La residencia

Tak tento film mě naprosto ohromil. Říkal jsem si už dlouho, že by to mohlo stát za to, už jen po přečtení zdejších komentářů, které se k tomuto neprávem ztracenému klenotu vyjadřují většinou ve všech možných superlativech. Toto je skutečně španělské mistrovské dílo s nádechem gotiky, pregiallo směsí a hammerovského stylu. Vliv režiséra Bavy je zřetelný, ale film je rozhodně svůj a zcela určitě jej zbytečně nekopíruje. Na druhou stranu je znát, kde možná čerpal svou inspiraci Dario Argento pro svou mistrovskou Suspiriu. Ve stručnosti by se dal skvělý příběh charakterizovat asi takto : 19. století, Francie, internátní nápravná škola pro svéhlavé dívky, absolutní disciplína, tvrdý společenský řád, lehčí tělesné tresty, lesbismus, sadomasochismus, potlačování sexuálních pudů, Oedipův vztah mezi ředitelkou školy a jejím dospívajícím synem a samozřejmě nějaká ta krvavá vražda!!! Film je v jistých momentech skutečně velmi efektně děsivý, náladově mrzutý a neuvěřitelně atmosferický. Svou temnou atmosféru si buduje už od samého začátku, kousek po kousku až do neskutečně silného a napjatého rozuzlení. Byly opravdu chvíle, kdy jsem téměř nedýchal a měl takové to nepříjemné mrazení, kterého se člověku dostává opravdu jen při těch nejlepších žánrově různorodých kouscích, zde tato chvíle nastala těsně před druhou vraždou. Jen si to představte. Tma, že by se dala krájet, dívka ve strašidelném hororovém domu jen se svícnem hledající únikovou cestu z pasti, do toho ta báječně podmanivá hudba, všechny ty různě divné zvuky, ze kterých vám opravdu mrazilo, zvuk tikajících hodin, najednou odbije celá, v dívce zatrne a zvětří, poté už je divák vidí nepatrně otevřené dveře, temný stín spolu s temnými kroky. Dál už to nemá cenu rozvádět, to už si určitě domyslíte, co následovalo. Takovýchto skvělých nezapomenutelných momentů zde ale bylo víc, zmínil bych se ještě o scéně ve sprchách a samotném velmi překvapivém finále. Na hrůzostrašné temné atmosféře a skvělé silné vizualitě se z největší části podílell onen strašidelný dům (staré panské sídlo - dívčí internátní škola), vskutku impozantně zvolená doprovodná hudba a báječná kamera, ale nesmím opomenout ani prvotřídní herecké výkony. Lilli Palmer (ředitelka školy seňora Fourneau) by za hlavní roli zasloužila snad Oscara, dobrá byla i Cristina Galbó jako Teresa a Mary Maude jako sadistická asistentka Irene. Ocenil bych i fakt, že vrah (spolu s celou tou prapodivnou hádankou temných vražd) je tu šikovně skryt až do samotného finále a vy opravdu skoro netušíte, kdo by to mohl být, sám jsem tipoval zhruba mezi čtyřmi lidmi. Jak píše erl, španělský horor, zvláště pak ten nenávratně zapomenutý, stojí za to stále objevovat. Toto alespoň z mého pohledu byla neskutečně silná pecka, vraždy zde byly sice jen tři, ale opravdu stylové (nebyly však tou hlavní myšlenkou), první v nádherně zpomalovacím efektu (snad jedním z prvních tak starých, které jsem v eurohororu viděl!), třetí, poslední, už bez samotného vraha, tedy mimo kameru, ale i tak na tom už nesejde, nejde tu o počet, ale o celkovou efektivitu a dojem z celého filmu, který byl opravdu velmi silný a pro někoho možná i trvalý. Komentář zde jako pátý v pořadí.. (30.03.2010) (méně) (více)