Sametová extáze

Už od prvních minut, plných křiklavě barevných písmenek, mně bylo jasný, že tenhle film bude patřit k velmi bizarním počinům. Glam-rockovou érou 70. let jsem byla totiž až doposud takřka netknutá. O to více mě ovšem film ve výsledku nadchnul. Blyštivé třpytky, zářivý make-up, šílené barevné kostýmy a boty na vysokých podpatcích u mužů i žen - šílenost, která mě ovšem zároveň hrozně bavila. Provokativní pózy, androgynní stylizace a bisexuální orientace hlavních hrdinů - extra-ordinérní výstřednost, která je možná pro řadu konzervativně založených jedinců nestravitelná, pro mě je ovšem skutečnou oslavou života a hédonismu. Pokud jde o hlavní herecké duo - Jonathan Rhys Meyers i Ewan McGregor jsou vynikající (a to dokonce i po hudební stránce), ovšem ani Toni Collette nebo Christian Bale nejsou špatní (k Baleovi bych chtěla jenom dodat, že mu v podstatě nebylo dáno zase tolik prostoru - ono, když máte hrát obdivujícího fanouška, který vzhlíží ke svým 2 zpěvákům - idolům, tak se asi s ohromujícím hereckým výkonem moc počítat nedá). Nicméně si myslím, že postava, kterou zde Bale ztvárňuje (fanoušek a později novinář), je v podstatě dost důležitá - je totiž jediný, kdo vlastně posouvá celý příběh dopředu a pomáhá jej rozplétat. No a nakonec k hudbě - podle mého názoru dokázal Carter Burwell velmi chytře poskládat hudbu plnou chytlavých melodií od známých interpretů (Roxy Music, Iggy Pop and The Stooges, Lou Reed atd.). Soundtrack vybrousil k dokonalosti i tím, že zde můžete slyšet v několika písních nadpozemský hlas Thoma Yorka z Radiohead. Mě osobně taky potěšila účast Briana Molka z Placebo, škoda jen, že se ve filmu objeví jen párkrát. (06.07.2010)

Vizuálně zářivý výlet do sedmdesátkové éry glam rocku plné dekadence a úletů vyzývavých pop rockových hvězd, končící nevyhnutelným vystřízlivěním. Slovy Curta Wilda: Chtěli jsme změnit dobu, ale nakonec doba změnila nás....Jonathan Rhys Meyers se pro role provokativních a chladných postav hodí přímo neuvěřitelně a tentokrát mu více než zdatně sekundoval výborný Ewan McGregor, který tu mimo jiné mohl uplatnit také své pěvecké kvality. Film jako takový nestojí ani tak na příběhu, ale spíš na vykreslení doby a je stylovou hudební jízdou pro fanoušky této muziky, kteří si snímek vychutnají nejvíc. (18.02.2013)

Tak toto téma prochází okolo mého zájmu velkým obloukem. Tento styl hudby mi je cizí a vypravěčské (uspávací) tempo Todda Haynese na zážitku nepřidává. Jestli něco stojí za zmínku, tak pouze výkon Ewana McGregora. Ale přesto ho radši vídávám v zajímavějších rolích než-li jako bizardního homosexuála, kterého zde ztvárňuje. (22.07.2005)

Alternativní historie pro nic za nic. Náhled do poutavého a dekadentního prostředí glam rocku 70. let o Davidu Bowiem, který není Bowiem, natočený zcela rutinní režií a utopený v povrchním scénáři. Bouřlivý vztah, divoké kostýmy, progresivní muzika a lidský zklamání, ale nejde to pod povrch, a tak jedinou upřímnou scénou zůstává rozvod Sladea s jeho ženou a její vyprávění u kouře cigaret. McGregor i kouzelný Rhys Meyers hrajou dokonale, ale krom hudebních scén nemají co. Muzika je tam fantastická, glam rock mě baví a byl jsem cílovka, ale rychle tomu došel dech a absence jakékoli osobnější scény z filmu dělá pomíjivý zážitek. (17.08.2015)

V podstatě matný příběh a ploché charaktery schované za bizardnost, spoustu třpytek, blýskavé oblečení, nevkus a svět, ve kterém nezáleží na pohlaví. Popravdě nechápu, proč je dnes tak populární tvrdit, že muži nikdy nebyli zženštilí tolik jako právě dnes - asi tihle chytráci neslyšeli o glam rocku... Je pravda, že navzdory tomu, že jsou zde naprosto nedostatečně vykreslené charaktery, je to takové podivně líbivé a zábavné. Přesto takové nepochopitelné. Asi jako celý glam rock (nebo minimálně jeho vyobrazení ve filmu). A linky, nedbalé blond vlasy a černé nehty? Ewan McGregor nikdy nevypadal líp! A jeho herecký výkon byl téměř hypnotický. Škoda té záležitosti s Balem, oproti zbylému ději působila neskutečně směšně a zbytečně. V čele s jeho debilním zíráním (a to, jak u všeho byl..). Fasáda sedmdesátek je ale nadměrně povedená, příběh zaujme. Jenže jsem tomu nedokázala kompletně propadnout, protože mi celá ta éra a styl nic moc neříkají. Být zarytým fandou, určitě jdu na plný počet. Takhle hodně slabé 4 hvězdičky (za McGregora). (A jen tak na okraj;připadá mi docela smutné, že se k takovému filmu nedají sehnat rozumné titulky. Není nad google překladač, že, titulkáři..Aneb All right, lads? - Všechno jasné, kluci?) (21.05.2013)