If....
Keby...
Režie:
Lindsay AndersonScénář:
David SherwinKamera:
Miroslav OndříčekHudba:
Marc WilkinsonHrají:
Malcolm McDowell, Arthur Lowe, Robin Askwith, Charles Sturridge, Sean Bury, Simon Ward, Brian Pettifer, Mona Washbourne, Richard Everett, Graham Crowden (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Drama Lindsaye Andersona Kdyby je typickým produktem doby, v níž vzniklo, tedy neklidných a revolučních šedesátých let. Prakticky z každého záběru lze cítit obrovský vztek mladé generace, který může zchladit jen bourání hodnot, na nichž v té době stála britská střední třída.
Obsazení vévodí Malcolm McDowell (sígr z Kubrickova Mechanického pomeranče), který hraje Micka, studenta, který vyburcuje spolužáky k revoltě vůči zažitým zvyklostem jejich internátní školy. Tváří v tvář surovým vychovatelům a neschopným učitelům se Mick a jeho kolegové pokusí odstranit překážky, kterými jim pedagogové ztrpčují život, a také zažitou představu o nadřazenosti kolektivu nad individualitou. Pod heslem "Vyberte si, na které straně chcete stát," tak svádí marný boj mladické ideály s nelítostně válcující realitou.
Natáčení začalo jen pár dní před studentskými bouřemi v Paříži a Andersonovi se díky tomu podařilo poměrně přesně zachytit náladu mezi příslušníky mladé generace, fotkami Che Guevary a Mao Ce Tunga na stěnách pokojů počínaje a naivními přípravami na revoluci konče.
Film se stal kultovním především díky tomu, že se Andersonovi podařilo příběhu dodat surreálný nádech, za což vděčí zejména formálnímu zpracování a vynikající kameře Miroslava Ondříčka. Ve chvíli, kdy revoluční události nabírají obrátky, film se anarchisticky rozpadá do jednotlivých záběrů, neustále mění svou barevnost od sépiové po plnobarevnou, střídání reálných a fantazijních záběrů je stále rychlejší.
(oficiální text distributora)
Recenze (123)
Ve všech ohledech voda na můj mlýn. Je to totiž právě anglický konzervativní školní systém, co mi je značně proti srsti, takže bych Angličankou nikdy být nechtěla. Malcom McDowell dostal na začátku své kariéry dvě naprosto nejlepší role (v tomto filmu + Mechanický pomeranč) a je škoda, že už je nepřekonal. Snad vůbec nejbrutálnější scénou jakou jsem kdy viděla, je výprask, který tři rebelanti dostanou od prefektů (ani sebevětší krvák jako např. úvodní scéna ze "Zachraňte vojína Ryana" se výše zmíněné nevyrovná). Tohle by měla být poviná školní "četba" pro učitele (no, i pro žáky :-) ()
...Smrt utiskovatelům. Jedinec dokáže změnit svět pomocí kulky na správném místě... Tak konečně mám tenhle dlouholetej rest ze chci vidět dohnán. A musím uznat, že tohle drama Lindsay Andersona teda stálo za to. Pro Malcolm McDowella šlo o filmový debut ale už zde dokázal své herecké kvality. Zde si zahrál rebela burcující své spolužáky k revoltě. Snímek je rozdělen na několik kapitol a střídá černobílý obraz s barevným. Za perfektní kamerou stál Miroslav Ondříček takže má film i českou stopu. Na mě osobně udělal snímek silný dojem za což si u mě vysloužil silnější 4hvězdy. ()
Milé shledání po letech – poprvé to bylo někdy na sklonku osmdesátek, nejspíš ještě v neoficiálním matfyzáckém filmovém klubu, byli jsme celí paf z toho, jak může film z úplně jiné země a úplně jiné doby tak přesně rezonovat s naším životním pocitem, jak jsou ti kluci z anglického intru úplně stejně v háji jako my na pražských kolejích, povinných vojenských katedrách etc., záviděli jsme jim, že si o tom mohli aspoň natočit takovouhle svobodnou taškařici. — Střih na letošní Filmovku o tři dekády později, míň ztotožňování a víc oceňování věcí, z kterých člověk s tehdejším kulturním rozhledem ani nemohl bejt moudrej, třeba jak se reálné absurdity tradičního školního systému míchají s těmi vymyšlenými surreálnými tak dovedně, až se mezi nimi stírá hranice a ty skutečné pak působí ještě absurdněji (připomíná to nějaký šamanský kult: generace vyhastrošených divochů stále stejnými, po staletí opakovanými tanečky přivolávají déšť civlizace a vzdělanosti). — Tehdy i dnes stejně uhranut tygřím monologem Christine Noonanové: Go on. Look at me. Look at my eyes. I'll kill you. Sometimes I stand in front of the mirror and my eyes get bigger and bigger. And I'm like a tiger. I like tigers. Rrrrah! ()
Režisérova záměrná odtažitost, podtrhnuta precizní Ondříčkovou kamerou, přibližuje atmosféru anglické internátní školy, zdůrazňuje diametrální rozdíl světa studentů a dozorců a předznamenává nevyhnutelný konflikt. Film krásně vystihuje revoluční nálady mládeže roku 1968 a ač je společnost dnes trchu někde jinde, stále nám má co říct. Stále je - a troufám si říct, že i navždy bude - aktuální, zneklidňující a kontroverzní, tak jako v době svého vzniku. Nadčasová Andersonova černá satira se strhujícím symbolickým koncem je pro mě jeden z nejzásadnějších snímků a další důvod, proč mám tak rád filmové umění. ()
Galerie (88)
Photo © Paramount British Pictures
Zajímavosti (8)
- Příběh je založen na krátkometrážním snímku Jean Viga Trojka z mravů (1933). (formelin)
- Film střídá barevný a černobílý materiál, údajně však bez jakéhokoliv významného důvodu, nýbrž proto, že rozpočet na barvu se vyčepal před dokončením filmu. (Hans.)
- Lindsay Anderson žádal ředitele školy Cheltenham College, kterou kdysi sám navštěvoval, o povolení natočit zde film. Ředitel se zeptal, o čem film bude. Když Anderson váhal s odpovědí, chtěl vědět, zda to bude něco jako Školní dny Toma Browna (1951). Režisér ho ujistil, že "jisté motivy" příběhu by se daly přirovnat k tomuto klasickému viktoriánskému filmu Thomase Hughese (ve kterém jsou dospělí symbolem autority a pravdy). Dostal povolení natáčet a zaplatil za ně údajně pouhých 100 liber. Není ovšem divu, že na žádnou další zdejší výroční školní slavnost nebyl už Anderson pozván... [zdroj: Guinnesova kniha filmových rekordů, 1995] (dopitak)
"Škola je jakýsi svět v malém, zejména v Anglii, kde výchova je tak přesným obrazem celé společnosti," řekl kdesi Lindsay Anderson o tomto filmu. Možná bychom museli být Angličani s osobní zkušeností tamější výchovy, abychom plně pochopili význam Kdyby.., nicméně myšlenky obsažené v tomto snímku jsou univerzální. Středostavovská studentská kolej, kde studenti jsou rozděleni do "vrstev" podobně jako v anglické společnosti, je dějištěm nesnesitelné psychické i fyzické šikany. Většina obyvatel koleje je na zavedený způsob života zvyklá a i noví příchozí (zejména zprvu vyplašený Jute) se brzy začlení do systému a na nějaký odpor ani nepomyslí. Musí přijít Mick Travis, kterého skvělým způsobem ztvárnil Malcolm MacDowell. Travis je revolucionář myšlenky i činy. Po prázdninách příjde do koleje s knírkem, ale raději si ho oholí předem, než ho někdo uvidí a začne mu přikazovat, aby ho odstranil (tak jako později třeba vlasy). Oholí se z vlastní vůle, aby nemusel čelit diktátu shora. Ovšem revolta je pevnou součástí jeho osobnosti: Violence and revolution are the only pure acts. Brzy se dostane do vážných sporů s "establishmentem" a následuje jedna z nejsilnějších scén filmu: výprask v tělocvičně. Nemusíme být očitým svědkem výprasku, stačí poslouchat kroky trestajícího a švih rákosky... Travis je však po tom ponižujícím trestu nezlomený, naopak! - děj se přehoupne do nové "revoluční" polohy. Film je zpracován velmi nezvykle syrově, míchá reálno se surreálnem (kaplan v šuplíku), obsahuje skryté narážky na latentní homosexualitu některých studentů (důsledek segregace hochů a dívek? :)) atd. atd.. Ondříčkova kamera je více než skvělá a atmosféra samotná nás vtahuje do studených zdí anglické školy. Film ovšem nemůžeme brát doslova. Působivá závěrečná revoluční scéna je spíše ztvárněním Travisových představ a vyvrcholení surreálných vizí celého filmu než opravdový masakr. Střídání barevných a černobílých sekvencí, skoro Monty Pythonovský humor (např. již zmíněný kaplan v šupleti) a nevysvětlitelná přítomnost oné dívky je jen poukazem, že nejde o smrtelně vážně míněný film s nedej bože nějakým návodem, ale že se jedná "jen" o alegorii a představu, co by se mohlo stát, kdyby... Tehdy ještě jméno Columbine nikomu nic neříkalo..:-)). A na závěr perlička: to střídání barevných a černobílých scén není nějaké "umělecké" sdělení, ani výsledek nedostatku peněz při natáčení (taková byla fáma), ale šlo o to, že to byl jediný způsob, jak pořádně natočit scény v kapli. Andersonovi se pak zalíbilo, jak to narušuje celkový obraz snímku a rozhodl se rozházet po celém filmu víceméně náhodně víc těch černobílých scén, aby tak docílil přechodu mezi reálnem a fantazií. A ještě jedna perlička: Název filmu byl inspirován básní Rudyarda Kiplinga "If", kterou se prý děti na základních školách musely učit zpaměti: "If you can fill the unforgiving minute/with sixty seconds's worth of distance run/yours is the Earth and everything that's in it/And -which is more- you'll be a Man, my son!" :-)) () (méně) (více)