동감
Ditto
Obsahy(2)
Příběh se točí okolo dvojice studentů ze stejné university, kteří spolu začnou mluvit přes radiopřijímač a rozhodnou se setkat. Po nevydařené schůzce zjistí, že je od sebe dělí 21 let. So-eun (Ha-Neul Kim) žije v roce 1979 a In (Ji-tae Yu) v roce 2000. Jejich neuvěřitelná komunikace ale pokračuje a nabere nečekané otáčky. (venus)
(více)Videa (1)
Recenze (86)
[Druhé zhlédnutí] K Ditto mám zvláštní, velmi osobní vztah. Přestože patří do první korejské romantické vlny, té která většinu z nás k filmovému průmyslu Jihokorejského poloostrova přivedla, tak na mě vůbec nepůsobí. Režie je naprosto unylá (což potvrdil Jeong-kwon Kim i v jeho, mnou nedávno viděné, novince Miracle of Giving Fool), Bach sem do soundtracku vůbec nepadne a ani hvězdné obsazení nepomáhá. Námětově podobné Il Mare je prostě kompaktnější, u tohoto rozhovoru skrze rádio prostě nuda převládla. 60 % ()
Vyhovují mi podobné pomalé, klidné a milé romantické snímky, tudíž i na druhé shlédnutí jsem byl spokojen. Troufl bych si konstatovat, že zejména první půlka je snad až moc pomalá, poklidná a někdy malinko nudná, teprve ta druhá mne více a více oslovovala. Ta půbavná a milá dívka z r. 1979 na mne působila nesmírně příjemně, ostatně už jen slyšet její hlas z radiopřijímače bylo značně uklidňující, podobně pozitivně bych se vyjádřil i k hudbě v celém snímku - ať už šlo o piáno, cello či trochu klasiky v závěru, který se opravdu povedl - některé věci není třeba ani vyslovit, ty se zkrátka vycítí. Nicméně v dané tématice takové Il Mare je bez debat o stupínek výše a je-li fér porovnávat korejský film s japonským, pak i Tôkyô shôjo mne oslovilo o trochu více. ()
Pôsobivá sonda do nežnej ženskej duše, poznačenej neopätovanými citmi v pôvabnej zmesi juhokórejských prísad. Že večne omieľané klišé nemôže fungovať? Časové paradoxy a prelievanie udalostí nám môže pripomínať úlomky z mnohých iných filmov, spracúvajúcich tematiku sci-fi s poriadnou dávkou efektnej pompéznosti, ale fakt je, že namiešať kokteil, pozostávajúci z umeleckých ingrediencií (krásna hudba, ukážková osobnostná mravnosť, zlom nedotknuté charaktery postáv,...) dokážu iba juhokórejskí majstri. Cíti sa aj niekto iný okrem mňa po zhliadnutí ich filmov vnútorne oddýchnutý? ()
Korejské filmy jdou mimo mne už delší dobu. Stejně tak tento, který je vlastně jednoduchou historkou tak na dvacet třicet minut, navíc několikrát použitou, s přehnanými a patetickými hereckými výkony (plus např. sdělovat někomu, že si někdo druhý zlomil nohu, a to s rozzářeným úsměvem na tváři, mi také přijde divné), podobně je tomu i s obrazovým pojetím (ze záběrů Měsíce už mi časem bylo krapet k smíchu, a ty vločky, podzimní listy také působily již spíše parodicky.) a patetickým pianem (ten Bach je pak už skutečně pěst na oko). Navíc konec to spíš zazdil - k nějakému vyznění nebo katarzi vůbec nedošlo. ()
Neshodnu se se ženou. Ona říká, že lepší, než Il Mare, mě se naopak Il Mare líbilo víc. Osobně dávám slabších 80%, což však vůbec není zlé. Komornější, podobnou zápletku řeší jinak. Na rozdíl od Il Mare se tady oba hlavní hrdinové hned na začátku jasně dohodnou, že nevyužijí časové spojení na obohacení, na rozdíl od Il Mare oba budují (snaží se budovat) ve svém čase ještě další vztahy. ■ P.S. Mám smůlu, že jsem korejské romantické filmy viděl v pořadí a Moment to Remember, The Classic, Il Mare, MSG, Donggam :(. ()
Reklama