Reklama

Reklama

Lijavec

(divadelní záznam)
TV spot

Obsahy(1)

Když na sklonku života bilancoval Cimrman svou uměleckou činnost, došel neradostnému poznání: ani jedno z děl, které podepsal, nedošlo uznání. A proto se rozhodl ustoupit do anonymity a stát se autorem folklórním. Jasnozřivě rozpoznal, že moderní doba odsoudí k zániku lidovou tvořivost v takových oblastech, jako je národní píseň, pohádka, pověst, přísloví či pranostika. Jediné, co z ústní folklórní tvorby nezemře a zůstane živé, je anekdota. A právě ona hraje významnou roli v jeho hře Lijavec. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (184)

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Velmi povedené představení. Originální, jakoby závěrečná přednáška, ve které se dovídáme o Járovi Cimrmanovi a jeho odborné práci ve starobinci. A také jako o autorovi protirakouských anekdot. Hra samotná je metaforicky přenesena do období starého Rakouska-Uherska, ale v době svého vzniku byla velmi aktuální. Za geniální považuji prolínání zkoušení a reality, kdy až časem divákovi dojde, že jde o zkoušku hry chovanců starobince a jakousi samooslavu Járy Cimrmana (skvělý Zdeněk Svěrák), který má ve zkoušené hře roli vrchního inspektora starobinců, který jde osobně zajistit Járovi odpovídající podmínky, které jsou vhodné k takovému géniovi. Vynikající je chovanec Pejřil (skvělý Miloň Čepelka), který ve starobinci Cimrmana utiskuje a ve zkoušené hře má roli tajného policisty Pihrta. Pihrt je nápaditý ve své touze odhalit a dopadnout ty, co vedou protimocnářské vtipy. Další chovanec Fafejta (dobrý Jaroslav Weigel), který ve hře představuje porodního dědka Formánka, který pomůže mlynáři (Petr Brukner) od problémů se zácpou. A do toho všeho paní správcová (dobrý Jan Hraběta), která je skutečnou vládkyní starobince, která tak nechce spolupracovat na starobním léčebném divdle. Paralela s komunistickým režimem, ale i s jinými, je více než patrná. Ale vše zlé je nakonec spláchnuto lijavcem a třetí defenestrací. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Je těžké psát komentář k některé z cimrmanovských her a nezredukovat jej pouze na přehled nezapomenutelných hlášek. Na druhou stranu, pro co jiného, než pro hlášky, které nestárnou, je obdivujeme? V Lijavci jich je plno, hlavně v přednášce předcházející samotné hře, jež, pravda, neoplývá kdovíjak skvostnými kvalitami, ale vychází z poměrně originální myšlenky a navíc – Svěrákova poslední prosba o zanesení jisté divadelní hry do jistého žižkovského divadla… velice sympaticky zaobalená samochvála. Ale teď už slibované hlášky, konkrétně ty, které mě nejvíce pobavily a které jsem si stihnul zapsat: - „Vystupoval jsem pod uměleckým jménem “Herma Frodit“ - "Jste tu celkem čtyři inteligentní lidé.......... jste tu celkem tři inteligentní lidé" – „Možná si říkáte, proč také nepřemýšlím - to je tím, že já to organizuju“ –„Není to, doufám, ten můj vagon s tím sýrem“ –„Jsem bezvýhradný ateista, až se někdy bojím, že mě za to pánbůh potrestá" (ti znalejší si jistě všimli, že všechny jsou řečeny právě během přednášky, kde je jejich koncentrace dostatečně vysoká na to, abyste se začali nudit, což – smiřme se s tím – nelze připsat na vrub hry samotné). 75% ()

Reklama

B!shop 

všechny recenze uživatele

Tak tentokrat je asi lepsi seminar nez samotna hra. Cela particka tam vlitne jak banda uchylaku a nemaj jakoby nic pripraveno, takze se jen tak blbne, ale nakonec se clovek neco precejen dozvi. Nicmene i kdyz je informativnost seminare slabsi, vtipu tu je hromada a fakt hodne vtipny. Samotna hra spatna neni, ma zajimavou poinu, ale obcas to ma hluche misto. Slabsich 5*. ()

topi80 

všechny recenze uživatele

Seminář si jakž takž úroveň drží, ale hru bych nazval téměř ztrátou času. Zajímavé je to jen v jistém vizionářství. Svěrák ani Smoljak dozajista netušili, že na internetu se po roce 2020 stane potírání humoru a vtipů zcela běžným. A Zdeněk Svěrák asi ještě méně tušil, že se režimu, který toto dělá, bude klanět a před šiřiteli nevhodných vtipů ho bránit. ()

AloeB 

všechny recenze uživatele

Nebo tak ještě jednu. A stejně vtipnou. Anekdotu chemickou! Ta je velice krátká... H2SO5 (smích) No (nadšeně) přece někteří se smějete, asi nějací chemici, ne? Jen chemik totiž ví, že síra by v této sloučenině musela být sedmimocná. A to je právě zas jen pro chemika něco tak komického, (kouzelný úsměv Miloně Čepelkyviďte, že se neudrží. Ovšem, v zájmu pravdy je třeba říci, že takováto sloučenina skutečně existuje, je to kyselina pedoxosírová, ovšem Cimrman ve své době ji ještě neznal, a tak já myslím, že nebudeme takovou pěknou anekdotu tímto faktem nějak problematizovat. Hry Járy Cimrmana vskutku nutí jen přepisovat jejich scénář do komentářů, inu, neudržel jsem se. Jak se zde mnozí shodují, závěrečná beseda umístěná v duchu úvodních seminářů z jiných her na začátek představení je mnohem nahláškovanější než přímo vystoupení později, což sice celku nedělá nejlepší reklamu, nicméně s ohlédnutím na jinak veskrze kladné aspekty díla to rozhodně není problém. Velmi zajímavé je asi nejdrsnější probourávání veškerých možných stěn z mnou viděných cimrmanovských her; nejen tedy v besedě na začátku, kdy do sebe herci celou dobu ryjí (mnohem více než v jiných) a asi nejvíce se snaží vyvolat dojem skutečné přednášky; tak i hra, která je v průběhu herci asi nejvícekrát pokažená (dokud to twist na konci nevysvětlí), což z ní činí asi nejvíce meta Cimrmana. Hodnotím pěti, primárně proto, že je to možná ze slabších děl svého unikátního žánru, ale furt je to pěkně vysoko, a to nejen kvůli hláškám jako: ...možná si říkáte, proč také nepřemýšlím. To je tím, že to organizuju./...jsem bezvýhradný ateista, až se bojím, že mě Pán Bůh potrestá. ()

Galerie (6)

Zajímavosti (30)

  • V tomto představení je možné vidět, jak mlynář několikrát vstoupí do dveří dříve, a nakonec zase později. I přesto, že tato scénka neměla nějaký silnější hlubší význam, ve hře se před revolucí neobjevovala. (mnaucz)
  • Narážka na Jaroslava Weigela, že se ohlolil, umyl, zasypal atd. ve skutečnosti patřila Jaroslavu Vozábovi, který o sebe přehnaně pečoval. (Kulmon)
  • Jedná se o jedinou hru, ve které sami autoři přiznávají přítomnost satiry. (mnaucz)

Reklama

Reklama