동감
Ditto
Obsahy(2)
Příběh se točí okolo dvojice studentů ze stejné university, kteří spolu začnou mluvit přes radiopřijímač a rozhodnou se setkat. Po nevydařené schůzce zjistí, že je od sebe dělí 21 let. So-eun (Ha-Neul Kim) žije v roce 1979 a In (Ji-tae Yu) v roce 2000. Jejich neuvěřitelná komunikace ale pokračuje a nabere nečekané otáčky. (venus)
(více)Videa (1)
Recenze (86)
[Druhé zhlédnutí] K Ditto mám zvláštní, velmi osobní vztah. Přestože patří do první korejské romantické vlny, té která většinu z nás k filmovému průmyslu Jihokorejského poloostrova přivedla, tak na mě vůbec nepůsobí. Režie je naprosto unylá (což potvrdil Jeong-kwon Kim i v jeho, mnou nedávno viděné, novince Miracle of Giving Fool), Bach sem do soundtracku vůbec nepadne a ani hvězdné obsazení nepomáhá. Námětově podobné Il Mare je prostě kompaktnější, u tohoto rozhovoru skrze rádio prostě nuda převládla. 60 % ()
Kdo viděl Siworae, tak si ho při sledování Donggama okamžitě připomene. Křehoučký a citlivý příběh, tak jak to jen korejci umí s originálním námětem jako je radioamatérština, která je mně na hony vzdálená. Tady ovšem nabývá úplně jiných rozměrů, jen mi tady chybělo trochu víc šlápnout do té romantické linie, ale ve velké míře jí nahrazovala opět přenádherná hudba. Ovšem po seriálu Summer Scent jsem asi moc náročná. Nicméně souhlasím se slovy So-eun, že "muset nechat odejít ze svého srdce někoho, koho miluji, je nesmírně těžké, ne-li zcela nemožné". ()
Je to krásne sci-fi melodrama je veta z filmu, ktorý rozohral silný romantický príbeh na tenkom lade bez toho, aby sa vo výslednom dojme stal (vo filmoch toľko omielaný) časový paradox fackovacím panákom pre hnidopiškých sucharov. Navyše môj skeptický prístup "človeka ktorý už čoto videl" dostal dávku čistej a chytrej filmovej lásky plnej neľahkých životných rozhodnutí a priznám, že som na konci znova uronil kroupu. Smrk. Hviezda dole za slabší rozbeh a podobnosť s Il Mare (oba idú našťastie svojou vlastnou cestou), ktoý je pre mňa ešte stále normou ideálnej romantickej melodrámy. ()
Je pro mě těžké uchopit slova a popsat, jak na mě Donggam působil. Nikdy jsem to neuměl a teď mě to mrzí dvojnásob. Začátek je nádherně nevinný a citlivý. Radoval jsem se a zase smutnil spolu s hlavní hrdinkou pro její lásku. Ale Soeun měla potkat ještě osudovějšího muže. Je smutné, jak si mohou být dva lidé tak blízko a přece tak daleko. Donggam je jemný a něžný film. Smutný, stejně jako život. A krásný... možná ještě víc. ()
Krásný film plný citu. Navíc s velmi příjemnými herci. Téma o dvou lidech, kteří spolu mluví skrz pokažený radiopřímač i přes časovou bariéru dvou desítek let, se mírně podobá filmu IL MARE (popřípadě jeho zkopírované americké verzi Dům u jezera). Avšak právě toto velké časové rozmezí, které je dělí, způsobí, že tyto dvě hlavní postavy neskončí spolu, ale vše dopadne úplně jinak, přesto nádherně a jak dopadnout má. Z korejských filmů jsem ráda, že jsem si zrovna tento nenechala ujít. :) ~(4,6★)~ ()
Reklama