Obsahy(2)
Ve hře z roku 1977 Posel z Liptákova autorů L. Smoljaka a Z. Svěráka se tradičně uplatňuje osobitý model všech představení Divadla Járy Cimrmana – v první části seminář badatelů, v druhé dvě jednoaktové hry "Posel světla" a "Vizionář"... Dvěma osobními automobily se vydal tým pražských cimrmanologů do Liptákova v Jizerských horách, aby prozkoumal drsný kraj Cimrmanova stáří. Již sama cesta byla dobrodružstvím, ale její výsledek stál za to. V restauraci U Sirotka restaurovali badatelé Cimrmanovy vlastnoruční nástěnné malby, v násadě starého krumpáče objevili jeho protihabsburský pamflet "Svou pravdu nebudeme skrývat". A co hlavně – do Prahy odváželo každé auto po jedné z historických, dosud neznámých her. To pro případ, kdyby jedno z vozidel havarovalo a shořelo, aby se alespoň jeden rukopis zachránil. Zachránily se oba – Posel světla, který prozíravě varuje před rozvojem vědy a techniky, a Vizionář, jenž pak předjímá nejen vznik 1. světové války, ale i proces kolektivizace zemědělství a znárodnění průmyslu... Jedno z nejoblíbenějších představení DJC se proslavilo mnoha úslovími a obohatilo naši kulturu v mnoha oblastech. Slavný je například Cimrmanův Univerzální ptakopysk a jeho užití, nebo jeho šachová hra a první out v dějinách šachu. A zvolání Smrti ve hře "Vizionář": "Přijde novej, ten se nezakecá" nebo uhlobaronova proklamace: "Piš barde, střádej, až budeš mít dvě stě milionů, zúčtujem spolu" patří ke klasice sběratelů "hlášek"... (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (170)
Tentokrát místo samotného komentáře lehce zneužiju místní csfd k soukromému inzerátu. Snad mi promine(te). „Ztratil se (mi) resp. hledá se, univerzální ptakopysk. Poznávací znamení. Slyší na jméno Jindra a naposledy byl viděn jak si to uhání (bez nožičky, je však možné (pravděpodobné), že již dorostla) s rozcupovanou ponožkou v hubě, po náměstí Liptákova. Šťastnému nálezci náleží odměna (batoh včetně jeho obsahu), kterou ochotně dodal kolega Brukner. Avšak né hned, až příležitostně :-) Konec inzerátu. Co dodat. Geniální seminář(e) tentokrát předčí hry, avšak tím nechci vůbec naznačovat, že kvalita her samotných by absentovala. Osobně mám o pověstný chlup raději Vizionáře (to v alternaci s L. Smoljakem), avšak musím uznat, že při závěrečném rozloučení se Z. Svěráka s publikem, (téměř) tuhne krev v žilách. Tak na (brzkou) shledanou, mistři. 90% ()
Další ze skvělých malých rolí Ladislava Smoljaka, pan Smrtka. Obdobně jako u 'Němého Bobeše', střídání seminář / hra / seminář / hra funguje skvěle. A univerzální ptakopysk už je dnes taky pojem, zajímavé, jak v tomhle dokázali cimrmanologové rozvést klasického ptakopyska ad absurdum. "Když si vzpomenu, že jsem tě kojila vlastní hlavou." (...) "Nikdo z našich sportovních historiků se např. nezmiňuje o Cimrmanově účasti na olympijských hrách. A přitom se přihlásil již na 2. olympiádu v Paříži r. 1900 jako skokan, sprinter, diskař, vzpěrač a maratónec. V poslední chvíli však onemocněl zánětem žil, zánětem středního ucha, zánětem slepého střeva a zánětem plic a tak sledoval olympijské soutěže jen jako velmi zanícený divák." (...) Takový výzkum v terénu může provádět skutečně jen silná vědecká osobnost. (...) "Povolání?" "Uhlobaron." "No, to musí bejt zajímavý povolání." "Mě to baví." (..) "...já nejsem žádný pedant, ale mě stojí práce. V Tanvaldu u Labutě je teď rvačka a ten cikán jim tam běhá už půl hodiny po lokále s nožem v zádech." ____ 74% (1977) ()
Jedna z mých nejoblíbenějších her. Brilantní seminář poodhalující Cimrmanův život v Liptákově. Hry Posel Světla a Vizionář s geniálními hláškami jako: "Ta krátkozrakost dát mě na studium práv, všeobecná harmonie byla za dveřmi", "Víš co jsi: Ty jsi průduch", "Po mně přijde jinej sekáč a ten se nezakecá" a další. Kdo se s touto mistrnou hrou ještě neseznámil, měl by tak urychleně učinit. ()
Opět jedno z vrcholných představení. "Chlast, slast." a plno jiných zlidovělých průpovídek: "My nesmíme ani naznačovat." nebo "Nepochválím-li se sám, nikdo to za mě neudělá." Jak Posel světla (hra z budoucnosti), tak Vizionář (trouba), je jedna velká prdel. A to ani nemluvím o srandovních seminářích, které jsou kvůli 2 hrám také dva. No nic, jdu si pořidit rádiovku, protože v Praze se to prej rádiovkama jen hemží. PS: metání hnoje výbušninami, to asi pak použili jako nápad do filmu Trhák, ne? A univerzální ptakopysk, to je ujetost největší, chchch ()
Tak zrovna tohle je pro mě nejoblíbenější hra vůbec...Perfektní seminář a skvělé hry. Seminář, ve kterém se zjišťuje příchod Járy Cimrmana do Liptákova (radioaktivní uhlík) nebo jeho pobyt v této vesnici (Vrstvy zdiva v hospodě U sirotků) je dokonalý. Stejně pak hry, hlavně Hra se smrtí, ve které dominuje Ladislav Smoljak coby Smrtka...Jedním slovem: Perfektní... ()
Galerie (11)
Zajímavosti (21)
- Věta: „Byl jsem jednou v jeho divadle, stáčí mi to na celý život,“ ve hře původně nebyla. Původně v textu bylo: „Znal jsem ho osobně, když ještě nebyl slavnej, žebral.“ Ta 1. věta se ve hře objevila díky improvizaci Oldřicha Ungera a jelikož to autorům přišlo lepší, ve hře to zůstalo. (mnaucz)
- Miloň Čepelka, který v té hře hrát nechtěl, se do hry dostal kvůli tomu, že v roce 1977 opustil divadlo Oldřich Unger a rok nato emigroval do USA. A tak Miloň Čepelka hrál dvojroli otce a Hlavsy. Druhá změna rolí proběhla po smrti Jaroslava Vozába v roce 1988, kdy hrával Miloň Čepelka dvojroli po Ungerovi i Vozábovi. Až v roce 1994 nahradil Miloně Čepelku v této dvojroli Jan Hraběta a od té doby hraje Miloň Čepelka jen matku a uhlobarona Ptáčka. (mnaucz)
- Se slavnou větou: „Maminko, zase vypli proud,“ přišel až po pár reprízách Oldřich Unger – bývalí alternant Jaroslava Weigla v roli Otce a Hlavsy. (mnaucz)
Související novinky
Zemřel herec Jaroslav Weigel
Ve věku 88 let zemřel známý cimmermanovský herec Jaroslav Weigel. Weigel se kromě herectví věnoval také grafice, malířství a scénografii. Byl dlouhodobým členem divadla Járy Cimrmana, kde za více než… (více)
Reklama