Back to Black

Miluju hlas Amy Winehouse, nemůžu říct, že bych si sjížděl její diskografii a ulítal si na ní, ale některé písničky ( Rehab, You Know Im...) jsem si pouštěl x-krát a jejího hlasu se nemůžu nabažit, je to jako poslouchat Sinead, nebo Freddieho, je v tom hlase něco navíc. Pokud jde o film, ten experiment, že místo Amy bude zpívat sama herečka, to je poser jako trám, představa že místo Freddieho zpíva v Biohemian Rhapsody Remy Malek je jako námět na celkem kvalitní vtip. Když se Back to Black rozeznělo s původním hlasem Amy a konec písničky dozpívala herečka, to fakt byla rána na solar. Druhá věc, jakoby se film snažit nějakým způsobem dělat anděly z dealerů, kteří se kolem Amy pohybovali, celé se to točí pouze kolem jakési uměle vytočené lovestory a nepustí se to toho do konce filmu. Závěr filmu, kdy si svěží, krásná a plná energie vykračuje Amy po ulici a pak teda jako umře, to je taky dobrý palec do zadku, ta holka několik posledních let byla ráda že se udrží na nohou, byla vyfetlá jako účastník amerických nočních ulic a její drogové výstupy na živých koncertech byly "pověstné", její těžce závislácký styl ovlivnil její kariéru a život kolem dokola a se shora dolů, ale ve filmu si tak sotva dala trochu trávy, já teda nevím potom ve výsledku o čem ten film vlastně byl.. O Amy nám toho neřekl nic moc jako o osobnosti, jak šla její hudba a diskografie opět celkem nulové informace, ve filmu se stokrát zmíní Tony Bennett, ale že s ním nakonec nazpívala duet, o tom se film nezmíní, to prostě nepochopím proč ho potom pořád zmiňovali, když nedali smeč, protože jinak je Bennett každému úplně u zadku, to stejné bylo neustálé "musím na rehab, nemusím na rehab, ale táta říkal že nemusím" a tady vidím ten míč nad sítí a stačilo jenom zasmečovat songem Rehab proboha! A oni ho tam nepustí, vždyť ten film kopíroval slova Amy z té písničky. Jako celek je to takové nicneříkající cosi, o Amy se v podstatě nedozvím nic, o její hudbě jinak než že tam zazní taky ne, drogy to tak nějak minulo a ten dealer co jí dodával herák byl ve filmu vyobrazen vlastně jako obyčejný slušný týpek s růží v ruce.. já nevím nevím. Není to ono. Osobnost Amy to minulo meziplanetárně. Absolutně se podepisuju pod koment uživatele "Matty", jinými slovy popsány ty mé pocty z filmu.. (01.07.2024)

Slabý, zbytečný film. Fotrovi se dostalo podrbání kulí, o to mu šlo především. Dokument Amy je vynikající, má dostatečnou výpovědní hodnotu, charisma, švih, tahle karnevalová karaoke, mizerně pojatá, zrežírovaná i zahraná je ztrátou času. Oslovili mě jen se seznamovací scénou u baru s kulečníkem, jinak opruz. (22.06.2024)

Padesát odstínů šedi, ale trochu jinak. Režisérka Sam Taylor-Johnson a scenárista Matt Greenhalgh mohli z osudu Amy Winehouse vytěžit emotivní drama o slávě, závislostech, voyeurismu nebo přehnaných nárocích na to, jak by se slavné ženy měly chovat a vypadat (hlavně spořádaně). Místo toho se rozhodli naprosto tuctovým, šedivým způsobem vyprávět sladkobolnou báchorku o nešťastně zamilované holce, co chtěla být mámou (což je její hlavní touha a nejzranitelnější bod). Samotnému procesu skládání a nahrávání hudby je věnováno minimum prostoru, snaze o pochopení hlubších příčin toho, proč měla Amy predispozice k závislostem jakbysmet (ne, fakt si nemyslím, že to bylo kvůli zlomenému srdci a smrti babičky). Jako kdyby to ani nevzniklo kvůli fanouškům a Amy. Hlavním smyslem díla se zdá být očištění jména dvou mužů, kteří oportunisticky zneužívali zpěvaččiny zranitelnosti a měli podíl na jejím tragickému konci. Zde se - minimálně vůči protagonistce - chovají příkladně, s až přehnanou starostlivostí (pro srovnání si stačí pustit dokument z roku 2015). I když si odmyslíme eticky sporné retušování skutečnosti a svalování viny na oběť a její impulzivní chování, zůstane Back to Black zbytečným, ve všech směrech (bohužel vč. hereckého výkonu Marisy Abely) podprůměrným filmem. Hloubku a opravdovost získává jen jednou, během závěrečných titulků, ke kterým Nick Cave procítěně zpívá svou baladu Song for Amy. 40% (16.05.2024)

Nevím, jaká byla Amy doopravdy a jak moc je film založený na pravdě. Na mě každopádně ve filmu působila jako již od puberty těžce labilní alkoholička, která se hroutila a sklouzávala k chlastu pokaždé, když nešly věci podle ní, a nebýt velkého talentu, neštěkne po ní pes. Blake na mě působil jako ten, kdo měl z těch dvou aspoň trochu rozumu a snažil se opakovaně vycouvat ze vztahu, který byl silně toxický, pro dobro obou. Ať to bylo doopravdy jakkoli, film je velmi dobře natočen, písničky od Amy mu hutně pomáhají s atmosférou a plynulým dějem a celé dvě hodiny utečou, jako těch pět minut, kdy by měl divák zapomenout na svý vlastní trable a soustředit se jen na to, co mu Back to Black nabízí. Výborně obsazená ústřední dvojice odvedla skvělé výkony. Marisa určitě neřekla poslední slovo a vyloženě mě těší, kam se Jack od dob Skins v hereckém světě vypracoval. 70% (19.05.2024)

7/10. Vskutku moc pěkně natočený film, který uteče stejně rychle jako život Amy. Po prvních nic neříkajících 30 minutách se film rozjede a celou kariéru (včetně přešlapů) si budete společně s Amy vychutnávat. Herci překvapili a osobně mohu s čistým svědomím říci, že film dopadl daleko lépe než film o Bobu Marleym, který do kin přišel o pár měsíců dříve, a který byl velkým zklamáním. Film je spíše přízemnějšího rázu, což mně osobně sedlo daleko více než kdyby se film snažil o gigantické záběry z koncertů (ale i to zde v malé míře je). Pro fanoušky hudby povinnost, pro ty ostatní moc příjemný snímek se skvělým soundtrackem, dojemným příběhem a novými tvářemi, které za pár let budeme ve filmech/seriálech vídat hodně často. Možná mohl být film v několika scénách trochu odvážnější a v něčem i nechutnější pro zvýraznění toho, jaké je to být na dně. Za mě poctivá čtyřhvězda. (24.05.2024)