Johnny Mnemonic

Nikdy predtým som záver nedopozeral, asi ma nudil a zaspal som pri ňom. Tentoraz som to ale napravil a tohoto predchodcu Matrixu som dal. Cyberpunkový námet nadčasový, spracovanie však skĺzlo do lacnej post-apokalyptiky. Začiatok sice sľuboval viac, ale bohužiaľ, ďalej to nepokračovalo. S pár high tech hračikami sa autori vyhrali, s prostredím a s efektami už menej. A musím povedať, že to množstvo termínov a logických postupov - polovica bola balast a tá druhá nedávala zmysel. Z hercov potešili iba Reeves a v malej zápornej roli Lundgren. (17.05.2015)

Neznámy americký režisér Robert Longo dostal v roku 1995 veľkú príležitosť presadiť sa v tvrdej konkurencii. Dostal možnosť sfilmovať kultový sci-fi námet od spisovateľa Williama Gibsona. Producenti boli ku nemu štedrí a tak mal i dostatok finančných prostredkov. Šetriť sa nemuselo. Taktiež mal k dispozícii aj kvalitných hercov a ako bonus mladú, vychádzajúcu hviezdu, Keanu Reevesa, ako predstaviteľa titulnej úlohy. Lenže pán Longo z toho nevyťažil takmer nič. Naopak všetko to skazil totálnou režisérskou impotenciou. Vôbec sa nečudejem tomu, že to bol posledný film, ktorý natočil. ** (21.04.2013)

Vždycky jsem měl slabost pro cyberpunkový pecky a tahle je jedna z nich. Že si potom vzali Wachovští Reevese do Matrixu je asi hlavně zásluha jeho výkonu v roli Johnnyho Mnemonica. Mimo jiné se tu hezky ukázal Henry Rollins a další můj oblíbenec, kamenný Takeshi. V malé roli se mihnul Udo Kier, , taky velká hvězda. Myslím, že zdejší hodnocení je tak 20-25% pod reálem. (14.08.2011)

S vědomím , že Matrix tu ještě nebyl , tak tu mame solidní scifi s Keanu Reevesem a Dolphem Lundgrenem (tady a pak v Univerzalním vojákovi a Mstitelovi jediny role , kde mi nevadí). Sice je poznat , že moc penez tvurci neměli. To vyrovná atmosféra a prostredi cyberpunku. Jo s polu s Terminatorem v detsví nejoblibenejsí scifi. To jsem tu VHSku protacel xkrát :D. (04.11.2007)

Ne zrovna dvakrát skvěle dopadla adaptace díla největšího "kyberpunkera" Williama Gibsona. Těžko říci, co je hlavní vinou tohoto neúspěchu, snad vzájemné spojení vad, které se pokusím naznačit, snad i něco dalšího. Hádaje z úspěchu Gibsona-spisovatele a nejen z něj, zápletka skrývá v sobě nemalý dramatický potenciál. Má šanci se zhmotňovat v rovině emocionální, adrenalinové, etické, politické a snad i filozofické. Ona tak dokonce i činí, ovšem značně neumětelským způsobem. Jednoduché a po pravdě i logické cíle postav jako "zabít toho chlápka", "získat ta data", "sehnat někoho, kdo mi pomůže" samozřejmě samy o sobě neposkytují možnost jejich nějakého hlubšího rozpracování, rozhodně však s ním nejsou ani v rozporu. Dokonce lze říct, že poskytují určitý základ, na kterém se dá stavět. Žel se tak neděje. Johny jakoby byl pouze zmítán touhou se dat zbavit a přežít. Jeho strážkyni jde nejdříve jen o peníze a pak, najednou z ničeho nic, je zamilovaná. Uvěřit jí, že patří k výkvětu mezi bojovnicemi, považuji za zhola nemožné. SPOILER - Její reakce na zjištění, že návod v Johnyho hlavě ji může zachránit, zanechává ji nečekaně chladnou. KONEC SPOILERU. Beztechové jsou i bez charakteru - nic, jen spravedlivý boj proti zlému systému. Kněz Dolpha Lundgrena je jen vraždící stroj tvářící se jako náboženský fanatik. Jeho psýché je také jak duše stroje. Jednoduchého stroje. Snad jen yakuzák Kitano má v sobě něco chytlavého. Většině herců příliš nepomáhají ani kostýmy a masky, které mnohdy jako by vypadly z postapokalyptického sci-fi stylu Mad Maxe či Vodního světa a jež jsou spíše směšné než respekt, hrůzu či odpor budící. Kyberpunková díla v sobě prý také obvykle zahrnují kritiku přetechnizované společnosti (nebo alespoň její popis, detailní popis), kterou ovládají nadnárodní korporace srostlé se zločinem. To samo o sobě nemusí člověka nijak urážet, ovšem svět filmu Johny Mnemonic zcela postrádá plastičnost a propracovanost. Měl by být džunglí, v níž se vyznat, znamená mít miliony informací. Světem v němž skrytá vlákna vztahů neúprosně dávají do pohybu všeliké události. Ne světem jak z pera patnáctiletého áčkaře. Ale dosti kritiky, určitá část filmu přeci jen nepostrádá svou kvalitu - budu té kvalitě říkat "techno nápady". Spojení člověka s počítači, binární svět, monovlákno řezající i ocel, kyberimplantáty, rukavice pro vstup do virtuální reality - to vše má své kouzlo. A přece i zde, šáhneme-li ke srovnání s mladším Ghost in the Shell, zjistíme, že potenciál nebyl plně využit. GiTS je tím pravým kyberpunkovým filmovým vesmírem. A Gibson snad možná ani nebyl překvapen, že právě z tohoto "technonároda" vzešla perla "jeho" žánru - hádám, že ne nadarmo totiž učinil hlavní zločineckou organizaci v oblasti technologie yakuzu. Silné **. (17.03.2009)