mě tato část filmu svírala zevnitř a pomalu mi bránila v dýchání? Scénář to určitě není, neboť z něj nějaká ta větší dokonalost cítit není... Ano jedná se o geniální režii a hudební doprovod, bez těchto dvou složek by byl Requiem za sen zcela obyčejným, průměrným filmm. Přestože se jedná o jediný snímek, který mě takto hluboko zasáhl, nemohu jej milovat, ale musím jej nenávidět. Requiem za sen je jediný film, který bych býval ohodnotil i více než pěti hvězdičkami, přesto si jej nemohu v žádném případě zařadit do oblíbených. Proklínám ho. A tak vysoce jej hodnotím jen za tu bezchybně vytvořenou atmosféru absolutní bezmocnosti, kterou tak přesvědčivě vykreslil ve své poslední části. Při jeho sledování jsem si vzpomněl na dobu, kdy jsem sám něco podobného pociťoval a musím vám říct že nic příjemného to není... Doufám že jej už nikdy neuvidím. (06.02.2006)