Obsahy(2)
Ve hře z roku 1977 Posel z Liptákova autorů L. Smoljaka a Z. Svěráka se tradičně uplatňuje osobitý model všech představení Divadla Járy Cimrmana – v první části seminář badatelů, v druhé dvě jednoaktové hry "Posel světla" a "Vizionář"... Dvěma osobními automobily se vydal tým pražských cimrmanologů do Liptákova v Jizerských horách, aby prozkoumal drsný kraj Cimrmanova stáří. Již sama cesta byla dobrodružstvím, ale její výsledek stál za to. V restauraci U Sirotka restaurovali badatelé Cimrmanovy vlastnoruční nástěnné malby, v násadě starého krumpáče objevili jeho protihabsburský pamflet "Svou pravdu nebudeme skrývat". A co hlavně – do Prahy odváželo každé auto po jedné z historických, dosud neznámých her. To pro případ, kdyby jedno z vozidel havarovalo a shořelo, aby se alespoň jeden rukopis zachránil. Zachránily se oba – Posel světla, který prozíravě varuje před rozvojem vědy a techniky, a Vizionář, jenž pak předjímá nejen vznik 1. světové války, ale i proces kolektivizace zemědělství a znárodnění průmyslu... Jedno z nejoblíbenějších představení DJC se proslavilo mnoha úslovími a obohatilo naši kulturu v mnoha oblastech. Slavný je například Cimrmanův Univerzální ptakopysk a jeho užití, nebo jeho šachová hra a první out v dějinách šachu. A zvolání Smrti ve hře "Vizionář": "Přijde novej, ten se nezakecá" nebo uhlobaronova proklamace: "Piš barde, střádej, až budeš mít dvě stě milionů, zúčtujem spolu" patří ke klasice sběratelů "hlášek"... (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (170)
V semináři jsme po seznámení s příznivými povětrnostními podmínkami (zejména okluzní fronta 356-42, 359-44, 360-30 je zárukou skvělého počasí) svědky skutečně odborné vědecké práce s využitím moderních technických pomůcek (hloubkový izotopový detektor, 4 škrabky, smeták a lopatka). Zdeněk Svěrák, se skromností jemu vlastní, se přizná k tomu, že učinil největší objevy: "Naštěstí se později našel člověk, kterého napadlo podívat se do místní kroniky. Byl to shodou okolností člověk, kterému byly původně svěřovány pouze pomocné kopáčské práce. Tento člověk strávil nad stránkami kroniky řadu hodin a tam jsem na straně 235 našel hledaný zápis." Pak poznáme cimrmanovy sportovní schopnosti (tah na G12 - první aut v historii šachu), odvahu cimrmanova potomka (už od mala chtěl být úředníkem) i otcovy nadávky (Vysočina, výstava, prezence a zejména průduch). Vrcholem večera je pak jednoaktová hra Vizionář, ve které sedlák Hlavsa neustále zapomíná na to, že má zemřít, Smrtka si nedbale brousí kosu a Uhlobaron nedokáže pochopit, že by se ho nějak mohlo týkat budoucí znárodnění majetku. Pouze Hlavsa mladší má jasno:"Tatínku, já nechci bejt bohatej." ()
No ze zacatku to je slabsi, ale nakonec se to nastesti rozjede. Tentokrat je rozdeleni seminar, hra, seminar, hra, pricemz casove je to tak zhruba nastejno. Prvni seminar spatnej neni, mohlo by bejt vic vtipu, ale zasmat se u toho dalo, nicmene obcas zabihaj zbyecne do detailu. Prvni hra Posel svetla je ale hodne slaba, poradnejch vtipu fakt hodne malo a vetsina v podani Weigela. Pak nastesti chytli tvurci druhej dech, druha prednaska je neskutecnej masakr, kdy sem se snad smal v kuse a druha hra Vizionar je taky perfektni, akorat v roli smrtaka mam radsi Sveraka. Slabsich, ale 5*. ()
,,Ale to bude sekáč, pánové. Ne jako já. Ten se nezakecá.“ Posel z Liptákova a Vizionář jsou velmi zvláštní cimrmanovské hry. Obě mají trochu smutnou atmosféru, Vizionář vůbec. Vždycky, když Smoljak pronese citovanou větu, mě zamrazí, jak si vybavím, k čemu se vztahuje. Seminář o tom, jak jeli autem a brali benzín je prostě krásný a potěšilo mě, že všichni přednášející byli na scéně a nechodili po jednom. Ať už hodnotím seminář či hry, přišlo mi, že na nich není jediná chybička. Zřejmě to není nejoblíbenější z her DJC, ale mě přijde nejucelenější a nejkompaktnější hra, která nemá tak podbízivý humor jako jiné. A poslední postřeh, Weigl a Čepelka jsou páreček k pohledání! ()
Trochu netradiční kompozice a pro mě i trochu slabší příběhy, které jsou výjimečně dva. Nejspíš to vidím tak, že to bylo asi na škodu, protože semináře pak zabírají možná až moc času. Scénáře nejsou takové, že bych se jim smála nahlas, ale opravdu postačí. Je to ale jedna z her, kterou bych už nemusela vidět znova. ()
U diel z Divadla Járy Cimrmana je ťažké komentárom odlíšiť hodnotenú od ostatných. A tak volím subjektívnu cestu. Bavil som sa výborne a bolo mi v podstate jedno, či na jednom zo seminárov alebo na jednej z hier. V nejakom komentári som čítal, že ide o jednu z najslabších hier a vnímal som to, ako jeden z najslabších komentárov. ()
Galerie (11)
Zajímavosti (21)
- Věta: „Byl jsem jednou v jeho divadle, stáčí mi to na celý život,“ ve hře původně nebyla. Původně v textu bylo: „Znal jsem ho osobně, když ještě nebyl slavnej, žebral.“ Ta 1. věta se ve hře objevila díky improvizaci Oldřicha Ungera a jelikož to autorům přišlo lepší, ve hře to zůstalo. (mnaucz)
- Podle vzpomínek Smoljaka jeden z dramaturgů PKS po zhlédnutí premiéry hry nadšeně komentoval, že to je vlastně angažované. To, že měli tehdejší diváci šanci představení vídat v divadle, bylo zásluhou odlišné interpretace hry komunistickými funkcionáři. Zatímco většina publika se smála tomu, že před více než sto padesáti lety by nikdo nevěřil, že člověku někdo může vzít důl, zapálení komunisté ve hře spatřovali zesměšňování uhlobarona, což se jim vlastně do programu velmi hodilo. Proto tehdejší diváci mohli vidět hru opravdu téměř ve stejné podobě, jako ji známe dnes z divadla. (mnaucz)
- Hlas hostinského Sirotka, který na otázku, zda se stěny škrábaly, odpověděl: „To ne,“ namluvil Oldřich Unger. (mnaucz)
Související novinky
Zemřel herec Jaroslav Weigel
Ve věku 88 let zemřel známý cimmermanovský herec Jaroslav Weigel. Weigel se kromě herectví věnoval také grafice, malířství a scénografii. Byl dlouhodobým členem divadla Járy Cimrmana, kde za více než… (více)
Reklama