Akt

Má druhá nejoblíbenější hra Divadla Járy Cimrmana. Má tři zvláštnosti: Je úplně první hrou DJC, až na jednu vyjímku v ní neexistují alternace a také je to jediná hra, kterou napsal sám Zdeněk Svěrák, což zasvěcený člověk pozná, protože humor Aktu se trochu liší od dalších her, které napsali Smoljak&Svěrák spolu. Výborný je seminář "pro diváky začátečníky, který vám poskytne ty nejzákladnější cimrmanologické informace, a to formou snadno přístupnou" i hra, v níž exceluje zejména Miloň Čepelka jako matka Žílová. (17.12.2005)

Cimrman je kult. Humor Svěráka a Smoljaka nemusí sednout každému, ale co já vím, tak kdo o Cimrmanovi slyšel a nelíbil se mu, na divadelní představení se nijak nehrnul. Zato mě tenhle druh zábavy připadá geniální a budu se k němu pořád vracet. Mimochodem, text písničky "Skleničky skleněné...", to je fakt něco :) Moje nejoblíbenější část je Cimrmanova filozofie externismu. (12.04.2013)

Doposiaľ som okrem filmu ani netušila, že sa dajú pozrieť aj hry Divadla Járy Cimrmana. Bádateľský potenciál piatich odborníkov na javisku nemá chybu. Dokonca som sa dozvedela, čo sú to "semináře", vidím, že sú nasiaknuté inteligentným českým humorom a všetci páni aktéri ma v seminári, aj v hre samotnej, veľmi bavili. Možno nerozumiem všetkým narážkam, keďže české dejiny až tak dobre nepoznám. Ale zábava založená na tomto druhu humoru je mi blízka. Za Miloňa Čepelku piata hviezdička určite. (12.05.2020)

Šmíd: Sesličku si nažhavíme, na Lišku se připravíme. Už aby tu sakra byl. // Liška: Jdu vás, pane Šmíde, změřit! // Šmíd: Nechce se mi ani věřit, jak jste čilý, jak jste milý. // Liška: Jak jsem čilý, tak jsem milý. Nejdřív vezmu míry sáčka. // Šmíd: Posaďte se, pohovte si ... // Liška: To bude hned, to je hračka. // Šmíd: Že mi vynesete spaní? // Liška: Jaképak s tím medle sraní! Vezmu šířku, vezmu délku. Moc-li chcete přes prdélku? // Šmíd: Hleďme toho kosa Lišku. Nabídnu mu vína číšku. Popijeme, posedíme... // Liška: Cože se z té sesle dýme? // Šmíd: Inu, je to stará herka. Práší se z ní od úterka. // Liška: K čemu jsou tu tyhle pérka? // Šmíd: To je kvůli pérování. Pohovíš si, sedni na ní... // Liška: To musí být posezení. Že je ona teplá, není? // Šmíd: To je proti opruzení... // Liška: Donner weter, vy jste hlava. Za tohle vás čeká sláva! // Šmíd: Zajímá tě způsob vzniku? // Liška: Že se ptáte, zákazníku... // Šmíd: Je to delší povídání... // Liška: Na to škoda času není. // Šmíd: Jednou takhle z jara, skoro... // Liška: Jaká hrůza, wie ein horror! (horor, horor, vysoká jsi...) (08.12.2014)

Jelikož i tuhle hru vlastním, tak jsem si ji jeden čas pouštěl stále dokola. A co si člověk pouští stále dokola, tak pak mu zůstává v hlavě co je nejlepší a co mu rve uši. To je výhoda dlouhodobého sledování jednoho kusu. Tady se to povedlo. Jen některé hlášky jsou ubohé, ale jak to říkal WERICH SVĚRÁKOVI, strkejte do těch her i takové blbiny, aby měl blb pocit, že tomu rozumí, jinak se neuživíte. Taky jim nedával WERICH šanci, že se s jedním fíglem na řadu variant udrží na divadelních prknech. To Svěráka vylekalo, ale hráli dál, a čas ukázal, že lidi si je našli, chodili za nimi, i když hráli třeba v tělocvičně či kotelně nebo ve sklepě. Inu tomu se říká láska diváka k divadlu! A láska jak známo znamená, že něco pro to co ve mě lásku vyvolává UDĚLÁM. (29.08.2010)