Lijavec

Velmi povedené představení. Originální, jakoby závěrečná přednáška, ve které se dovídáme o Járovi Cimrmanovi a jeho odborné práci ve starobinci. A také jako o autorovi protirakouských anekdot. Hra samotná je metaforicky přenesena do období starého Rakouska-Uherska, ale v době svého vzniku byla velmi aktuální. Za geniální považuji prolínání zkoušení a reality, kdy až časem divákovi dojde, že jde o zkoušku hry chovanců starobince a jakousi samooslavu Járy Cimrmana (skvělý Zdeněk Svěrák), který má ve zkoušené hře roli vrchního inspektora starobinců, který jde osobně zajistit Járovi odpovídající podmínky, které jsou vhodné k takovému géniovi. Vynikající je chovanec Pejřil (skvělý Miloň Čepelka), který ve starobinci Cimrmana utiskuje a ve zkoušené hře má roli tajného policisty Pihrta. Pihrt je nápaditý ve své touze odhalit a dopadnout ty, co vedou protimocnářské vtipy. Další chovanec Fafejta (dobrý Jaroslav Weigel), který ve hře představuje porodního dědka Formánka, který pomůže mlynáři (Petr Brukner) od problémů se zácpou. A do toho všeho paní správcová (dobrý Jan Hraběta), která je skutečnou vládkyní starobince, která tak nechce spolupracovat na starobním léčebném divdle. Paralela s komunistickým režimem, ale i s jinými, je více než patrná. Ale vše zlé je nakonec spláchnuto lijavcem a třetí defenestrací. (03.11.2010)

Je těžké psát komentář k některé z cimrmanovských her a nezredukovat jej pouze na přehled nezapomenutelných hlášek. Na druhou stranu, pro co jiného, než pro hlášky, které nestárnou, je obdivujeme? V Lijavci jich je plno, hlavně v přednášce předcházející samotné hře, jež, pravda, neoplývá kdovíjak skvostnými kvalitami, ale vychází z poměrně originální myšlenky a navíc – Svěrákova poslední prosba o zanesení jisté divadelní hry do jistého žižkovského divadla… velice sympaticky zaobalená samochvála. Ale teď už slibované hlášky, konkrétně ty, které mě nejvíce pobavily a které jsem si stihnul zapsat: - „Vystupoval jsem pod uměleckým jménem “Herma Frodit“ - "Jste tu celkem čtyři inteligentní lidé.......... jste tu celkem tři inteligentní lidé" – „Možná si říkáte, proč také nepřemýšlím - to je tím, že já to organizuju“ –„Není to, doufám, ten můj vagon s tím sýrem“ –„Jsem bezvýhradný ateista, až se někdy bojím, že mě za to pánbůh potrestá" (ti znalejší si jistě všimli, že všechny jsou řečeny právě během přednášky, kde je jejich koncentrace dostatečně vysoká na to, abyste se začali nudit, což – smiřme se s tím – nelze připsat na vrub hry samotné). 75% (23.06.2007)

Ad Kulmon: Narážka na Jaroslava Weigela může dnes patřit též Petru Bruknerovi, který s ním v této hře alternuje. Že patřila Jaroslavu Vozábovi, o tom nepochybuji, neb s ním tehdy též alternoval (leden 1982-říjen 1983 (zákaz hry)). A opět, dle alternace - "mistrem sportu" může být i Marek Šimon, jež se střídá s Václavem Kotkem v roli Mlynáře. Líbí se mi ten pokus vymyslet na dané téma anekdotu. Na audiozáznamu z prosince 1990 není (nevešel se), tak je zařazen do CD "Posel světla a další cimrmanovské texty, na něž se nedostalo". (záznam z Brna z října roku 1982), dnes si místo jmen "Kašpar " dosaďme "Hraběta/Penc" a místo "Vozáb" si dosaďme "Brukner/Weigel" "Nevzpomínáte si na nějaký nešvar? Kolega Kašpar nezná nějaký nešvar? Vy si neustále na něco stěžujete". "Ne" ... Vozáb: A nevadí, že je to trochu košilaté? Svěrák: Pokud to bude vkusné, tak ne Vozáb: Na slepé koleji stojí vagón plný pánských košil. Pak tam bude ten ředitel a sekretářka, akorát místo červů bych tam dal moly Svěrák: Jsem rád, že to kolega Vozáb naznačit, neb je těžké sestavit dobrou anekdotu. Ale tady jsme se dostali do jakéhsi stereotypu... Kašpar: Mně zaujal tady kolega Vozáb-Straka tou košilatostí ... .... No a ze hry (toto video) Já věděla, že to počítám zbytečně. Bouřka říkáte? Já vám dám bouřku! Neschovávejse! Dědku plesnivej...Babo!...Dědo....Dej si pozor na obočí!...Mužatko!....To bylo naposledy! (31.03.2009)

Nechci prozrazovat, ale ten dějový zvrat, co ke konci přijde, za to by se nemusel stydět ani některý z moderních seriálů. To propojení Cimrmanovy fiktivní hry s ústavem pro přestárlé, bylo naprosto geniální. "Křivý nožičky, na zádech číslo, oni vypadaj jako fotbalisti." Po zdařilém semináři nás soubor obohatí zpěvem Elektrického valčíku a pak to přijde. Jedno z nejlepších představení. "Ruce na deku. Obě!" (24.01.2020)

Vysoký cimrmanovský standard, hvězdičku srážím za trochu depresivní hru o tom, co některé, možná většinu z nás čeká - domov důchodců s neustálými spory se spolubydlícími a vedením, před kterými se bohužel dá uniknout už pouze smrtí, jiná cesta už není. Taktéž se mi nelíbil poněkud fekální vtip o porodu a Tůnovi. (19.08.2012)