Hudba:
Sacha AmbackObsahy(1)
Dokumentární snímek Bus 174 je napínavou rekonstrukcí událostí předcházejících tragickému únosu v roce 2000, k němuž došlo v Rio de Janeiru. Dvaadvacátého června přepadl Sandro do Nascimiento se zbraní v ruce autobus městské hromadné dopravy a čtyři hodiny držel cestující jako rukojmí. Policie okamžitě obklíčila vozidlo a snažila se s pachatelem vyjednávat. Průběh jednání byl vysílán v přímém přenosu řadou televizních stanic, což přitáhlo k obrazovkám miliony lidí po celé zemi. Režisér založil dokument na záběrech z televizních archivů (řada z nich dosud nikdy nebyla zveřejněna), které se střídají s rozhovory s policisty, kteří byli na místě činu, s rukojmími, sociology, politology, vychovateli a Sandrovými přáteli. Před námi vyvstává Sandrův barvitě vylíčený příběh, v němž se z dítěte ulice stal zločincem. Zároveň je tu vykreslena sociálně-kulturní realita Brazílie posledních dvaceti let. Film úspěšně přenáší napětí na diváka, zdůrazňuje nepřiměřené reakce hlavního protagonisty (chce být zatčen v přímém přenosu), ale také zmatečné jednání policie. José Padilha navazuje na tradici latinskoamerického investigativního dokumentu snažícího se odhalovat viníky tragédie. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (17)
50%. Moc dlouhé, trošku o ničem. Jediné co si z toho lze odnést je jakés takés poučení o poměrech v brazilské chudině a to, že brazilští policajti jsou naprostí amatéři. Zdlouhavé, rozebírá se každý plk a pohyb. Co stojí ještě trochu za to, je že vidíme reálné záběry a návaznost na události, které čin zapříčinili. Místy mi to přišlo jako šaškaráda (únosce říká rukojmímu evidentně, co má histericky křičet na policajty a kamery). Prostě exibice jednoho zoufalce. V Americe by se to snad nevešlo ani do zpráv, protože amíci by tuhle situaci zvládli do hodiny. ()
Pred štyrmi rokmi som mal mierny problém s usporiadaním olympijských hier v Číne kvôli porušovaniu ľudských práv. Olympiádu v Riu ale asi po tomto intenzívnom zážitku budem musieť bojkotovať. Jedine, že by som sa tam išiel tesne pred tým pozrieť a pýtal sa miestnych (navštívil by som aj väzenia), čo sa za 14 rokov zmenilo. Predpokladám, že by ma reakcie sklamali. Režiséri okrem silnej témy ukazujú talent aj pre gradáciu deja a za celých 150 minút som sa ani chvíľku nenudil. Veľmi obsiahly dokument, ktorý na základnú kostru, únosu jedného autobusu, nabaluje na seba mnoho sociálnych témat obrovskej megapoly. ()
7/10 Zpočátku to na mě působilo jako jiné "dokumentární" filmy, kde si režisér dovolí díky své bujné fantasii dotočit hromadu scén, které se mu do pořadu hodí a vydává je za ověřenou verzi - Jak to tenkrát bylo. S přibývající stopáží se můj pocit jistoty a bezpečí začal rychle měnit v drsné vystřízlivění, že nejspíš veškeré záběry od autobusu nebo černobílé VHS od komunitního kostela jsou opravdu ale opravdu reálné. Trošku zmatečně a uměle sice působily ty, které měly dokumentovat stávající podmínky v nápravných zařízeních i jejich "umělecké" inverzní mi přišlo jako pěst na oko. Mluvící hlavy podávající zpětně na kameru svědectví byly pečlivě vybrány a jejich vyprávění díky dobře formulovaným otázkám mimo kameru dotvářelo absurdnost celé situace. Prostor dostali všichni jak ze stany unesených, policie, sociální pracovnice, maskovaného příslušníka SWAT, tak ze strany únosce - teta, kamarád, napravený kamarád, náhradní matka, maskovaný gangster. Těžko říct proč dostal přednost zrovna tento příběh před (domnívám se) tisícem jiných, které se běžně odehrávají na ulicích brazilských megapolis - zřejmě právě dostatek dokumentárního materiálu a pohnutý příběh hlavního hrdiny na kokainu. Myslím, že Pixote se spokojeně převrací v hrobě a Babenco je rád, že našel pokračovatele. ()
Slabou strankou tohto dokumentu je jeho dlzka. Kludne sa to dalo skratit aj o polovicu, mozno by to miestami neschadzalo do nudy a nestratilo by to tu spravnu davku napatia. Dozvedela som sa mnozstvo zaujimavych faktov o brazilskej policii, vazeniach ci detoch zijucich na ulici. Je to velmi zaujimava mozaika osudov, ktora sa toci okolo krvavej unosu autobusu 174. ()
Drsný dokumentární snímek, ukazující nám že v prostředí favel v Riu de Janeiru jsou hrůzné činy na denním pořádku, policie je brutální či zkorumpovaná a mnoho lidí, kteří skončí na druhé straně zákona nemá vlastně až tak moc na výběr. Snímek nám představuje událost, kdy brazilský mladík Sandro přepadl se zbraní v ruce autobus městské hromadné dopravy a několik hodin v něm držel rukojmí. Avšak nabízí několik různých pohledů, od zasahujících policistů, přes některé z rukojmích až po členy Sandrovi rodiny. Názory a pohledy jsou prezentovány všechny, avšak žádný není nějak vyzdvihován, nebo naopak zatracován, každý ať si vytvoří vlastní názor. Chvílemi opravdu strhující a dechberoucí, celkově tomu však prostě na pět hvězdiček něco chybí. Dokument je chvílemi možná až příliš zdlouhavý a některé rozhovory by se dali určitě zkrátit, či úplně vypustit. Avšak bezpochyby věc, kterou by měl každý vidět. ()
Zajímavosti (2)
- Dokument Bus 174 sa na základe hlasovania dostal do Top 10 najlepších filmov roka 2002 v The New York Times. Okrem toho vyhral celosvetovo viacero ocenení, vrátane Amnesty Award v Holandsku. (LordCell)
Reklama