Requiem za sen

Aronofského odstrašující malá noční hudba ( aka nikdy nekončící můra ). Čtyři roční období, čtyři okruhy ohraničující jeden rok, čtyři schody do pekla lidské existence. Léto ještě představuje opojnou naději a snovou lehkost nadcházejícího přízraku budoucnosti, avšak podzim utopený ve vyvržených vnitřnostech a tělních tekutinách přináší vystřízlivění, aby mohlo být konečné delirium ukončeno zimním pádem až na samotné dno. Aronofsky svým postavám sadisticky odebírá a zároveň odepírá možnost snít. Sny a představy nechává přetavovat v přízraky, sebeklamy a noční můry nepřinášející žádné vydechnutí, jen vystřízlivění. Závěrečná sebedestruktivní koláž, bez veškeré naděje je režisérovým requiemem za ztracený sen. Na konci snímku jsem to byl já, kdo chtěl křičet z plných plic: „I want to live“. (08.09.2009)

Scénář: Hubert Selby Jr., Darren Aronofsky .. Extremně provokativní stihomam a obrovská deprese silnější než kokain, ostřejší než marihuana a procítěnější než na extázi!! Výtečné režijní a kamerové experimenty a také špičková hudba, zejména dokonalé, smutné houslové party tvoří nezapomenutelný zážitek a nebýt několika malých logických hloupůstek, tak bych neváhal s absolutoriem! 95%. (31.08.2005)

|| Scenár: Darren Aronofsky, Hubert Selby Jr. / Predloha: Hubert Selby Jr. - Requiem for a dream | Hudba: Clint Mansell | Produkcia: Eric Watson, Palmer West | Distribúcia: Artisan Entertainment | Štúdio: Thousand Words, Protozoa Pictures | Rozpočet: 4,5 miliónov $ | Tržby: 7,390,108 $ || Absolútny víťaz kategórie: Sila filmového strihu a editácie. A to, že sa tam za 100 minút nič svetaboriaceho nestane, si už skoro nikto nevšimne. To je umenie! Presne, aké naše preťažené mysle potrebujú. Update 15.2.2014: Najsilnejšiou stránkou filmu je predsalen hudba. Nedokresluje atmosféru, ale tvorí ju. Skvelý herci sú už len ako prídavok, o ktorých kôli zlým maskám a líčeniu neuveríte, že sú feťáci, až na konci, kde to naopak exploduje dôverihodnosťou a depresívnou katarziou. 90% | Blu-Ray, THX, EN DTS | (09.12.2006)

Zřejmě definitivně se již v západní kinematografii etabloval speciální subžánr kriminálních dramat s drogovou tématikou a jestliže Britové mají v tomto podžánru svůj fenomenální Trainspotting, pak odpověď zpoza oceánu nese symbolické jméno Rekviem za sen... A stačí k tomu přidat ještě jedno jméno: Pan Režisér Darren Aronofsky! Co obdivovat dřív? To jeho hudební cítění, ta synchronizace mezi obrazovou a zvukovou složkou, ty naprosto úchvatné střihové přechody (s opakovaným použitím velkých detailů, dokonce v sekvencích), ta dokonale propracovaná mizanscéna, ta fenomenální formální stránka jeho filmu, klipová estetizace jako odraz nastupivší ikonografické kulturní epochy, to zpomalování a zrychlování běhu obrazu jako odraz psychického stavu pod vlivem drog a jejich působení, ty experimentální prvky (vypouštění snímků, kolorizace filmového pásu...), propojování různých významových rovin a postmoderní propojení filmového reality a metareality (účast Sary Goldfarbové v televizní soutěži x postavy ze soutěže se zhmotňují v jejím bytě), to vše si zaslouží absolutorium. Nemluvě ani o celkovém vyznění filmu a strhujícímu finále (neznám moc působivějších protidrogových filmů), konec filmu mě doslova posadil na zadek... Symbolický je i významový oblouk mezi názvem a vlastním poselstvím příběhu - jestliže má každý z lidí na tomhle světě nějaké své životní sny, pak je při jejich realizaci nutno počítat s největším pesimismem (sémanticky je to vlastně negace pojmu americký sen) - sen o úniku z nudného života dnešních mladých, sen o světě, v němž nebudu sám, v generaci postproduktivní populace, sen o možnosti úniku a nápravy pošramoceného života... Iluzivní je dokonce i pouhý sen zhubnout... Darren Aronofsky natočil fenomenální film a v intenci jeho pesimismu soudím, že sám musel na nějakých psychotropních látkách ujíždět. Jinak by nemohl natočit to, co natočil... Podobné filmy: Strach a hnus v Las Vegas, Trainspotting, Šňup, Acid House, Traffic - nadvláda gangů (12.11.2007)

Drogy jsou špatné, áno? Ale navzdory všemu, co se povídá, není Requiem film o drogách. Je to film o závislostech a o tom, jak závislosti ničí život. Je jedno, jestli jde o heroin, televizi, sex, čokoládu nebo lásku, pro každou závislost existuje ten moment, kdy přebere kontrolu nad vaším životem, kdy už to nejste vy, kdo kontroluje závislost, ale kdy vaše závislost kontroluje vás. Mění vás a všechno ve vašem životě se podřizuje jí. Requiem tohle krásně ukazuje. Svým vyprávěním o čtyřech životech začíná nevinně, skoro komediálně. Hezky jemně a pomalu všichni hlavní hrdinové překročí tu nepostřehnutelnou hranici, vkročí do té nezastavitelné spirály a divákovi nezbývá než si jejich bolestivý pád na samé dno prožít s nimi. Pěkně vás to vcucne, pořádně semele a vyflusne na druhé straně. A když budete mít trochu štěstí, třeba vám to i otevře oči. (30.12.2010)