Johnny Mnemonic

S odstupem každé další dekády se tyhle představy přetechnizované budoucnosti nechtěně stávají vtipnější a mimóznější, o to víc, pokud se točí kolem hustohusté počítačovo-hackerské subkultury. Což Johnnyho nespasí, protože už od data výroby jde o mizerně natočenou koninu s tragickou režií, designem i hereckými výkony. (08.12.2015)

Eh, čekala jsem, že to bude lepší, když v tom hraje Keanu Reeves, ale smůla. Až jsem si občas říkala, kdy už mu ufiknou tu hlavu, ať je pokoj... Některé pasáže, které asi byly míněné vážně mě vyslověně rozesmály (postava Kazatele, proslov o desetitisícové štětce a košilích z Imperialu). Jinak takhle si představuji nepřehlednou akci, člověk pomalu neví, kdo s kým bojuje a většinou to probíhá tak, že vidíme osobu s nožem (bičem, pistolí a kdovíčím ještě...) a potom se k zemi někdo skácí, ale co bylo mezi tím, to můžeme leda tak hádat. Navíc mezi ústředním duem není celý film žádné jiskření, takže když se na konci políbí, vypadá to jak polibek bráchy se ségrou. Navíc mi bylo líto delfína:-( (06.06.2006)

Tak tu sakramentsky cítiť nevyužitý potenciál. Toto mohlo byť kultové scifičko. Tak či tak sa na to po vizuálnej stránke dobre kuká. A práve toto je film, kde sa zrodil hacker, ktorý to o pár rokov nandal strojom. A Dolph Lundgren ako kňaz nemôže byť zlý... Pôvodná poviedka patrí k tomu najlepšiemu (a najčitatelnejšiemu), čo William Gibson napísal... (24.05.2005)

No jo, no jo, pár let potom byl natočen Matrix, který vše ostatní cyber-cokoliv převálcoval, ale tohle je neprávem opomíjená klasika, bohužel ne natočená tak, abys u toho slintal nad svižností a perfektními efekty. Myšlenku to ale má, takže kdo viděl 3x Matrix, je proto odborník na cyberpank a toto neviděl ani jednou, měl by si na to nějaké nudné dlouhé odpoledne najít čas taky. Nějaké to povědomí z literatury by však stejně mělo být u těchto filmů na prvním místě a filmy pak brát jako krásné obrázky k vizionářským knihám. Přiznám se ale, že sám jsem si na pěknou knížku našel naposled čas před pěknou řádkou let, takže beru většinu filmů tak, jak je právě vidím. ... raději přestávám poučovat, klopím uši a mizím v cyberspace.... (02.10.2005)

Ne zrovna dvakrát skvěle dopadla adaptace díla největšího "kyberpunkera" Williama Gibsona. Těžko říci, co je hlavní vinou tohoto neúspěchu, snad vzájemné spojení vad, které se pokusím naznačit, snad i něco dalšího. Hádaje z úspěchu Gibsona-spisovatele a nejen z něj, zápletka skrývá v sobě nemalý dramatický potenciál. Má šanci se zhmotňovat v rovině emocionální, adrenalinové, etické, politické a snad i filozofické. Ona tak dokonce i činí, ovšem značně neumětelským způsobem. Jednoduché a po pravdě i logické cíle postav jako "zabít toho chlápka", "získat ta data", "sehnat někoho, kdo mi pomůže" samozřejmě samy o sobě neposkytují možnost jejich nějakého hlubšího rozpracování, rozhodně však s ním nejsou ani v rozporu. Dokonce lze říct, že poskytují určitý základ, na kterém se dá stavět. Žel se tak neděje. Johny jakoby byl pouze zmítán touhou se dat zbavit a přežít. Jeho strážkyni jde nejdříve jen o peníze a pak, najednou z ničeho nic, je zamilovaná. Uvěřit jí, že patří k výkvětu mezi bojovnicemi, považuji za zhola nemožné. SPOILER - Její reakce na zjištění, že návod v Johnyho hlavě ji může zachránit, zanechává ji nečekaně chladnou. KONEC SPOILERU. Beztechové jsou i bez charakteru - nic, jen spravedlivý boj proti zlému systému. Kněz Dolpha Lundgrena je jen vraždící stroj tvářící se jako náboženský fanatik. Jeho psýché je také jak duše stroje. Jednoduchého stroje. Snad jen yakuzák Kitano má v sobě něco chytlavého. Většině herců příliš nepomáhají ani kostýmy a masky, které mnohdy jako by vypadly z postapokalyptického sci-fi stylu Mad Maxe či Vodního světa a jež jsou spíše směšné než respekt, hrůzu či odpor budící. Kyberpunková díla v sobě prý také obvykle zahrnují kritiku přetechnizované společnosti (nebo alespoň její popis, detailní popis), kterou ovládají nadnárodní korporace srostlé se zločinem. To samo o sobě nemusí člověka nijak urážet, ovšem svět filmu Johny Mnemonic zcela postrádá plastičnost a propracovanost. Měl by být džunglí, v níž se vyznat, znamená mít miliony informací. Světem v němž skrytá vlákna vztahů neúprosně dávají do pohybu všeliké události. Ne světem jak z pera patnáctiletého áčkaře. Ale dosti kritiky, určitá část filmu přeci jen nepostrádá svou kvalitu - budu té kvalitě říkat "techno nápady". Spojení člověka s počítači, binární svět, monovlákno řezající i ocel, kyberimplantáty, rukavice pro vstup do virtuální reality - to vše má své kouzlo. A přece i zde, šáhneme-li ke srovnání s mladším Ghost in the Shell, zjistíme, že potenciál nebyl plně využit. GiTS je tím pravým kyberpunkovým filmovým vesmírem. A Gibson snad možná ani nebyl překvapen, že právě z tohoto "technonároda" vzešla perla "jeho" žánru - hádám, že ne nadarmo totiž učinil hlavní zločineckou organizaci v oblasti technologie yakuzu. Silné **. (17.03.2009)