Revizoři

Tri alebo štyri hviezdy? Kontroll je ideovo i dejovo pomerne jednoduchý film s nepríliš vyrovnaným tempom, ktorý privádza na scénu čiernobielych hlavných hrdinov, ich bizarných parťákov a temnú hrozbu k tomu. Ale nakoniec dávam 5* za atmosféru budapeštianskeho metra, narkoleptika Mukiho, divokú krásku Szofi, rozhovory u podnikového psychológa a samozrejme hlavného klaďasa. Bulcsú je sympatický a charizmatický rytier, typicky komiksový hrdina s vnútornými problémami, ktoré vyriešil po svojom. No keď si prejde svojím peklom či očistcom a pocíti, že jeho služba skončila, je mu dovolené odísť do neba v sprievode anjela... :-) (12.08.2010)

Revizoři jsou nářez, a že tohle slovo v komentářích často nepoužívám, tak tady prostě musím. Míchá se v tom pachuť nechutě a legrácky a Maďaři to tak dobře smíchali, že jsem se s těma klukama revizorama prostě musel bavit od začátku do konce. Není to nic příjemného, spíše drsná syrová legrácka, na kterou kdekdo nebude mít žaludek, ale když se přesto přebyje, tak si určitě užije, protože s těma klukama to jinak nejde, než si to všecko pořádně užít a hlavně zapamatovat chvilky, který se v životě jen tak někomu nestanou a na který člověk prostě nedokáže zapomenout. TY soutěže, ty fotbalový fanoušci féréncvárošu budapešť, ta syrovost prostředí (kdo by řek, že se dokáže natočit film odehraný skoro celý v metru) ta absurdita řady scén, to všecko se míchá v tomhle filmu spojené s hodně solidní muzikou a vzniká z toho pecka, které později dám šanci a možná to i změnim, protože tahle parta revizorů se v televizi nevidí každej den. (19.01.2009)

Vezměte Samotáře, přidejte styl a obsah a máte Revizory. Na úrovni symboliky a metafor jsou místy až urážlivě jednoduší (člověk nemusí být Einstein, aby si domyslel, co představuje podzemní spleť tras v životě člověka, kterému všechno tak nějak padá na hlavu, proč je Medvědice převlečená zrovna za anděla nebo proč je možné vyjít z podzemí teprve tehdy, když je poražena ultimátní hrozba v podobě maskovaného přízraku, který se mezi vraždami krčí někde v postranních tunelech metra), ale to neznamená, že jsou Revizoři nezajímaví nebo nedejbože banální – jsou podaní prostě, ale ne primitivně, příběh je nám znám, ale stále ještě ho stojí za to vyprávět. Jejich síla spočívá v dávkování různých prvků a rovin a jejich kloubení – symboliky s čistým dějem, všedního života se snovostí, komiky s pokusy o výpověď, lehkosti s existencialismem, a hlavně pak obrazové uměřenosti s čistými vizuálními orgiemi. Ač si teď, v roce 2009, říkám, že už na tom s filmy v Čechách nejsme zas tak obludně, na něco podobně osobitého v českém podání si musím ještě počkat (kdy se tu konečně najde herec, který by byl ochoten na brutto zdrhat mezi stanicemi s rozjetým vlakem za zadkem? Jaroslav Plesl? Slušelo by mu to…) (25.08.2009)

Film od kterého jsem čekal asi víc než jsem měl a těšil se na Gyoergyho Cserhalmiho, bohužel se nedočkal na víc než jen na pár chvil, ale nevím zda jsem měl brát vážně situaci v Budapešťském metru. No představte si, že by už jsme nikdy za metro neplatili, protože revizoři by se nás báli, víc než mi jich. (( :: (16.11.2005)

Zdařilá míšenina napínavého krimi, černé komedie a thrilleru - to vše v groteskním balení. Ano, film je od začátku naplněn symboly - samotné podzemí, plyšový medvídek, sova, anděl -, jejich výklad ovšem až tak jednoduchý není. Celý snímek vznikl bez použití speciálních efektů, a to mu dodává ještě hmatatelnější atmosféru - přitom akční scény rozhodně stojí za to. Existencionální zamyšlení, dantovská alegorie a film, který člověka přiměje aspoň trochu myslet - především po závěrečných titulcích. (27.07.2006)