Revizoři

"V tunelech se k spánku ukládá, mramorem si hlavu podkládá. Stíny pod soupravou letí, krev jde z hlavy, z duše smetí. Eskalátor drtí kosti, k nebi stoupá, bez milosti. Medvěde, ach medvěde, kdo mě z hlubin vyvede?" Aneb Bulcsú se zraněnou duší se courá po nástupištích i tunely ve své hlavě a hledá naději, lásku a sílu začít znovu. Kromě této hlavní linie se jedná i o sociologicko zoologický atlas všech známých druhů černých pasažérů i jejich odvážných lovců, dle vizáže a outfitu jasných bezďáků (výborné maskování), doplněný o ukázky z honů, pořádaných v tunelech BKV, budapešťského obludária, čpícího močí opilců i zábavně zmršenou člověčinou. Honů s halali bez úlovku, zato s podzemní psychedelickou techno párty (zene-tánc-őrület). Kdo by chtěl někam nahoru? Tady dole (na společenském žebříčku), se přece dá tak krásně... živořit. Dokud nepotkáte medvídka s tajnosnubnýma, šoustavýma očima (Sandra Nováková zamlada), který vás odvede k eskalátoru, mířícímu zpátky nahoru. Do láskyplného nebe nebo do pekla pouličního a kariérního shonu? Kdo ví. Hodinky a ocenění Pracovník roku 2003 získávají: Bulcsú, za srdečnost, Profesor, za zručnost, Tibi - za důkladnost, Lecsó, za kynologii, Muki, za gurmánství a narkolepsii. Zvláštní ocenění za bezpečnost přepravy: Béla, machineFire (čti mašinfíra :-). A kolik linek tohle boží metro mělo? Tenkrát čtyři. Při druhém zhlédnutí už pět. (17.01.2023)

Fiktivní podzemní svět a jeho aktéři nemohou být spojováni s Budapešťskou MHD, neboť .…. Jednoduše řečeno, nemáme si myslet, že jsou revizoři kreténi. Jsou jen tak zahraní. Každopádně METRO je místo s jedinečnou atmosférou. POZORNOST, OSTRAŽITOST, VYTRVALOST. A PŘEDEVŠÍM SEBEOVLÁDÁNÍ!! ,,Nevadí, jestli se ti uleví, klidně mě i pochči.“ Trochu komedie, trochu drama, krimi. Prostě nelehký život revizora, a ještě ke všemu lidi pořád skáčou do kolejiště. Přirovnal bych to k tomu lepšímu z ,,českých filmů“, hlavně pro svoji originalitu. Ale už to asi neuvidím. PŘÍBĚH *** HUMOR *** AKCE * NAPĚTÍ ** Co uvidíme (možná) příště? D.Lynch začal jezdit sockou po Los Angeles. Buď z něj bude revizor, nebo se chystá remake… (21.08.2009)

Přátelé tohle je nečekaný nářez. Ač se mi při sledování evokovalo několik amerických a japonských starších bratránků, ze kterých si autor bral očividně inspiraci, snímku to opravdu neškodí. Více mi vadila práce kameramana nebo snad nedotaženost režijní práce nebo to jen bylo neumětelství našeho promítače v kině. V některých dialozích nějak chybělo kousek hlavy komunikujících ač záběr nebyl detailní. A jej, jsem to já ale hnidopich. No veskrze od počátečního skoro dokumentu, přes akční komedii až po psychothriller povedená podívaná. A maďarští revizoři v metru dostávají asi pořád nakládačku. (09.02.2005)

Môj prvý film z maďarskej tvorby. Dostala som naň výborné referencie - tie síce nie sú v absolútnej zhode s mojím dojmom, čo nevnímam ako niečo negatívne, skôr môj vkus je niekde inde. Napriek tomu, že dávam priemerné hodnotenie, vnímam vo filme všetky pozitívne a originálne klady (zobrazenie peštianskeho undergroundu, ľudských kreatúr v prostredí metra, atmosféru, netradičnosť spracovania, vizuálu, príbehu)..človeka by nenapadlo, čo všetko môže "prežiť" v prostredí železa, betónu, koľajníc a mase ľudských postavičiek. Tematicky je film neokúkaný a ide proti prúdu komerčnosti, no osobne mi nič nepriniesol, ani zážitok, ani obohatenie. Vnímam ho skôr ako netradičný film na jedno pozretie, v ktorom ma nebude nič špeciálne priťahovať, aby som si ho pozrela aj druhý krát. (07.11.2011)

Vezměte Samotáře, přidejte styl a obsah a máte Revizory. Na úrovni symboliky a metafor jsou místy až urážlivě jednoduší (člověk nemusí být Einstein, aby si domyslel, co představuje podzemní spleť tras v životě člověka, kterému všechno tak nějak padá na hlavu, proč je Medvědice převlečená zrovna za anděla nebo proč je možné vyjít z podzemí teprve tehdy, když je poražena ultimátní hrozba v podobě maskovaného přízraku, který se mezi vraždami krčí někde v postranních tunelech metra), ale to neznamená, že jsou Revizoři nezajímaví nebo nedejbože banální – jsou podaní prostě, ale ne primitivně, příběh je nám znám, ale stále ještě ho stojí za to vyprávět. Jejich síla spočívá v dávkování různých prvků a rovin a jejich kloubení – symboliky s čistým dějem, všedního života se snovostí, komiky s pokusy o výpověď, lehkosti s existencialismem, a hlavně pak obrazové uměřenosti s čistými vizuálními orgiemi. Ač si teď, v roce 2009, říkám, že už na tom s filmy v Čechách nejsme zas tak obludně, na něco podobně osobitého v českém podání si musím ještě počkat (kdy se tu konečně najde herec, který by byl ochoten na brutto zdrhat mezi stanicemi s rozjetým vlakem za zadkem? Jaroslav Plesl? Slušelo by mu to…) (25.08.2009)