SLC Punk!

Generation X, Dead Kennedys, Adam Ant, Roxy Music, Rush, Velvet Underground, Spandau Ballet, Ramones, Blondie, Exploited, Stooges, Fear, Van Halen....Punk a pogo. Spousta anarchistických keců pořád dokola, No Future. Čekal jsem něco špinavějšího, odvázanějšího, bizarnějšího, hnusného, krvavého a odporného. Nebýt skvělé muziky, tak nedám ani ty dvě hvězdy. Slovy hlavního hrdiny - tohle není punk, to je jen póza. Alespoň že se kruh uzavřel a vše skončilo blbě... (07.09.2018)

Film je punk asi tak jako Avril Lavigne... Amíci možná dali světu pár skvělých punkových grup (krom legendárních feťáků z Ramones třeba Dead Kennedys, Black Flag nebo The Stooges), ale stejně je to národ samých redneků, kteří by nejradši pochlastávali pivo z plechovky, poslouchali country a snili o sexu s koňma. A přesně takovej je i tenhle dementní snímek, s Matthew Lillardem jakožto s nejhorším filmovým punkáčem, co jsem kdy viděl. Jedna hvězda za dobrej soundtrack, druhá hvězda za maniakálního Tila Schweigera. (21.02.2016)

Neviem už ktorý slovenský pankáč svojho času povedal že punk má v hlave, nie na hlave a vlastne o tom je aj tento film... Ako to tak býva každá parta má tvrdé jadro, ktoré je to najtvrdšie a zároveň najčistejšie v ideách, ktoré stelesňuje. Čo sa však udeje, keď tvrdé jadro začne mäknúť a to celkom prirodzene? Nie, neprestali si farbiť vlasy, robiť si číra, neprestali Fuckovať na počkanie, no v pauzách medzi týmto sme my zistili že je to všetko póza... 70% (27.06.2012)

Jjestli jste někdy měli ten dojem, že neexistují ukecanější filmy, než ty od Woodyho Allena, SLC Punk! Vás velmi rychle vyvede z omylu. Hodně dlouho jsem neviděla snímek, v němž by se téměř od začátku, až do samotného konce pořád jen kecalo. And again. And again. And again:) Měla jsem však dojem, že možná až zbytečně moc dialogů vznikalo na úkor samotného děje. Punková rebelie, anarchie, výtržnosti, hudba a na závěr i nějaké to ponaučení, moudrost a vyspělost. (15.04.2018)

Jak postupně ubíhal film, měnila se prudce i moje filmová nálada. Od počáteční strnulosti, přes mírné probuzení, které na konci vystřídalo pravé, nefalšované nadšení. Něco takového jsem včera potřeboval jako sůl. Nějakou podobnou uchylárnu, která se na konci mění v typické vystřízlivění, které nejednoho z nás v životě potkalo a kdo ví, třeba ještě potká. Prostě perfektní relax, s Tilem, v sice vedlejší, ale o to lepší roli. Tak zase jednou vzhůru do plných! (20.09.2017)