Hospoda Na mýtince

Konečně (už bylo načase) se dozvídáme (viz seminář), kde resp. kdy přesně se (z)rodila (resp. za co vděčí) Jára Cimrman své genialitě. Nikoliv genům, ale svým rodičům a jejich „lehce“ netradičnímu vedení v dětství, tj. absenci puberty. (Konečně chápu, proč v mém případě je to bez sebemenší šance). Hra samotná rozvíjí lehce netradiční podnikatelský záměr. Pravda „darovanému koni na zuby nekoukej“, ale v případě zdejšího hostinského, se jedná spíše než o vítané dědictví, o danajský dar. A jak už to tak v životě chodí, člověk si vždy (za každé situace) musí umět poradit sám, např. si sestřelit hosty, (narychlo) opatřit vnučku a potom už si pouze pohlídat takovou maličkost, aby ten nával zvládnul. Ovšem tohle není obyčejná mýtinka resp. obyčejná hospoda a tak se může (děti) klidně stát, že než dokouříte poslední.....párek a vnučka Růženka resp. děvka Růža donese šafrán a trochu toho zázvoru, neúnavný inspektor Trakta vás připraví o hosta. Pravda, jednoho (stálého) tím získáte. Co říci závěrem? (Na) tuhle vaši hru (pánové S+S) věru, beru (nejen) v šeru, Věru. Dýjadýjadá......byť musím objektivně přiznat, jedná se o jednu z nejslabších. 75% (11.01.2013)

K Hospodě Na mýtince jsem se dostala po roce a půl od zhlédnutí mé první hry Divadla Járy Cimrmana a až Hospoda mě nalákala na jejich další hry, protože jsem se až překvapivě bavila. Konečně přicházím na chuť tomu našemu slavnému Járu Cimrmanovi, jehož kult jsem nikdy nechápala. Teď vím, po čem sáhnout, až budu mít chuť na něco ryze českého, zábavného a oddechového a s dobrými herci. (22.06.2010)

Génius schovaný ve Zdeňku Svěrákovi a Ladislavu Smoljakovi (tím nechci ostatní členy souboru nijak shazovat, ale tito dva mistři jsou přeci jen nejzasloužilejší cimrmanologové) se nejvíce projevuje právě při představeních DJC, protože u Cimrmana je dovoleno vše! Každý seminář a každá hra jsou jedním slovem GENIÁLNÍ! Neexistovalo, neexistuje a ani nebude existovat lepšího, vtipnějšího a inteligentnějšího humoru! (21.02.2008)

Seminář v tomto případě lepší hry; směsice geniálních hlášek, c. k. popkultury pro p. t. inteligentní publikum a vulgárních narážek tentokrát (nebo spíš „ještě“, jde o jednu z nejstarších her DJC) vychýlena značně ve prospěch toho posledního a navíc, bavíme se tu o TV záznamu ze sedmadevadesátého, který je oproti o dvacet let starší gramofonové nahrávce přece jen postižený ztrátou energie, mírnou rutinou i vymizením předpřevratového spiklenectví s publikem v sále. (21.04.2018)

Slabší kousek... Premiéra v den rezignace Důbčeka 17.4.1969...normalizace startuje...a divadlu začíná krušných 20 let...😢 Při přípravě stejnojmenného divadelního představení v roce 1969, z kterého je tento záznam, byli přizváni režisérem Smoljakem jako hudební konzultanti skladatel Jan Klusák a dirigent Pavel Vondruška, za odměnu jim bylo dovoleno si zahrát pár představení. Jan Klusák nakonec v divadle uvízl do roku 1975 a  Pavel Vondruška hrál až do své smrti. Smoljaka to dost štvalo, protože Jan Klusák nebyl u režimu dobře zapsán a tak mě strach o existenci souboru. (04.04.2019)