Sněhurka a jak to bylo dál

Ó, taková nostalgie mě jímá, když jsem to po dvaceti letech našel na netu a dokonce v tom správném dabingu. Jedna z nejúžasnějších pohádek, která už si nebere servítky jako jiné a dýchá z ní hrůza. Kníže je dokonale strašlivý, jeho změna ve draka je něco, co mě vždy dokonale fascinovalo. Celé to má nádherně ponurou a krutou atmosféru a příběh je tak dobrodružný, že Indiana Jones je proti tomu nudná komorní komedie. Navíc výborná hudba a nesmrtelná hláška "Heeeeej, jsem zleeeej!". Už z nostalgie nemohu dát jinak než 100 %. (01.03.2014)

Nemôžem si pomôcť ale Snehulienka ma nikdy moc nelákala a to dokonca ani tá od Disney. No a tomuto som šancu síce dala ale tak som sa nudila, že som to ani nedopozerala. Bavil ma tam len ten výr a netopier. No a tí hlavnými postavami neboli takže pre mňa nič moc. No a ani to teda hodnotiť nebudem, kedže som to nedopozerala ale ak by som chcela byť neférová dala by som 1*. (26.06.2013)

Film Sněhurka a jak to bylo dál obrovským způsobem doplácí na značku, kterou se snaží rozvíjet. Mezi původní disneyovskou Sněhurkou a sedmi trpaslíky a tímhle snímkem leží neuvěřitelných padesát let, během kterých se animovaný film proměnil takovým způsobem, až se mezi oběma Sněhurkami prakticky vytratila jakákoliv formální kontinuita - a z toho důvodu se nedivím, že studio Walta Disneyho mělo z tohohle pokračování doslova noční můry a házelo tvůrcům klacky pod nohy, jak jen to šlo. Takže Sněhurka a jak to bylo dál je animovanou trestí osmdesátých let a sama o sobě funguje docela dobře, ale jako pokračování velké legendy prostě neobstojí (jak bychom se asi dnes dívali na nové pokračování Bena Hura?). Takže jako typický produkt doby je tenhle film vydařený ve vší té ulítlosti (Matka Příroda je - jak tu kdosi napsal - opravdu "hodně alternativní") a osmdesátkové syntetičnosti (jedna z písniček mi připomněla pohádky z československého socíku) a závěr působí opravdu hororově, jenže kdyby tohle viděl Disney, asi by se hodně divil, co se s jeho milovanou Sněhurkou stalo za padesát let. Na závěr bych snad jen dodal, že ač jsem tenhle film viděl včera zhruba po dvacetileté pauze a spousta scén mi vyskakovala zaprášená z paměti, na Vejra jsem za tu dobu stihl asi zapomenout nadobro. (386.) (27.08.2008)

Abych začala od konce. "Jsi připravena žít šťastně až do smrti?" Při téhle princově otázce už jsem chroptěla smíchy. Pohádka mě minula v dětství, takže jsem s množstvím nakoukaných pohádek věděla přesně, kdy se vybouří Bouřilka a Tajemný průvodce pro mě byl od začátku odhalený jak Michelangelův David. U čeho bych se asi jako dítě bála, jsem se ve svém stařeckém cynismu bavila. Když to shrnu - chtěla bych si umět vykouzlit kytky a pak bych chtěla toho báječného netopýra. (29.05.2013)

Zajímavé, ale nemám moc rád, když se tvůrci snaží navazovat pokračování k pohádkám, které už svůj pevný konec mají. Přece se ve Sněhurce jako ostatně i v ostatních pohádkách řeklo ,,A žili šťastně až do smrti" a ne že se někde zase objevil nějakej příbuznej a bla bla bla...Navíc jsem se nestačil divit, když čaroděj čapl Sněhurku za vlasy a vláčel ji po zemi a pak kde dnešní mládež bere tu hrubost...No nic, na to, že je to vycucáno z prstu je to vcelku koukatelný.... P.S.: Sněhurce ty dlohý vlasy sluší víc:DDD (06.08.2012)