Revizoři

Vynikající brilantní maďarský symbolický opus, jakoby variace na jednu z poloh Klubu rváčů - motiv schizofrenie, navíc s Tarantinovským nadhledem a místy působící jako parodie akčních filmů (revizoři kontrolující pasažéry v metru, chytání Rychlonožky, revizoři v nových kožených uniformách...). Při sledování filmu je však nutné se držet návodové preexpozice, kde mluvčí budapešťského metra hovoří o abstraktní rovině příběhu, neboť by bylo chybou chápat svět budapešťských revizorů jako svět té nejnižší sociální vrstvy a odkladiště lidských ztroskotanců, jak by se mohl na první pohled jevit. Její skutečnou tvář spatříte až ve vlastní abstrakci celého příběhu - zjevná spojitost mezi světem metra - podzemky, tím, co je skryté světu a světem podvědomí, skrytému vlastnímu raciu, vědomí a místo, kde jsou usídleni naše vlastní běsy. Přeneseně taktéž mezi Dobrem a Zlem, jak říkají v úvodu sami tvůrci filmu. Boj člověka, který nemůže sám vyjít ze svého podzemního světa a bloudí v šerosvitu svého vlastního mozku. Pronásleduje ho tam jeho vlastní já, zatím ale skryté pod kápí a vynořující se navíc jen občas. Proti němu stojí pozitivní symbol - dívka medvídek, jež si na konci nasadí masku anděla a ukáže hlavnímu hrdinovi cestu z podzemí (stejně jako ho dříve zavede ve snu k sobě samému, skrytému ještě v kápi). Režisér Nimród Antal je zjevně velmi talentovaný a svůj americký původ nezapře ani na moment, celým filmem je jakoby duševně lákán do Ameriky (což se mu v jeho další kinematografii skutečně podaří). Brilantně budované napětí, akce, dynamika filmu - a to povětšinou s nulovými trikovými a výpravnými atributy - pouze vynikající hudbou, střihem a stavbou scény, velmi povedené herecké výkony, ponurá mystická vtahující atmosféra (někde mezi Davidem Lynchem a mysteriózními duchařskými thrillery) střídající se s místy cynickým a hodně drsným vtipem, hodně zajímavý scénář, progresivní, novátorské, moderní filmové umění... Zkrátka komedie i vážný film, který by neměl zůstat stranou vašeho zájmu... (a který trochu nabourá vaši důvěru v budapešťské metro:-)) Podobné filmy: Moebius, Podzemka (01.09.2007)

Nimród Antal určite vyrstal na Blade Runneroch a Votrelcoch, ktorých atmosféru dokázal naroubovať do Maďarského koľajového undergroundu (kde lietaju sovy). Formálne sú spomínané dva filmy strihnuté ešte aj Trainspottingom (partička lúzrov, výborná hudba), čo vo výsledku tvorí veľmi lákávé kombo. Žiaľ od polovice a hlavne k záveru sa začne improvizovať (alebo experimentovať) a film tlačí na filozofickú rovinu, na ktorú som nebol vôbec naladený. Každopádne na Dunaji nám vyrástol nečakaný skvost a keď sa budem niekedy túlať po Budapešti určite to nebude metrom. (17.09.2005)

Samozřejmě nejsem debil, abych tvůrcům naletěl na ten upozorňující úvod, kterým se snažili divákům nakecat, že je celý snímek fikcí. Je mi úplně jasné, že takhle to v tamním metru pologramotného východního bloku vypadá i v realitě. Ale chápu, že tím úvodem nechtěli ze své země odehnat poslední náplavu turistů z Rumunska. Kdo má rád věci divné a nevšední, ten by si měl přijít rozhodně na své. Lidi, chovejte úctu k revizorům, vzorně jim plaťte pokuty, ba dokonce dávejte jim dýško. Jejich život není žádné peříčko. Oceňuji zejména bizarnost a šílenou atmosféru snímku. Něco takového se přeci jen nevidí každý den. Celkem se mi pobyt v podzemí zamlouval. (16.04.2018)

Jednoznačně nadprůměrná zábava v podání maďarských revizorů. Jo, všichni máme ty otravný ocasy rádi asi stejně, ale dívat se na denní režim pobudů, kteří dostanou co chvílu po tlamě, je, věřte mi, více než zábavné. Navíc - celý výlet do výkonu tohoto otravnýho povolání je kvalitně zatemněný a potřísněný krví, takže mi nezbývá než si speciálně po první polovině zalibovat. 85% (05.08.2013)

Snad první maďarský film, který jsem viděla, a hned takové příjemné překvapení. Film nabízí především parádně temnou atmosféru, spoustu psychologie (frustrace, deprese, agrese, zhroucení), k tomu náhled do sociologie (revizoři jsou prezentováni jako vystresovaní nebo vygumovaní looseři ze dna společnosti), nějaká ta hromada nenásilné filozofie o životě, okořeněno množstvím tajemství, nechybí napětí ani černý humor, vše je korunováno náznaky surreálna. Přiznávám - nepochopila jsem na 100%, zda se na konci hlavní hrdina utkal se svým temným já, nebo v metru řádil nějaký jiný vrah. Snad to bylo záměrem filmařů, ponechat rozhodnutí na úvaze diváka. Každopádně jde o film, co zůstane v hlavě a snad i donutí několik cestujících, aby s revizory jednali tolerantněji :-) 85% (19.01.2009)