Obsahy(1)
Akt je nejstarší hrou Divadla Járy Cimrmana, vznikla v roce 1967 a televizní záznam představení byl pořízen o třicet let později. Poprvé se diváci mohli seznámit s osobností, která se vepsala do našich kulturních dějin, aniž by o tom měl kdokoli ponětí – s Járou Cimrmanem. Úvodní vědecká přednáška tradičně poskytne mistrova životopisná data, dostane se nám i přehledu jeho díla a dozvíme se, jak vůbec k objevení Cimrmanova odkazu došlo. Na "autobustě" můžeme sledovat dokonce mistrovy strhané rysy. Poté následuje samotná Cimrmanova hra se zpěvy a tanci, při jejíž rekonstrukci autoři použili střípky dochovaného díla v podobě veršů. Z děje naznačíme pouze toto: malíř Žíla a jeho žena si pozvali na návštěvu tři muže, aby jim vyprávěli svůj životní příběh, a především si položili základní otázku: proč nebylo nikdy dokončeno převratné malířovo dílo Akt? (Česká televize)
(více)Recenze (229)
Má to svoje momenty. Je jich hned několik druhů, takže každý si přijde na své. I já si přišel na své, avšak kromě sem tam nějakého vtipu, který pobavil, nebo hlášky, kterou budu hrdě používat v běžném životě, je tam i dost vaty. V tu chvíli jsem si říkal, jestli není délka 105 minut lehce přestřelená. Možná ano, ale děj se dělí do pohodlných dvou aktů, takže se hra hezky vejde do formátu dvou klasických dramatických seriálů. Obsazení super. Zde bych rád vyjádřil respekt panu Svěrákovi, pakliže to byl jeho nápad vzít (navzdory autorství) si na triko roli, která mě bavila nejméně. Ačkoliv ve všech číslovaných listech musí být i poslední místo. Je to sice kruté, ale musí to být. ()
Geniální. Dokonce jsem neváhal a za hříšný prachy koupil dárkovou edici všech her. U některých se směju víc, u některých míň. Ale směju se vždycky, vždycky mám dobrou náladu a nevěřícně kroutím hlavou, kde na to chodí. Tolik nápadů, odkazů, parafrází a chytrosti jsem snad nikde jinde neměl tu čest vidět. ()
"Já, shodou okolností, jsem jediný z vás graduovaný."/"Ježkovy zraky, hochu, a kdo ti to udělal?"/"To ale... To znamená, maminko, že mám akademický titul."/"Aha... jo tak z toho si nic nedělej." Upřít Cimrmanovi bytí největším Čechem jednoduše nejde, Akt je jen jedním z mnoha důkazů. Nerad bych si jeho hry přehnaně idealizoval, faktem však zůstává, že jsem se po dlouhé době velmi nasmál. Nabízí se mi srovnání s jinou komediální scénou, kterou mi ve stínu současných událostí algoritmus připomněl (a nebudu ji zmiňovat, neb si reklamu nezaslouží), která na rozdíl od Smoljakových a Svěrákových her po stránce humoru naprosto propadá - na rozdíl od našich tradičních seminářů totiž v prvé řadě nenabízí humor, ale snahu o přesah (jak se mi aspoň zdá, důležité není zasmát se absurdní události, ale dotknout se "nekorektního" fenoménu). Proč o tom ale mluvím, snad jen proto, že Akt a ostatní hry dělají přesně to opačné, humor staví na první místo, nenabízí nucená témata a přesto v konečném důsledku v nich mohou "intelektuální" šťouralové najít i nějakou nosnou myšlenku - v tomto případě by asi vyhrabali Hrabětovo krásné, že je úplně jedno, komu a jak se narodil, hlavně že žije. A to je roztomilé. ()
Velmi příjemné ironicky vtipné dílko. V přednášce se nám představuje Jára Cimrman v celku. Dovídáme se, že vynalezl elektrické křeslo a první automatickou valchu. Více se zaobírá jeho filozofií externismu, který tvrdí, že filozof neexistuje, ale existuje vše kolem něj. Samotná hra pak ukazuje jak malíř Žíla (dobrý Jaroslav Weigel) ae svoji ženou (skvělý Miloň Čepelka) navazují vztah se svými dětmi: učitelem Láďou Pýchou (skvělý Ladislav Smoljak), bohémským kšeftařem Bedřichem Sírou (dobrý Jan Hraběta) a sexuologem Turnovským (skvělý Zdeněk Svěrák). A i přes krutou pravdu, že se malíř zbavil dětí, protože mu chyběl prostor pro jeho uměleckou tvorbu a múzu a následně zbavil svoji ženu paměti, tak se všichni postupně smiřují se skutečností. Je to ironické až cynické, ale je to uděláno s půvabným nadhledem a inteligentním vtipem. Bylo to pro mne příjemné zpestření ve své zábavnosti. A trochu toho tance a zpěvu, co více si od nich přát. ()
Jako zanícený cimrmanolog, schopný hodiny a hodiny vyprávět repliky ze všech her krom Českého nebe, se kterým jsem ještě žel neměl tu čest, snad ani nemohu jinak. Mohl bych pár her vyzdvihnout, avšak žádnou bych nedokázal označit za slabší či méně oblíbenou. Stejně ode mne každá dostane "kilo", tak co... 100% ()
Galerie (7)
Zajímavosti (20)
- Když se synové ve hře dozvídají, že je Žílová jejich matka, řekne Ladislav Pýcha (Ladislav Smoljak): „I tady tohodle,“ a ukáže na Bedřicha (Jan Hraběta). V původní verzi z roku 1967 pak Ladislav Smoljak ukázal na Pepu, který byl v té době příslušník VB a řekl: „I tady soudruha?“ Později od roku 1973 ukázal v této části také na Pepu a řekl: „I tady primáře?“ Někdy mezi 80. a 90. lety se to změnilo do současné podoby. (mnaucz)
- Jaroslav Weigel hrál roli Žíly od roku 1973 (v tom roce měl Akt obnovenou premiéru) do roku 2017. Nejdříve alternoval v této roli s Janem Klusákem, ale po jeho odchodu z divadla v roce 1976 hrál tuto roli pouze Jaroslav Weigel. Až 1. února 2017 ho začal v této roli alternovat Zdeněk Svěrák a do Svěrákovi role sexuologa naskočil Genadij Rumlena. Poslední představení Aktu odehrál Jaroslav Weigel 18. června 2017 v Malostranské Besedě na vzpomínkovém představení. (mnaucz)
- Jedná se o první Cimrmanovu hru, která vyšla na CD. Vyšla dne 1.1. 1992. Do té doby divadelní hry vycházeli pouze na LP. (mnaucz)
Související novinky
Zemřel herec Jaroslav Weigel
Ve věku 88 let zemřel známý cimmermanovský herec Jaroslav Weigel. Weigel se kromě herectví věnoval také grafice, malířství a scénografii. Byl dlouhodobým členem divadla Járy Cimrmana, kde za více než… (více)
Reklama