Lidský úděl 3.: Hrozba války

V týchto dieloch sa Kaji dostane do armády, takže môže svoje idealistické komunistické zmýšlanie uplatniť tu. Ale narazí snáď ešte viac ako keď viedol pracovný tábor. Kaji absolvuje krutý výcvik v štýle vymývania mozgov vo Full Metal Jacket. Do tej chvíle som Kajimu stále fandil. Ale v treťom diely dostane Kaji zase pod svoje krídla niekoľkých vojakov na ktorých sa snaží uplatniť ľudskejší výcvik, čo je ešte ok, ale zároveň sa naďalej nechá od ostatných mazákov mlátiť, čím mi už Kaji začal liezť na nervy. Pointa je znova o tom, že Kajiho humánne metódy sú v týchto podmienkach nepoužiteľné. Behom týchto častí mi celé toto dielo začalo silne pripadať ako nepokrytá antikomunistická agitka. 7/10. (13.06.2019)

Druhá část Lidského údělu je hodně kritickým pohledem do řad japonské armády v době vojenského výcviku. Pro Kajiho to znamená velký pád a ztrátu humanistických iluzí, když zjišťuje, že tupou lidskou krutost lze nalézt téměř všude, bez ohledu na národnost či vyznání. Vojíni při výcviku absolvují nesmyslně dlouhé a brutálně vyčerpávající pochody a po návratu na kasárna pak šikanu a ponižování. Tento vojenský svět je zde popsán tak, že je z toho člověku úzko, protože zde není místo pro lidskou důstojnost, naopak navrch má bezohlednost primitivů. Dlouhá stopáž dává trochu zabrat, na druhou stranu jsem neměl pocit, že by nějaké scéna byla ve filmu navíc, každý dialog měl smysl, byť třeba až pro finální část. (01.07.2013)

Pro mne zklamání. Film jsem viděl poprvé až teď, a to je, myslím, hlavní důvod. Přes zajímavé prostředí, zajímavou historickou epochu a slušné herce, je na tom znát těch více jak padesát let stáří. Vyprávění se neskutečně vleče, zaspíte-li, bez problémů se znovu chytnete. Reemake s poloviční stopáží - to by muselo být něco. (01.04.2011)

Přesun z pracovního tábora do výcvikového tábora japonské armády Kaiovi moc nepomohl, jak se dalo očekávat vzhledem k jeho povaze a všeobecně známe vojenské „logice“, ale kvalita snímku zůstala na stejné úrovni, mě se dokonce ta vojenská kulisa zamlouvala více. Karty jsou ale rozdány v podstatě stejně, Kai se opět bije za slabší a za spravedlnost v boji proti šikanujícím sadistickým velitelům, zatímco velící důstojník se snaží z toho vytěžit co nejvíce ke svému prospěchu. Přesto je tahle Kaiova „válka“ už trochu odlišná. Na prvním místě pro něj stále zůstávají jeho ideály, ale nově se do toho v důsledky hrozby poslání na frontu mísí i přirozený pud zachovat si vlastní život, třeba i za cenu nabízejícího se útěku. Čtvrtý díl je připomínkou krátké sovětsko-japonské války v srpnu 1945. Bojové scény jsou slušně zpracované, zapojí se i tanky, převaha sovětské armády je evidentní. Konec je na můj vkus moc ukřičený, ale konečně i Kaiovým spolubojovníkům začíná docházet nesmyslnost války, kterou Japonsko vedlo, a převažuje touha vrátit se ve zdraví domů. (27.12.2013)

Ľudský údel sa mi teoreticky pozdáva ako možný seriálový formát. Predsa, vychádza z časovej a epickej konštrukcii, zaznamenáva v ňom veľké množstvo hercov (i keď trojka ho kvôli emocionálne spriaznenosti vhodne zužuje) a poukazuje na dlhočíznosť a bezmocnosť vojnového stavu v pracovných a zajateckých táboroch. Ak by ho natočil "japonský Spielberg", dovolím si tvrdiť, že by ho vyobrazil ako chudáčikov okupantov v mandžuskom, t.j. čínskom zajatí. Kobajaši je ale realista, nemá v úmysle hrať na strunu a tento kontrast bezcitnosti opisuje systematicky a k čím väčším právomociam sa dostanú oní generáli, tým nervóznejšie a ostrejšie svoje pudy patrične vybíjajú. Ohne na planinách sú viac súvzťažne prepojené s prírodou a pokušením diabolskej zeme, čím sa estetické a nadčasové kvality prikláňajú viac na jej stranu. Nič to ale nemení na fakte, že ide o mimoriadne poctivú čistú anti-militaristickú filmárčinu. Nakadai dokáže s očami to, čo len málokto a to nie je vyslovene len sympatický. (19.08.2015)