Obsahy(1)
V úvodním semináři se seznámíme s Cimrmanovou pedagogickou šesterkou. Dozvíme se například, co je to pomněnka a nezapomněnka, co znamená trestání učitele učitelem nebo jak vypadalo mimoslovní dorozumívání, které Cimrman zavedl při výuce. Názorně je při recitaci poezie převedena i „zásada oživlého dřeva“ a nechybí praktické ověření fyzikálních zásad – kupříkladu, že světlo je rychlejší zvuku. Cimrman zabrousil i do filozofie, když popsal teorii poznání: vycházíme-li totiž z jeho premisy, že „omyl je přesný“, pak na konci procesu je „poznání, že nevíme sice nic, ale zase to víme správně“. Divadelní hra Vyšetřování ztráty třídní knihy, která následuje, začíná nabádáním pana učitele, „přihlašte se“, neboť „chlapci, my tu třídní knihu hledáme již sedmý rok!“ a k tomuto konstatování není co dodat ani po příchodu ředitele či školního inspektora. Bavte se tedy s námi při sledování Cimrmanovy zábavné sondy do rakouskouherského školství… (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (282)
Nevím, jestli pan zemský školní rada bude se mnou souhlasit, možná, že teď něco plácnu, jestli, tak ať mě pan zemský školní rada laskavě popraví..., ale řekl bych, že toto je jedna z nejpovedenějších her Divadla Járy Cimrmana. Ladislav Smoljak očividně věděl, do čeho ve školním prostředí má tnout a vytvořil tak nejen vtipnou komedii, ale taky dostatečně moudrou komedii. Např. vysvětlení teorie externismu v úvodním semináři patří mezi mé nejoblíbenější cimrmanovské kousky. ()
"Vždyť je to tady jeden vedle druhého samý Debil nebo Blbeček! Se podívejte do zasedacího pořádku: Debil, Blbeček, Debil, Blbeček, Debil, Blbeček, Debil, Blbeček. Akorát támhle vzadu, to je snad jediná výjimka, sedí dva Blbečci vedle sebe." V případě této hry nám takový pocit, že se nám tu "stal takový... nepěkná věc!” Celé se to podobá absurdnímu divadlu, kdy se některé repliky i chování jednotlivých postav jen pořád opakují. Jen jednou je na scéně třídní učitel s ředitelem, pak se k tomu přidá školský inspektor a nakonec pak i zemský školné rada. Nevím, ale úplně mi toto nesedlo. Seminář je oproti tomu určitě lepší. ()
Tak mám za sebou svého prvního Cimrmana. Ono jde vlastně o dvě představení spojená ústředním motivem školství, obě dosti vtipné. Zvlášť, že tahle hra sází na běžící roubíky je fajn. I když v rámci druhé části v té zřejmě pak už satiře, kdy se role sluha-pán postupují a postupují, to je snad jediná výtka. Naopak výborně pobavil Smoljak s Josefem Říhou v druhé části a pak věčné komolení věc/případ. Napadla mě ještě druhá výtka - absence kvalitního závěru, závěrečné krmení mi nepřišlo hodné takové docela kvalitní hry. ()
všechno k tomuto již bylo napsáno, tak přidám mou nejsilnější vzpomínku se hrou spojenou: předtím než jsem letos maturoval, probíhal v naší třídě lítý boj o to, z jakých 40 knih si budeme vybírat 20 ze kterých si jednu vytáhneme u maturity, boj to byl tvrdý, avšak přesto se Cimrmanovskému křídlu (bohužel v menšině) podařilo protlačit právě toto dílo (ale ztráty byly velké, kupříkladu Švejk či vojna a mír byly obětovány), bohužel jsem si ho u zkoušky nevytáhl, jak já toužil po tom, podívat se na zkoušející a odcitovat jednu ze Smolijakových hlášek... (není těžké přijít na to kterou) ()
Pokud jde o Cimrmanovské semináře obecně, jsem jimi, snad s výjimkou Posla z Liptákova, poněkud znuděný. Zde chválím teorii pravdy a omylu plus způsob lekání žactva, zbytek spíš průměr. Pokud jde o hru, pak, ačkoliv oceňuji onu nadčasovou satyru resortu školství, na rozdíl od většiny hodnotitelů si mě tento opus získal zcela jinou okolností, a sice komediálním mistrovstvím Miloně Čepelky. Díky němu je Třídní kniha mezi ostatními cimrmanovskými hrami naprosto ojedinělými počinem. To, co tam na závěr předvede je naprosto nečekaná bizarní úchylárna, která nemá obdoby ani v rámci tohoto ujetého divadelního spolku. Pokud jde o mimiku, je Čepelka v rámci souboru jednoznačná jednička. 70% ()
Galerie (7)
Zajímavosti (14)
- V původní verzi hry nebyla 6. zásada „Oživlé dřevo“, ale „Posilování nenávisti k potkanům“, což byla v té době narážka na hru „Akt“. Stejně jako více věcí z této hry to bylo změněno po obnovené premiéře v roce 1972. Vyslechnout tuto přednášku je možné ve Výročním představení k 30 letům Divadla Járy Cimrmana. (mnaucz)
- Jedná se o jedinou hru, ve které Ladislav Smoljak alternoval ve dvou rolích zároveň. Nejdříve hrál pouze roli Ředitele – na počátku 80. let ho začal alternovat Jan Hraběta. Na začátku 90. let pak začal Ladislav Smoljak hrát i roli Učitele, která dříve patřila pouze Zdeňku Svěrákovi. (mnaucz)
- V průběhu představení došlo k drobné chybě, kdy asistent Václav Kotek je osloven „pane Kašpare“, tedy jménem kolegy Jana Kašpara, který roli alternoval. (sator)
Reklama