Obsahy(1)
Když na sklonku života bilancoval Cimrman svou uměleckou činnost, došel neradostnému poznání: ani jedno z děl, které podepsal, nedošlo uznání. A proto se rozhodl ustoupit do anonymity a stát se autorem folklórním. Jasnozřivě rozpoznal, že moderní doba odsoudí k zániku lidovou tvořivost v takových oblastech, jako je národní píseň, pohádka, pověst, přísloví či pranostika. Jediné, co z ústní folklórní tvorby nezemře a zůstane živé, je anekdota. A právě ona hraje významnou roli v jeho hře Lijavec. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (184)
„Střídavý, střídavý, zkrátka elektrický proud…“ Moje první seznámení s géniem. A rozhodně né poslední. I ale po letech moje možná zcela nejoblíbenější. Přednáška je jedna z nejlepších a samotná hra má skvělou pointu. Navíc dědkové a bába jsou parádní postavy. „Třetí defenestrace. Vyhodili ho z okna. Tůnu… - Tunu? Tolik toho snad nebylo!“ (88 %) ()
Nebo tak ještě jednu. A stejně vtipnou. Anekdotu chemickou! Ta je velice krátká... H2SO5 (smích) No (nadšeně) přece někteří se smějete, asi nějací chemici, ne? Jen chemik totiž ví, že síra by v této sloučenině musela být sedmimocná. A to je právě zas jen pro chemika něco tak komického, (kouzelný úsměv Miloně Čepelky) viďte, že se neudrží. Ovšem, v zájmu pravdy je třeba říci, že takováto sloučenina skutečně existuje, je to kyselina pedoxosírová, ovšem Cimrman ve své době ji ještě neznal, a tak já myslím, že nebudeme takovou pěknou anekdotu tímto faktem nějak problematizovat. Hry Járy Cimrmana vskutku nutí jen přepisovat jejich scénář do komentářů, inu, neudržel jsem se. Jak se zde mnozí shodují, závěrečná beseda umístěná v duchu úvodních seminářů z jiných her na začátek představení je mnohem nahláškovanější než přímo vystoupení později, což sice celku nedělá nejlepší reklamu, nicméně s ohlédnutím na jinak veskrze kladné aspekty díla to rozhodně není problém. Velmi zajímavé je asi nejdrsnější probourávání veškerých možných stěn z mnou viděných cimrmanovských her; nejen tedy v besedě na začátku, kdy do sebe herci celou dobu ryjí (mnohem více než v jiných) a asi nejvíce se snaží vyvolat dojem skutečné přednášky; tak i hra, která je v průběhu herci asi nejvícekrát pokažená (dokud to twist na konci nevysvětlí), což z ní činí asi nejvíce meta Cimrmana. Hodnotím pěti, primárně proto, že je to možná ze slabších děl svého unikátního žánru, ale furt je to pěkně vysoko, a to nejen kvůli hláškám jako: ...možná si říkáte, proč také nepřemýšlím. To je tím, že to organizuju./...jsem bezvýhradný ateista, až se bojím, že mě Pán Bůh potrestá. ()
Nechci prozrazovat, ale ten dějový zvrat, co ke konci přijde, za to by se nemusel stydět ani některý z moderních seriálů. To propojení Cimrmanovy fiktivní hry s ústavem pro přestárlé, bylo naprosto geniální. "Křivý nožičky, na zádech číslo, oni vypadaj jako fotbalisti." Po zdařilém semináři nás soubor obohatí zpěvem Elektrického valčíku a pak to přijde. Jedno z nejlepších představení. "Ruce na deku. Obě!" ()
Vysoký cimrmanovský standard, hvězdičku srážím za trochu depresivní hru o tom, co některé, možná většinu z nás čeká - domov důchodců s neustálými spory se spolubydlícími a vedením, před kterými se bohužel dá uniknout už pouze smrtí, jiná cesta už není. Taktéž se mi nelíbil poněkud fekální vtip o porodu a Tůnovi. ()
DJC-9. Hra z jejich vrcholného období, ale trochu méně známá, protože pro svou "bořitelskou" tematiku narazila na cenzuru (náhoda?) a řadu let se nesměla hrát. Seminář je pojat netradičně jako "beseda o hře" (ovšem aniž by ji publikum předtím vidělo), a je to ku prospěchu, patří mezi ty nejlepší. (Na audio výběru chybí jeden z jeho vrcholů, "tvorba anekdot".) Hra je sice také vtipná, ale působí (hlavně na audiu) poněkud zmateně a chvílemi nějak tuchne. Pane inspektor, otevřte okno! ()
Galerie (6)
Zajímavosti (30)
- Komise také zavrhla tovaryše, neboť připomínal "taváryše", nahrazeno slovem vandrovník. (Kulmon)
- Jedná se o jedinou hru, ve které sami autoři přiznávají přítomnost satiry. (mnaucz)
- V „Elektrické valčíku“ se zpívá: „Budeme žít jako v Praze, všude samé vedení,“ což byla narážka v té době na současnou politickou situace. „Vedením“ je míněn tehdejší tamní režim a spojení „v Praze“ je zase míněno, že v Praze všichni výše postavení sídlí a je to tam tedy nejpřísnější. (mnaucz)
Reklama