Světla velkoměsta

Tak toto bolo jedna veľká nádhera. Ch. Chaplin presne vedel, kedy divákom dávkovať humor a kedy im predostrieť vážne veci. Jednotlivé scénky na seba nadväzujú s rozumom a každá jedna so sebou prináša niečo nové a zaujímavé, či už ide o vtip, romantiku alebo o niečo na zamyslenie. Divák tak dostane vyvážený kokteil výborne napísaného scenára, v ktorom si nájde od všetkého trocha, pričom v závere to potom dáva príjemné pohladenie na duši. Fantastické! (14.11.2018)

Světla velkoměsta na mě zafungovala daleko více jako série groteskních scének, které občas nedrží až tak dobře pohromadě, než že by mě zaujala svým příběhem jako takovým.. ovšem vzhledem k tomu, že je většina těch scének opravdu zábavná, tak jsem vlastně spokojen (na rozdíl třeba od Moderní doby).. trochu slabší 4* ... P.S.: toto je jednoznačně nejlepší boxerský zápas všech dob :) (12.11.2013)

Kouzelně naivní příběh o nezištné lásce rámuje sled několika groteskních scének (Chaplin počišťovačem města, Chaplin na mejdanu, Chaplin v nóbl restaruaci a Chaplin boxerem, kdy rozloží rohovnické utkání totální anarchií). Něžný cit tuláka ke slepé květinářce je čistou poezií, do které vpadává brutalita okolního světa, bída, nejistota a zpovykanectví bohatých a mocných. ____ Přestože éra grotesky už byla za zenitem, Chaplin ji dokázal vzkřísit a obhájit (fantastický momen, kdy se rozdováděný hudbou se zuřivým nadšením vrhne na překvapenou tanečnici). Vyprávění nedrží pohromadě a pár scén je natahovaných. Takže to rozhodně není dokonalý film, ale když se na něj díváte, nevadí to. ________Jako měl Chaplin pochopení nejenom pro lidskou velikost (sebeobětování se bez naděje nejenom na odměnu, ale i na prostou vděčnost), ale i pro lidskou malost (šplouch špinavé vody přímo do tváře zamilovaného muže), tak já jako divák beru tenhle film se vším všudy. S veškerým sentimentem, naivitou, ale hlavně citem pro krásu, třebaže ji člověk najde v bídě na ulici. ______ I když byl Chaplin nejspíš hodně racionální člověk, tak tenhle film jakoby natočil přímo srdcem. /2. 9. 13./ P. S. Jen čirou náhodou se stalo, že tohle je právě můj 1111 komentář. Nebo se u takového filmu o náhodě mluvit nedá? (02.09.2013)

Skoro to vypadá, že Chaplin ve Světlech velkoměsta především oprášil některé prozkoušené situace a gagy, neboť mi byla řada situací velmi povědomá z jeho krátkých grotesek. Přidaná hodnota tkví v tom, že jim dal čistější a propracovanější tvar (co si budeme nalhávat, v roce 1915 měl do filmaře Chaplin ještě daleko) a provázal dojemným příběhem, nad nímž pokaždé žasnu. Takto se strefit do mého emočního ustrojení a přitom nebudit zdání kalkulu je s ohledem na chatrnost té historky (zápletkou bych to nenazýval) obdivuhodné. Vidět toto v roce 1931, tak asi brečím jako želva, že němý film definitivně odchází. Přitom u Chaplina je to z velké části otázka určité nostalgie, které jeho filmy (a tento spolu se Světly ramp zvláště) obklopují – díky tomu se k nim vracím zas a znovu. (02.10.2005)

Chaplina mám stále radšej a radšej, zrejme kvôli tomu, že v tých jeho pantomímach pôsobí úprimne a postava tuláka je veľmi sympatická. Navyše klasicky skĺbil dojímavé scény s vtipnými a tak vznikol veľmi milý snímok na zlepšenie nálady. Na Svetlách veľkomesta je rovnako vidno život v tridsiatych rokoch v USA, klasické autá, podniky, sociálne rozdiely a charaktery ľudí, ktorí sú "hore", či "dole". Čo som sa ale najviac čudoval bolo, že choreografie niektorých scénok nielenže nestratili vtip po toľkých rokoch, oni dokonca dnes nemajú konkurenciu a my môžeme len nechápajúco krútiť hlavou nad ich dokonalosťou. (17.02.2009)