Krvavá Amazonka

Aj keď jeden z alternatívnych názvov tohto snímku ho radí do kanibalského subžánru, opak je pravdou. Je to čistokrvné a v mnohých scénach šťavnaté dobrodružstvo, ktoré ako mnohé iné pralesné italo trash snímky obsahuje nejaké tie scénky zvieracieho násilia, ale kanibalizmu sa tu rozhodne nedočkáte. Silný a prekvapivo fungujúci film. (25.09.2011)

Krvavá Amazonka vznikla v roku 1985. Dalo by sa povedať, že v tom období vlna kanibalských hororov pomaly ale iste končila. Práve v tom období Mario Gariazzo prispel do umierajúcej vlny svojím kúskom. Jeho Krvavá Amazonka na prvý pohľad vyzerá ako klasický zástupca týchto filmov, ale skutočnosť je iná. Pobyt medzi kanibalmi je poňatý nezaujímavo. Je vidieť, že Giariazzo nemal záujem o divákovo šokovanie/zvracanie a ponúka prekvapivo málo vyložene odporných záberov. Nie je tu žiadne (!) rezanie penisov, ani prepichovanie ženských bradaviek. A znásilnenie (trademark kanibalských filmov) je nakrútené krátko, stručne a nie príliš „bolestivo“. Snímka pôsobí až absurdne romanticky a dobrodružne. Občas vyzerá vizuálne bombasticky, až som si myslel, či sa na produkcii nepodieľali aj Američania (ale prečo by to preboha robili?!). No nepodieľali, ide o čisto taliansku záležitosť. Na rozdiel od iných kanibalských titulov ale vyzerá miestami dokonca vysokorozpočtovo. Samozrejme mierne preháňam, ale oproti iným kanibalským hororom, ktoré fakt poriadne smrdia grošom, sme tentokrát niekde úplne inde. V Krvavej Amazonke naozaj chýbajú klasické atribúty jej starších príbuzných. Je tu len pár symbolicky odrezaných ľudských hláv a asi dve scénky, v ktorých zvieratá požierajú bez uhnutia kamery iné zvieratá. Je tu síce aj scéna, v ktorej krokodíl zaútočí na plavkyňu, ale zjavne ide o dreveno-umelohmotnú (a dosť trápnu) atrapu. Tento film podľa mňa neosloví nikoho. Fanúšikov kanibalských talianskych gore rozhodne sklame a tých, ktorí talianske kanibalské horory nenávidia, tiež. (28.01.2017)

Další kousek ze série alternativních pokračování Deodatových Cannibal Holocaust, který ovšem lehce vybočuje z řady a to už jenom tím, že není o kanibalech... Ano, místo lidožroutských orgií se dočkáme akorát jemné romance, nádherné krajiny a jen občas nějaké té nechutnosti. Odvážil bych se jej přirovnat až k pohádce. Rozhodně to ale není na škodu. Catherine Miles Story poteší především půvabnou hlavní hrdinkou a opatrně se budující atmosférou plnou nejistoty a prvotních obav z domorodců a zeleného pekla kolem. No a v poslední třetině filmu na nás opět čeká nevyhnutelná otázka, kdo je nakonec tím primitivem. ´Sou to domorodí obyvatelé amazonské džungle nebo hlava mazaná, člověk vychytralý? Zamrzí taky absence soundtracku typyckého pro kanibalské horrory osmdesátých let. (18.04.2006)

Docela podivně zvláštní zážitek, tenhle film. Ty jakože dokumentární části perfektní, klidně mohly být celý film. Krvavé scény, kterých je sice málo, taky v pohodě, docela mě při nich bavil střih. Ten ostatně občas film zachraňoval i na mnoha dalších místech. Všechno ostatní už tak dobré nebylo. Příběh je jakýmsi domorodým mixem Stmívání a Padesáti odstínů šedi (opravdu, budete-li chtít, najdete to tam), taková pralesní romantika zalitá trochou krve. Ale nijak to nevadilo, možná i naopak. Jak říkám, nakonec z toho byl docela zajímavý snímek se sice jednoduchým, ale koukatelným příběhem, tu a tam zajímavým provedením a dobře znějící hudbou. Čekal jsem rozhodně méně. (30.07.2013)

Velice kvalitní "kanibalský" film o "hodných" divoších a zlých běloších. Je jen dobře, že do rolí divošských kamarádek hlavní hrdinky nebyly obsazeny klasické amazonské indiánky, ale celkem pěkné herečky, o kterých by se dalo říci, že nemají s indiány skoro nic společného. Příběh se samozřejmě neobejde bez nějaké té nechutnosti, která je ovšem vyvážena romantickými sekvencemi a snímáním krásné amazonské přírody. Rozhodně mnohem lepší film než slavný Cannibal Holocaust. (14.03.2005)