Obsahy(2)
Ve hře z roku 1977 Posel z Liptákova autorů L. Smoljaka a Z. Svěráka se tradičně uplatňuje osobitý model všech představení Divadla Járy Cimrmana – v první části seminář badatelů, v druhé dvě jednoaktové hry "Posel světla" a "Vizionář"... Dvěma osobními automobily se vydal tým pražských cimrmanologů do Liptákova v Jizerských horách, aby prozkoumal drsný kraj Cimrmanova stáří. Již sama cesta byla dobrodružstvím, ale její výsledek stál za to. V restauraci U Sirotka restaurovali badatelé Cimrmanovy vlastnoruční nástěnné malby, v násadě starého krumpáče objevili jeho protihabsburský pamflet "Svou pravdu nebudeme skrývat". A co hlavně – do Prahy odváželo každé auto po jedné z historických, dosud neznámých her. To pro případ, kdyby jedno z vozidel havarovalo a shořelo, aby se alespoň jeden rukopis zachránil. Zachránily se oba – Posel světla, který prozíravě varuje před rozvojem vědy a techniky, a Vizionář, jenž pak předjímá nejen vznik 1. světové války, ale i proces kolektivizace zemědělství a znárodnění průmyslu... Jedno z nejoblíbenějších představení DJC se proslavilo mnoha úslovími a obohatilo naši kulturu v mnoha oblastech. Slavný je například Cimrmanův Univerzální ptakopysk a jeho užití, nebo jeho šachová hra a první out v dějinách šachu. A zvolání Smrti ve hře "Vizionář": "Přijde novej, ten se nezakecá" nebo uhlobaronova proklamace: "Piš barde, střádej, až budeš mít dvě stě milionů, zúčtujem spolu" patří ke klasice sběratelů "hlášek"... (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (171)
Divadelní představení Posel z Liptákova začíná referátem amatérských nadšenců, o průzkumné cestě do Pojizeří, kde pátrají po zanechaných stopách Járy Cimrmana. Badatelský tým objevuje kromě jiných, vzácných uměleckých artefaktů, dvě divadelní hry, které přivážejí do Prahy a nastudují k uměleckému představení. První hra "Posel světla" se odehrává v daleké budoucnosti, v obyčejné chaloupce, kde žijí stárnoucí manželé. Poklid života naruší příjezd syna Standy, který jim sděluje, že potřebuje jejich domek pro svou manufakturu na výrobu ručních svítilen. Rodiče se však nedají jen tak lehce, a o svou chaloupku bojují. Druhá zachráněná hra "Vizionář", je o hospodáři Hlavsovi, který si finančně vylepšuje svůj výdělek z "gruntu" předpovídáním budoucnosti a to věštěním z kamen. Zákazník uhlobaron Ptáček, který se přijde jen optat na nápadníky své dcery, se však dozvídá, že se chystá cosi proti majetným lidem. Z této zprávy znejistí nejen uhlobaron ale i syn hospodáře a oba zúčastnění proto naléhají na Hlavsu, aby objasnil, co že se to vlastně stane. Ve chvíli kdy se má tajemství objasnit, vstupuje však na scénu jako "Deus ex machina" smrtka. ()
Opět jedno z vrcholných představení. "Chlast, slast." a plno jiných zlidovělých průpovídek: "My nesmíme ani naznačovat." nebo "Nepochválím-li se sám, nikdo to za mě neudělá." Jak Posel světla (hra z budoucnosti), tak Vizionář (trouba), je jedna velká prdel. A to ani nemluvím o srandovních seminářích, které jsou kvůli 2 hrám také dva. No nic, jdu si pořidit rádiovku, protože v Praze se to prej rádiovkama jen hemží. PS: metání hnoje výbušninami, to asi pak použili jako nápad do filmu Trhák, ne? A univerzální ptakopysk, to je ujetost největší, chchch ()
Jedna z nejlepších cimrmanovek, seminář a Vizionář naprosto perfektní, Posel světla mě zas až tak úplně nenadchl, neb byl trochu krutý. V semináři zejména září popis cesty do Liptákova, to je čistá esence cimrmanovského humoru. U Vizionáře se mi víc líbí verze se Svěrákem a Vozábem, kterou je možno shlédnout ve filmu "Nejistá sezóna", neb působí mrazivěji. ()
Někomu nemusí zcela sednout ta 2-hra. Ale já se velice bavil u obou 2 (ikdyž u té 2. víc ;-)). Weigel zde hrál prostě prim a ostatní mu pouze zdatně sekundovali (ale jó, je to tak). Znovu kopa super hlášek; snad nejvíc jsem se pobavil u toho uhlobarona...Ale úžasný konec ve formě dovětku smrtky (sedí mi zde lépe Svěrák) člověka až trochu zamrazí...5*, ostatně jak jinak. ()
Předně - opět hodnotím jen v rámci cimrmanovských her (jinak by to byl plný počet v porovnání se vším ostatním :) Dva semináře a dvě hry v jednom mi ani tak nevadily, lepší než natáhnout každou část na celé představení na úkor zbytečných trapností, takhle je to hezky vyvážené. Semináře jsou super, ale samotným hrám občas něco sem tam chybí. Možná za to může zase absence pana Svěráka, který prostě "cimrmanům" dodává tu správnou šťávu.. I přes to je ale rozhodně na co se koukat a (opravdu) vtipných hlášek je zase kupa :-) ()
Galerie (11)
Zajímavosti (21)
- Schvalovací představení proběhlo 14. dubna 1977, tedy týden před premiérou, a Janu Zvolskému se líbilo, vyjádřil se jen, že by v něm uvítal více angažovanosti a kritiky soudobých nešvarů. Například jak vzpomíná Svěrák na konkrétní připomínku ředitele: „V těch vašich konferencích (to jsou semináře) byste měli popularizovat myšlenky kodexu kulturně výchovné práce. Soudruh Husák, jak víte, hovořil nedávno o stavebnictví. A vy to umíte, jak to napálit, ty nešvary v tom stavebnictví. Dám vám příklad, jak by to šlo: Jak jedete do toho Liptákova, tak po cestě třeba byste mohli vidět chlapa, jak se opírá o lopatu a nic nedělá, tak ho pěkně pokritizovat. A vy na to máte. Já nechci agitku, já chci plný sál.“ V komisi tehdy kromě Zvolského seděla také soudružka Kepáková. Ta si v průběhu představení dělala poznámky a s ředitelem nesdílela jeho nadšení. Mimo jiné se jí nelíbila část, kde zazní zpráva o počasí, jakou tehdejší diváci mohli slyšet z rádia, nepochopila, co by na tom mělo být vtipného, pasáž jí přišla nezajímavá a nudná. Navíc pronesla pro autory jistě nezapomenutelnou větu: „A rozhodně tam nesmí být věta ,A není to komisař Rudé armády, ale gauner 107‘“, která, jak se ukázalo, byla v úplně jiném představení, které soudružka předtím hodnotila. (mnaucz)
- Podle vzpomínek Smoljaka jeden z dramaturgů PKS po zhlédnutí premiéry hry nadšeně komentoval, že to je vlastně angažované. To, že měli tehdejší diváci šanci představení vídat v divadle, bylo zásluhou odlišné interpretace hry komunistickými funkcionáři. Zatímco většina publika se smála tomu, že před více než sto padesáti lety by nikdo nevěřil, že člověku někdo může vzít důl, zapálení komunisté ve hře spatřovali zesměšňování uhlobarona, což se jim vlastně do programu velmi hodilo. Proto tehdejší diváci mohli vidět hru opravdu téměř ve stejné podobě, jako ji známe dnes z divadla. (mnaucz)
- Se slavnou větou: „Maminko, zase vypli proud,“ přišel až po pár reprízách Oldřich Unger – bývalí alternant Jaroslava Weigla v roli Otce a Hlavsy. (mnaucz)
Související novinky
Zemřel herec Jaroslav Weigel
Ve věku 88 let zemřel známý cimmermanovský herec Jaroslav Weigel. Weigel se kromě herectví věnoval také grafice, malířství a scénografii. Byl dlouhodobým členem divadla Járy Cimrmana, kde za více než… (více)
Reklama