Keď život chutí
La Vie, en gros
Living Large
Režie:
Kristina DufkováScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Václav FronkHudba:
Michal NovinskiHrají:
Hugo Kovács, Tatiana Dyková, David Novotný, Klára Melíšková, Simona Babčáková, Martha Issová, Jiří Bartoška, Eliška KřenkováObsahy(1)
Raz dva, raz dva... zkouška mikrofonu. Dvanáctiletý Ben nadevše miluje nejen muziku, ale i jídlo a vaření. A je to na něm taky znát. Když se ale jednoho dne zabouchne do spolužačky Klárky, rozhodne se s kily navíc zatočit. Na cestě za vysněnou postavou i Klárčiným srdcem mu pomáhají hlavně kamarádi z kapely a starostlivá maminka. Animovaný film režisérky Kristiny Dufkové natočený podle knižního bestselleru Mikaëla Olliviera s humorem za doprovodu nadupaných songů sleduje první strasti, lásky i nástrahy dospívání. (Aerofilms)
(více)Recenze (3)
(KVIFF 2024) Na Život k sežrání mě nalákala jak zvědavost vidět jeden z nových českých animovaných filmů, tak i samotný, ne úplně tradiční námět, který vedle běžných témat jako jsou mezilidské vztahy (rodinné, kamarádské, partnerské) problematizoval i téma dětské obezity, o kterém se ve filmu tolik nemluví. Divák si musí zprvu zvyknout na poněkud svérázný vizuál loutek, které v polovině případů vypadají spíše jako zombie strašáci, nicméně animace jako celek na mě velmi zapůsobila. Vedle toho nabízí Život k sežrání líbivý soundtrack a především humorný scénář, který řeší vážné i méně vážné problémy s odlehčeným nadhledem. ()
Propracovaný a s citem udělaný animák, který chce něco sdělit a daří se mu to bez klišé a trivialit. Plusem jsou texty Macháčka, animace, příběh a humor. Mínusem slabší dabing a zvuk. ()
"Život k sežrání" má fantastickou stop motion animaci plnou hravých detailů a zcela adekvátně se o něm hovoří jako o velkém úspěchu novodobé české kinematografie, nejen té animované. Stejně jako jeho vizuál skvostně balancuje mezi bizarností a líbivostí, tak i scénář poučený zahraničními vzory (od tvorby pro menší děti, přes ikony žánru, po teen klasiky nového tisíciletí) zvládá vyvažovat edukační ambice se zábavností. Jenže to má jedno “ale”. U takhle skvělého a vypiplaného filmu s jasným poselstvím totiž tím spíš zamrzí, že tvůrci přes všechny své ambiciózní záměry nedohlédli, že zatímco jisté stereotypy a klišé skvěle nenuceně rozrušují, jiné bohužel (zřejmě) nevědomky utužují. ___ SPOILER ___ Především je to obezlička, že řešení šikany přináší fyzická eskalace ze strany utlačovaného, která dodává úlevu, zadostiučinění i uznání. Při tom právě že některé ze zahraničních inspirací (přinejmenším "Perks", které animák důmyslně parafrázuje v jedné ze svých několika vrcholných scén) už toto dávno posouvají do adekvátnější podoby či to alespoň problematizují. Podobných scenáristicky chabých a co do osobně psychologického i společenského statu quo problematických elementů najdeme ve filmu bohužel více (personifikovaná motivace pro osobní zlepšení a větší část na to vázaných motivů hraničících se stalkingem, včetně finále s falešným příslibem). Což je škoda, když na druhé straně tvůrci např. výtečně scenáristicky i edukačně vyřešili to, aby ze svého obézního hrdiny neudělali otloukánka čekajícího na spásu či přijetí od okolí. ()
Galerie (13)
Photo © Barletta
Reklama