Zlaté opojení

No zadna pecka, ale verim ze soucasnemu/minulemu cloveku obzvlaste ceskemu cloveku musi byt sympaticke, jak americky hloupy liny Honza ke stesti prisel. Vsechno je jenom nahoda ;]] a kdyz je Chaplin uz ta celebrita, co na tom, ze je to docela skaredy devkar nejvetsiho kalibru a ma/mel priznanych nejakych 45 deti. Uricite udelal i lepsi veci nez toto. Hodina sest minut je na grotesku zoufale moc... (31.08.2005)

Viděl jsem zatím pouze onu zkrácenou a Chaplinem namluvenou verzi, ale i přesto se mi hodně líbila. Teda až na zakončení, které bylo trošku slabší. Ale slyšel jsem, že právě konec je v původní verzi jiný. Snad jí někdy uvidím :) Hehe, dokonce ani tulák Charlie se nevyhnul zlaté horečce a odjíždí na Aljašku, aby získal trošku bohatství i pro sebe :) 9/10 (20.10.2007)

Sledovat postupnou žánrovou proměnu někdejší jednoduché grotesky do nákladnějšího celovečerního filmu s příběhem, který nese už jasné poselství, je vždy povzbuzujícím i oblažujícím svátkem duše. Němý film byl svým způsobem tragickým; doslova raketový nástup zvukového období na přelomu dvacátých až třicátých let byl pro mnoho tehdejších tvůrců, ale i kinohudebníků doslova uměleckou i existenční tragédií. Jedno je jisté: i v zralejších a technicky i umělecky náročnějších tvarech nebyl němý film, adoptivní sourozenec pantomimy, bez šancí. Nikoliv náhodou se Chaplin spřátelil s Ejzenštejnem. Vzájemná úcta velikánů naznačuje i dnes smysl a vývojovou křivku hraného filmu. A to opojení k tomu prostě patří. (01.03.2008)

Our Little Fellow tentokrát na Aljašce. Nyní za vydatného nového Chaplinova komentáře, jeho hudby a s příměsí původní režie a hereckého výkonu. Určitě nemám pocit, že by šlo o film mého života, je to příjemné, hravé, člověk má radost z kontextu slavných scén snědení boty a reprízy tanečku s houskami, ale to je asi tak všechno. Jen jsem cele dojmuta z toho plácání za to, jak Chaplin své filmy dokončil a dopiloval k dokonalosti, přesto pokud se o něco podobného pokusil kdokoli například v českém prostředí, byl označen za alibistu a neumětela, který to ve své době nezvládl. To jsou ty paradoxy. (17.05.2012)

Svižné, vtipné. Takový klasický Chaplin. Kvalitkou bych ho zařadil někam pod Diktátora a mírně nad Kidda. Přesto se moje divácké nároky značně zvýšily, takže filmu udělím pouze pěkné 3*. A to přesto, že scénky s Big Jimem nemají chybu. Příliš neurazí ani, později přidaný, komentář k filmu a hudba je rovněž opět vydařená. Charles Chaplin prostě uměl. (10.01.2013)