Akt

Má to svoje momenty. Je jich hned několik druhů, takže každý si přijde na své. I já si přišel na své, avšak kromě sem tam nějakého vtipu, který pobavil, nebo hlášky, kterou budu hrdě používat v běžném životě, je tam i dost vaty. V tu chvíli jsem si říkal, jestli není délka 105 minut lehce přestřelená. Možná ano, ale děj se dělí do pohodlných dvou aktů, takže se hra hezky vejde do formátu dvou klasických dramatických seriálů. Obsazení super. Zde bych rád vyjádřil respekt panu Svěrákovi, pakliže to byl jeho nápad vzít (navzdory autorství) si na triko roli, která mě bavila nejméně. Ačkoliv ve všech číslovaných listech musí být i poslední místo. Je to sice kruté, ale musí to být. (22.11.2022)

Nikdy sem nebyl a nikdy určo ani nebudu kdovíjaký fanoušek Járy Cimrmana. Ačkoli tohoto českého velikána uznávám, jakožto velice významného člověka, tak přesto nejsem jeho zarytý příznivce. Co se týče tradičního semináře, tak se mi dycky akorát líbí vystoupení Svěráka, kterého mám ze všech herců nejrači. Ještě Smoljak se nechá poslouchat, ale zbytek nič moč. Cimrmanův styl se mi líbí především ve filmech, u divadla již tomu tak není, bohužel. No a co se týče samotný hry, tak ani ta mě nedokázala nadchnout. Je to jistě tím, že mi divadlo až zas tolik neříká (nejlepší divadlo co jsem kdy viděl, tak na Deštný předpremiéra tamních ochotníků, u kterou sme si všichni kromě režisérky náramně užili :o) ). Takže to vidím tak, že ani nejvtipnější z vtipných (divadlo Járy Cimrmana) mě nikdy nechytne za srdce tak jak by mělo... (21.07.2011)

"Já, shodou okolností, jsem jediný z vás graduovaný."/"Ježkovy zraky, hochu, a kdo ti to udělal?"/"To ale... To znamená, maminko, že mám akademický titul."/"Aha... jo tak z toho si nic nedělej." Upřít Cimrmanovi bytí největším Čechem jednoduše nejde, Akt je jen jedním z mnoha důkazů. Nerad bych si jeho hry přehnaně idealizoval, faktem však zůstává, že jsem se po dlouhé době velmi nasmál. Nabízí se mi srovnání s jinou komediální scénou, kterou mi ve stínu současných událostí algoritmus připomněl (a nebudu ji zmiňovat, neb si reklamu nezaslouží), která na rozdíl od Smoljakových a Svěrákových her po stránce humoru naprosto propadá - na rozdíl od našich tradičních seminářů totiž v prvé řadě nenabízí humor, ale snahu o přesah (jak se mi aspoň zdá, důležité není zasmát se absurdní události, ale dotknout se "nekorektního" fenoménu). Proč o tom ale mluvím, snad jen proto, že Akt a ostatní hry dělají přesně to opačné, humor staví na první místo, nenabízí nucená témata a přesto v konečném důsledku v nich mohou "intelektuální" šťouralové najít i nějakou nosnou myšlenku - v tomto případě by asi vyhrabali Hrabětovo krásné, že je úplně jedno, komu a jak se narodil, hlavně že žije. A to je roztomilé. (16.03.2022)

Jelikož i tuhle hru vlastním, tak jsem si ji jeden čas pouštěl stále dokola. A co si člověk pouští stále dokola, tak pak mu zůstává v hlavě co je nejlepší a co mu rve uši. To je výhoda dlouhodobého sledování jednoho kusu. Tady se to povedlo. Jen některé hlášky jsou ubohé, ale jak to říkal WERICH SVĚRÁKOVI, strkejte do těch her i takové blbiny, aby měl blb pocit, že tomu rozumí, jinak se neuživíte. Taky jim nedával WERICH šanci, že se s jedním fíglem na řadu variant udrží na divadelních prknech. To Svěráka vylekalo, ale hráli dál, a čas ukázal, že lidi si je našli, chodili za nimi, i když hráli třeba v tělocvičně či kotelně nebo ve sklepě. Inu tomu se říká láska diváka k divadlu! A láska jak známo znamená, že něco pro to co ve mě lásku vyvolává UDĚLÁM. (29.08.2010)

Pokud srovnáváte hry DJC mezi sebou, mohou být některé lepší a jiné zase o něco horší. AKT bych řadil někam doprostřed, ale to stále znamená, že ho řadím nad většinu ostatní humoristické a rádoby humoristické tvorby. Většina míst se prostě nezapomíná. U Aktu mi navíc příjde velmi vyrovnaná pasáž referátů a hry, což u některých her citelně chybí. (19.10.2011)