Revizoři

Život je všude. Kde je život, tam jsou lidi. Kde jsou lidi, tam je dobro. Kde je dobro, tam je zlo. Dobro a zlo mezi sebou vede věčnou válku. A režiséři o tom budou do skonání věků natáčet filmy. Antal Nimród nám nabízí pohled mezi prapodivnou komunitu budapešťské podzemky. A je tu život... . Mohl bych napsat, že tady zase ti dobří bojují proti těm zlým, ale není tomu tak. Zlí jsou všichni, jen někteří více. Jako ve filmech Scorseseho nebo Tarantina. „Tarantinovský“ je rovněž šibeniční humor a vůbec, inspirací ze západu je patrných mnohem víc. Ještě žádný film se však komplet neodehrával v prostředí metra, obyčejného metropolitního metra. Kdo někdy potkal revizora v pražském metru, kdo někdy zakopl o spícího bezďáka, kdo se někdy pár stanic vezl s partou ožralých hooligans, pro toho již žádná další jízda metrem nebude jako dřív (viz. Čelisti vs. moře). Když si odmyslíme mysteriózní přízrak, není tu nic, co by nemohl zažít kdokoliv z nás. Věřím, že i režisér při psaní scénáře vycházel z vlastních zkušeností. Možná i proto, že se jedná o maďarský film, připadalo mi dění v něm bližší než americké historky z podsvětí. Pořád je však třeba mít na paměti slova zaměstnance metra z úvodu filmu: „Následující dění je pouhopouhou fikcí. Veškeré osoby zde zobrazené nemají zhola nic společného s realitou. Je to jenom symbolický souboj dobra se zlem.“ 90% Zajímavé komentáře: Isherwood, anais, Radek99, dobytek, Frankie (28.01.2006)

Mezi jinými festivalovými filmy je to jistě osvěžující a asi bych to hodnotil jinak. Takhle samostatně s tím mám celou řadu problémů. Asi se mi dostalo i něco jiného, než jsem čekal, což ale nutně nevadí. Je to kotlík plný žánrů, každý z nich je natočen vlastně svým způsobem dobře, každému z nich toho hodně chybí. Dohromady mi to moc nefunguje. Pokud bych bral film jako sociologickou studii mezi revizory a obyčejným lidem, selhávají Revizoři na nerealistickém chování všech zúčastněných dovedeném ad absurdum a absolutní nemožnosti se byť s jedinou postavou nějakým způsobem ztotožnit. Ne tak, abych si řekl "jo, ten je jako já", ale abych vůbec mohl uvěřit, že takový člověk může existovat. Naopak jako surrealismus je to zasazené zas do příliš důvěrně známého a realistického prostředí a když už se něco objeví, jsou to jen laciné prvky typu sov a je to tam jaksi navíc. Není to tam vloženo zajímavě ani vizuálně, ani zvukově. Pokud mám brát film jako mystérium, je to příliš jednoduché a přímočaré. Prostě záhadný týpek, co strká lidi do metra. Nic není vysvětleno, film se až do konce nedostane s tou postavou nikam dál, než byl na samém začátku. A zejména se tento snímek ani nesnaží o to, aby mi to trochu vrtalo hlavou. Jako akční film...samotné scény jsou ok, ale chybí mi tam trochu větší motivace. Perou a honí se zbytečně snadno, motivace postav na mě ani náhodou nepřešla, na postavách mi nezáleží. Reakce postav na cokoliv jsou neadekvátní situaci. Jakožto temný thriller/horor - trochu na mě dýchla atmosféra na začátku filmu, škoda, že to bylo těsně poté, co k nám promlouvá ředitel budapešťského metra, takže je to trochu zabité. Komedie - pár úsměvných momentů se našlo. Od totohle žánru jsem si před sledováním sliboval nejvíc, takže i když to někdy bylo celkem fajn, je zároveň tím největším zklamáním. Romantický film - "femme fatale" z počátku zajímavá, pak již ztratila v mých očích své kouzlo. Revizoři tak mohou zaujmout zejména ve své nejvíce neuchopitelné rovině, a sice filosofie a metafora. V té jediné dokáží naplno bodovat, a i ta je asi nejvíce subjektivní. V téhle rovině jako jediné nevadí všechny ty mé předchozí výtky a každý si v tom může najít něco svého. Bohužel já jsem hlava dubová, mě ty myšlenky zas tak neoslovily, případně jsem nedosáhl na nějakou zajímavější rovinu. (24.12.2015)

Vynikající brilantní maďarský symbolický opus, jakoby variace na jednu z poloh Klubu rváčů - motiv schizofrenie, navíc s Tarantinovským nadhledem a místy působící jako parodie akčních filmů (revizoři kontrolující pasažéry v metru, chytání Rychlonožky, revizoři v nových kožených uniformách...). Při sledování filmu je však nutné se držet návodové preexpozice, kde mluvčí budapešťského metra hovoří o abstraktní rovině příběhu, neboť by bylo chybou chápat svět budapešťských revizorů jako svět té nejnižší sociální vrstvy a odkladiště lidských ztroskotanců, jak by se mohl na první pohled jevit. Její skutečnou tvář spatříte až ve vlastní abstrakci celého příběhu - zjevná spojitost mezi světem metra - podzemky, tím, co je skryté světu a světem podvědomí, skrytému vlastnímu raciu, vědomí a místo, kde jsou usídleni naše vlastní běsy. Přeneseně taktéž mezi Dobrem a Zlem, jak říkají v úvodu sami tvůrci filmu. Boj člověka, který nemůže sám vyjít ze svého podzemního světa a bloudí v šerosvitu svého vlastního mozku. Pronásleduje ho tam jeho vlastní já, zatím ale skryté pod kápí a vynořující se navíc jen občas. Proti němu stojí pozitivní symbol - dívka medvídek, jež si na konci nasadí masku anděla a ukáže hlavnímu hrdinovi cestu z podzemí (stejně jako ho dříve zavede ve snu k sobě samému, skrytému ještě v kápi). Režisér Nimród Antal je zjevně velmi talentovaný a svůj americký původ nezapře ani na moment, celým filmem je jakoby duševně lákán do Ameriky (což se mu v jeho další kinematografii skutečně podaří). Brilantně budované napětí, akce, dynamika filmu - a to povětšinou s nulovými trikovými a výpravnými atributy - pouze vynikající hudbou, střihem a stavbou scény, velmi povedené herecké výkony, ponurá mystická vtahující atmosféra (někde mezi Davidem Lynchem a mysteriózními duchařskými thrillery) střídající se s místy cynickým a hodně drsným vtipem, hodně zajímavý scénář, progresivní, novátorské, moderní filmové umění... Zkrátka komedie i vážný film, který by neměl zůstat stranou vašeho zájmu... (a který trochu nabourá vaši důvěru v budapešťské metro:-)) Podobné filmy: Moebius, Podzemka (01.09.2007)

Vezměte Samotáře, přidejte styl a obsah a máte Revizory. Na úrovni symboliky a metafor jsou místy až urážlivě jednoduší (člověk nemusí být Einstein, aby si domyslel, co představuje podzemní spleť tras v životě člověka, kterému všechno tak nějak padá na hlavu, proč je Medvědice převlečená zrovna za anděla nebo proč je možné vyjít z podzemí teprve tehdy, když je poražena ultimátní hrozba v podobě maskovaného přízraku, který se mezi vraždami krčí někde v postranních tunelech metra), ale to neznamená, že jsou Revizoři nezajímaví nebo nedejbože banální – jsou podaní prostě, ale ne primitivně, příběh je nám znám, ale stále ještě ho stojí za to vyprávět. Jejich síla spočívá v dávkování různých prvků a rovin a jejich kloubení – symboliky s čistým dějem, všedního života se snovostí, komiky s pokusy o výpověď, lehkosti s existencialismem, a hlavně pak obrazové uměřenosti s čistými vizuálními orgiemi. Ač si teď, v roce 2009, říkám, že už na tom s filmy v Čechách nejsme zas tak obludně, na něco podobně osobitého v českém podání si musím ještě počkat (kdy se tu konečně najde herec, který by byl ochoten na brutto zdrhat mezi stanicemi s rozjetým vlakem za zadkem? Jaroslav Plesl? Slušelo by mu to…) (25.08.2009)

Okázalé, symbolicky hodnotné a veľa štátmi závidené ponevieranie sa party revízorov pohupujúcich sa na hojdačke medzi dobrom a zlom. Táto tajuplná korelácia vtlačená do maďarského metra je ventilovaná didaktickým diktátom od skupiny NEO (!) a pokladá jednu otázku za druhou. Či si ich zodpovieš alebo nie, je iba na tebe. Ždibec čiernejšieho humoru dianie okorení a aj keď rafinovanosť tvorcov sídli niekde na pol cesty, táto undergroundová tinktúra vnútorných pochodov dokonale lieči. (25.08.2009)