Kneecap
Kneecap
Kneecap
Kneecap
Režie:
Rich PeppiattScénář:
Rich PeppiattHrají:
Liam Óg Ó Hannaidh, Naoise Ó Cairealláin, JJ Ó Dochartaigh, Michael Fassbender, Josie Walker, Simone Kirby, Jessica Reynolds, Donagh Deeney, Lalor Roddy (více)Obsahy(1)
Rok 2024 se do novodobé historie filmu zapíše jako ten, kdy se divákům poprvé představila drzá komedie Kneecap. Pravdivý příběh vzniku stejnojmenné severoirské hiphopové formace, hrdě propagující irštinu, jemuž je předpovídán podobně kultovní status jako předchůdcům Hraje skupina Spinal Tap nebo Trainspotting, vzal útokem festival Sundance, kde získal Cenu diváků. „Kdykoli zazní slovo v irštině, je to, jako když vystřelíš kulku za irskou svobodu,“ je slogan, kterého se odhodlaně drží sympaticky neurvalé trio s velmi jasnými politickými názory. Strhující jízda s velkorysým prostorem pro neřesti všeho druhu potěší mimo jiné i hereckou účastí Michaela Fassbendera. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (2)
Recenze (27)
Každý outsiderský zdokonalovací film, ať už sportovní (modelově např. "Rocky" či "Vybíjená") či hudební (např. "The Commitments" či "Ladíme!") potřebuje k úspěchu jen následovat klasická schémata a dosadit do nich náležitě sympatické postavy s čitelnými motivacemi ve svérázném prostředí. "Kneecap" tedy v samotném jádru není žádným zjevením, protože "jenom" dokonale naplňuje koncept perfektně fungující na diváky. Prostě ideálně využívá svou bojovnou agendu, sympaticky oprsklé reálné protagonisty, říznou formu a fajnově vrstvený scénář. Tenhle recept na úspěch prostě vyšel až nepřekvapivě dobře, což ale nikterak neubírá sílu kultu, který se kolem filmu zaslouženě buduje. Chtělo by se i jízlivě říci, že hlavní důvod, proč film sbírá tak nadšené reakce, spočívá v jeho chytré cestě k mezinárodním divákům. Ta se namísto nabízejícího se hlavního tahu mainstreamové distribuce vydala klikatější cestou sbírání slávy a nadšeného uznání v jinak povětšinou trudném prostředí filmových festivalů či trhů. Ono taky není žádným překvapením, že po pecce z Irska prodávané francouzskou firmou okamžitě skočil distribuční label gigantu Sony. Tak jen doufejme, že jeho česká divize nespí, a pouze podobně důmyslně vyčkává na šeptandu, než tenhle nastřelený a oprsklý diss track pustí do naší distribuce. Tuhle nálož endorfinů je totiž potřeba konzumovat jen v hromadné podobě. ()
Som Trainspotting. Ale starej generácie. Nie hip a hop, nie samé odkazy na kultúru narkotík v pozitívnom zmysle a nie hudba bez chytľavosti. Trainspotting to je, ale oproti legendárnej anglickej verzii tá írska nemá poriadnu zápletku. Plusom je ale odkaz na reálnu írsku kultúru, nepobritštenú, jedinečnú, a to nielen vo svojom starom jazyku. ()
(Kneecapping - a form of malicious wounding, often as torture, in which the victim is injured in the knee.) (...) North Ireland flick, kde se řeší jazyk, nezávislost země a postoje a historie očima současné generace (ten všudypřítomný streetart expression je on point). Dva low-life kamarádíčkové z Belfastu, vychovaní k nenávidění staré dobré anglické monarchie, se prokousávají životem sellením drog (všech, ke kterým se chcete dostat a zkusit je, nakupují je přes "Postmana" na darkwebu), dělaním bordelu (třeba proti paramilitární organizaCi RRAD, organizaci proti drogám, která po nich později sama chce prodávat drogy, lol), prcáním ženských (ty political/interrogation sex-talks jsou top) a pomocí jejich blízkému příteli/otci, který jim vštípil lásku k irštině, národnímu hrdinovi, který v utajení předstírá, že není na živu, ale současně není ani mrtvý (Fassbender) a který svým finálním dobrovolným zatčením stvrzuje svoje mučednictví. Při jednom ze zadržení na začátku se dostane deník jednoho z dvojice k učiteli hudebky, který dělá pro policii překlad, ten pak dá dvojici (po přečtení textů) příležitost začít rapovat v irštině s jeho starší výbavičkou a tak hoši začnou v garáži mixovat a dávat to dohromady. Má to hodně blízko k věcem jako Trainspotting. Generační komedie/drama. Drogy. Životní postoje a o postoji je vlastně celá ta hudba, film, celej Kneecap. Pohled na nám asi ne tolik známou otázku a místo, co se mi upřímně líbil pro svoji ukázku toho, že umění přesahuje rámec toho, co je politicky korektní, rámec toho, co pseudo-liberálové začnou vždycky protlačovat, že je správné, co je ten korektní image, který budeme předstírat našim dětem, jak se to má vlastně správně dělat... to v dnešní ubrečené realitě, kde každý, jak řekl John Cleese, "jen čeká na to, aby mohl být uražen, protože jim to pak dává pocit morální nadřazenosti" jde cítit o to více. Za pět ani ne tak pro nějakou brilantní filmařinu, nebo scénář, ale právě z principu co a jak to ukazuje a vypovídá o všem, z míst postavených na letitých konfliktech, jak dostat "message" ven, i když ta message nemusí být vždy úplně přesná, čistá, beze skvrn. Mnoho lidí si myslí, že život je sada pravidel a přesně daných instrukcí, ale to je falešná snaha, odbíhání od toho, co je skutečné. (...) "They want me to lead it." "Of course they do. You're brilliant." "I just don't know if it's me." "Listen. No one is anyone until they are." "Are you still fucking high?" "Aye, a little bit." (...) "This can never work." "Suits me." ... BICEP | GLUE ... Remix Prodigy (...) Téma lásky v tomhle filmu je taky velmi zajímavé, když sledujeme, jak jeden vztah vzniká (a trvá mu to až do konce filmu), další zaniká, protože se cesty dvojice musejí rozdělit a žena sleduje pohyb rtů svého přítele, když je šťastný a chce, aby tohle byla jeho cesta... ale ona k té cestě už nepatří. Vědět tohle a jednat v nesobeckém zájmu, aby mohl ten druhý skutečně žít, to je to. (...) (again) "No one is anyone until they are." (...) "Every word spoken is a bullet." (...) "I reckon everyone's fired enough bullets by now without the need to be shooting any metaphorical ones. Maybe not firing the bullet should be the bullet. Ah, fuck it. I don't know. I mean, we didn't set out to be bullets or guns. But when did bullets ever set out to be bullets? They just are. Waitin', hopin' to be unleashed into the world. To find their velocity. We'd found our velocity." (...) "Stories are built from language. Nations are built from stories. This is our story." Každých čtyřicet dní na Zemi zanikne jeden domorodý jazyk. () (méně) (více)
(KVIFF 2024) Kneecap se veze na podobně svižné, přisprostle zfetlé vlně jako Trainspotting nebo některé guyritchieovky, přičemž jeho přidanou hodnotou je zájem o irský jazyk a jeho šíření do publika (diváckého i filmového). Film má neskutečně řízný náboj a nejde daleko pro k*ndu, přesd*žku a šuk*čku, přesto se nejedná o nějaký prvoplánový vulgární výplach pro nenáročné publikum, nýbrž o trefně přidrzlou komedii s oprskle přesným tahem na branku a nápaditým vizuálem. P.S. Není káčko jako káčko! ()
Ve změti festivalových dramat, jež se vyžívají ve statických táhlých záběrech na všední situace, působí Kneecap jako zjevení. Synopse ambiciózně avizovala, že vítěz letošní divácké ceny na festivalu Sundance může v budoucnu získat podobně kultovní status, kterým se pyšní například Trainspotting. Velká slova, nicméně při sledování filmu je právě Trainspotting ten film, s nímž je snadné tuto laskominu srovnávat. Jde totiž o neskutečně energickou jízdu, která se vyžívá v dynamickém střihu, psychedelických hrátkách s kamerou a skvělém soundtracku. Ten stojí i na příběhu dle skutečné události, který sleduje dva mladé Iry, kteří se snaží oživit skomírající irštinu tím, že v ní rapují o fetu, štětkách a sexu. A jako z řetězu utržený DJ ukazující řiť se k nim připojí uťáplý středoškolský profesůrek. Hlavní trio sympatických herců a rapperů, z nichž dva hrají sami sebe, má mezi sebou neskutečnou chemii, z čehož plyne několik těžce humorných situací. Příběh stmeluje mytický Michael Fassbender, ujeté koncerty střídají podnětné promluvy o svobodě a potřebě vymezovat se vůči establishmentu a když má divák pocit, že teď už to nemůže být zábavnější, do filmu vpluje Jessica Reynolds, jejíž erotické scény bezesporu způsobí radost akcionářů firem na papírové ubrousky. Kdybych zatím měl doporučit jediný film, který je ve Varech nutno vidět, je to tenhle. ()
Reklama