Stoupat jak dým

Huličský komedie se mně většinou nelíbí, ale tohle byl fakt nehorázně zábavnej punk. Marihuanový auto, pochcaná nohavice, rozhovor přes vysílačku a hlavně absolutní svobodomyslnost jak hlavních hrdinů, tak tvůrců. Živě si představuju, jak scény na druhej den natáčení vznikaly po pár jonitech celýho štábu. Takhle na pohodu se dneska už filmy netočí. Škoda, že jsem ve filmu málem nepoznal Ellen Barkin, protože teď jedu její filmy a tohle je Ellenin debut. (12.05.2018)

toz takto... je to v niektorych momentoch prestrelene ? ano je... dakedy je to naozaj az moc tlacenie na pilu, ale potom su tam take momenty, ze by sa z toho jeden umlatil smiechom a to sa mne veru nestava. 4 hviezdy by boli uplne objektivne, ale tych par momentov, ktore su tam...rec tela...you can knock, but you can't come in... to su neskutocne chutovky. Odporucam pozerat pod vplyvom... (06.06.2016)

Co tím chtěl autor říct? A když už nechtěl říct nic, proč to alespoň nebylo vtipný? Místy jsem se i zasmál, ale to u road movie komedie tohoto ražení vážně nestačí! Problém spočívá ve stylizaci, záběrování, vedení herců...u tohohle filmu mám pocit, že selhává hlavně a především jedna složka-a tou je režisér, takže docela průser! vzápětí se dozvídám, že režiséři byli dva, z toho jeden ve filmu hrál..takže už asi začínám chápat okolnosti vzniku tohohle bijáku, Lou Adler a Tommy Chong se jednou zhulili a řekli si, že natočej film o hulení a že to bude třeba vtipný..problém je v tom, že na tohle už přišlo mraky tvůrců a většina z nich vytvořila film podstatně lepší a vtipnější. Tudíž nestačí vzít kameru a točit dva zhulence v autě, ale chce to i trochu promyslet, vystavět situace, gagy, zvolit správnou formu. Problémů s tímto dílkem mám během sledování celou řadu: zvuková dramaturgie se mi nelíbí, vlastně asi žádná není- stylu: pustíme naplno muziku a ono se to nějak zaplácne, zvukový mix jako by nebyl, někde vyloženě špatně nasnímané dialogy, herectví je nevýrazné a špatně stylizované, gagům skoro vždy chybí ta správná zvuková atmosféra, špatné záběrování a střih, který dopustí nudné dlouhé záběry, kde se nic neděje (např.: dlouhé záběry na jedoucí auto+muzika) Takže chyb je celá řada..Od nejnižšího hodnocení mě odrazuje pouze standardní kamera a sem tam nějaký ten omylem podařený joke. 10% (08.12.2008)

Najlepšia "huličská" komédia akú som kedy videl. Respektíve, jediná, ktorá mi neprišla trápna a išlo takmer výhradne iba o trávu. Drogové srandy ako Fear and Loathing in Las Vegas (1998) samozrejme nerátam. Bolo to naozaj vtipné, nápadité ale vo svojej podstate jednoduché a myslím si, že aj diváci ktorí nenávidia marihuanu sa minimálne pousmejú nad neuveriteľnými smoliarskymi situáciami, ktoré sa, vďaka inhalovaniu tejto zázračnej rastliny, prihodia týmto dvom hlavným postavám. Dvojica Cheech & Chong mi bola doteraz prakticky neznáma. Poznal som ich z jednej epizódy Simpsonovcov kde sa Homer snažil týchto dvoch, vtedy, pohádaných kamarátov dať opäť dokopy. Nejako ma vtedy nezaujali. Ale toto!!! To strieda jeden vtipný moment za druhým. Hneď keď sa na začiatku títo dvaja skrachovalci stretnú (Chong stopoval na ceste so sadou perkusií), vyfajčia neskutočne veľkého jointa. Chong, herec ktorý v tejto snímke takmer nič nezahral on bol proste celí čas zdrogovaný nad svoje limity, vytiahne pekne macatého jointa. Cheech to bez strachu vyfajčí zo slovami, že on už hulí od detstva, vyskúšal všelijaké druhy a odrody, jeho nič nepoloží. Keď sa však uvedomia ich auto stojí mimo cesty. Cheech začne mať paranoju a strach a tak mu Chong chce podať prášky na upokojenie, omylom si to zmýli z LSD a potom sa ospravedlní z úsmevom na perách, že ešte nikdy nikoho nevidel zjesť toľko kyseliny na raz. V tom sa u nich zastaví polícia a tak Chong rýchlo doje zostatkovú kyselinu. Vykecať sa v tomto stave, na prekvapenie, nedokážu takže skončia vo vezení. Snímka je plná takýchto momentov. Ako som písal, jednoduché ale úderné. Za zmienku rozhodne stojí aj chytľavá hudba, ktorá je plná skvelých originálnych skladieb.. Feťácke reggae, funk psychedelický rock. Máloktorý soundtrack si pustím samotne ako hudobné dielo. Ale tento medzi ne patrí. Podstata snímky je tá, že Títo dvaja nešťastníci si založia rockovú kapelu. Ale miesto cvičenia majú stáe problém si zaobstarať dostatočné množstvo trávy. V nahulenom stave sa rozhodnú, že zabojujú v súboji kapiel. Zabudli však na jednu podstatnú vec. Nemajú nacvičenú ani jedinú skladbu. Tak zfeťený, čakajúci v rade pred vystúpením skladajú, ako v groteske Keď na nich dôjde rad, opäť sú mimo a Chong si chudák nedokáže sadnúť za bicie aby ich nerozhádzal. Ale nakoniec a im to podarí, zahrajú skvelú skladbu. Primitívnym komédiám sa zvyčajne vyhýbam, ale niečo takéto prefajčene primitívne mi na moje prekvapenie sadlo parádne. (06.12.2015)

Huličská komédia jak bič, to nepochybne, ale nielen. Veď si len zoberte to množstvo liekov, čo do seba aktéri filmu do seba hádzali miestami doslova po hrstiach, toho prášku, čo vyšňupali. Takže sa domnievam, že komédiu si vychutná každý závislák, a nemusí to byť práve vysmiaty hulič. Kľudne nejaký fanda zelených japonských čajov. Vec, čo okamžite udrie do očí je vizáž hlavných hrdinov, ale vlastne všetkých týpkov v príbehu. Akoby na mňa rozradostnene mávali nemecké šibnuté komédie, niekedy reznuté koženými nohavicami zo 70. a 80. rokov. Kdesi som tu v komentároch zachytil tvrdenie, že čo si mohli filmári všetko dovoliť koncom 70. Ozaj? Veď policajti boli síce smiešni, ale úspešní. A hlavní hrdinovia vlastne tiež. Takže odvážnosťou k optimizmu? Navštívte náš svet: tam sa za drogy nezatvára, pretože vždy pomôže tá kurva náhoda. Strih roka vyhráva ten, čo nasleduje po skončení súdu, keď jeden z hlavných týpkov vychsrtne vypitý pohár vodky sudkyni do xichtu. Taká excelentná skratka sa len tak nevidí. Pripomenulo mi to Jarmuscha. Ale nebojte, asi len v tomto. (21.11.2016)