Sametová extáze

Pro tenhle film těžko najít slova která by ho vystihovaly a nezněly jako klišé, ale já ho prostě miluju. Úžasná muzika, (dle mého Slade jasný David Bowie a Kurt Wild buď Lou Reed nebo Iggy Pop), soundtrack mě ještě dlouho neomrzí, výborné kostýmy a naprosto úžasné herecké obsazení, protože McGregor, Meyers a Bale jsou mý nejoblíbenější herci. Jonathan Rhys-Meyers tehdy teprve 19ti letý předvedl naprosto famózní výkon. Glam rock, bisexualita, androgynita nejsou nic co by mě pobuřovalo - přesně naopak, nemohla jsem se nabažit !!! 100% (09.02.2012)

Celou dobu, co jsem film sledoval, mi bylo jasné, že jde o dobrý film. Ale něco přece mne dovedlo k nízkému hodnocení. Nějak to nedrží pohromadě. Je to videoklip, který se pořád snaží nám něco sdělit, ale zůstává jen ta písnička. A písničky, co se mi ve filmu líbily, byly asi tři, tak tedy nic moc. Toni Colette i všichni teplí boys hráli dobře, my kdož jsme to neprožili to nemůžeme tak dobře uchopit. Ale vzpomínka na mládí je vždycky taková sladkokyselá, tak jako i Velvet goldmine...65% (27.08.2012)

Glitter crush a nepochopitelně pochopitelná nostalgie po éře kterou jsem nezažil a nikdy jí nežil... ale žil jsem Bowiem v jeho temnějších obdobích, Igim v jeho zuřivějších časech, a Molkem v době kdy byl hudebně na vrcholu a právě tak ukázkový androgyn, jako tady jsou úplně všichni... krom toho na první pohled vyloženě nesedícího Balea, který ale perfektně zosobňuje toužícího, ale úzkostně odstrčeného civilistu ve světě rockových, jak je vnímá, polobohů. A můžu být sebevíc straight, ale toho Bowieho, toho zamlada bych z postele prostě nevyhodil, takže proč se nenaladit na vlnu kdy rock a punk naplno objaly transsexualitu jako extravagantní image a styl který zářil o to jasněji, o co krátčeji trval. 9/10 (10.11.2020)

Stejně jako glamrocková éra britpopu 70.let, nastoupivší po vystřízlivění z ideálů květinových dětí, byla cesta nikam, tak i tento film se mlátí od ničeho k ničemu. Drží ho nad vodou jen ta hudební čísla, kde lze nasát atmosféru glamrocku, se vším jeho třpytivým pozlátkem a všeprorůstající dekadencí, s vysokými botami, těsnými přiléhavými kostýmy a barevnými trvalými, hudební éry, z jejíhož vizuálna čerpal Freddie Mercury v raných dobách, či David Bowie. A propós ten a jeho vymyšlené alter-ego Ziggy Stardust tu má styčný bod s hlavní postavou filmu - Brianem Sladeem - v celkem přesvědčivém podání Rhys-Meyerse, zatímco McGregor, vystrkujíc během vystoupení na diváky přirození, tu svými excesy a divokostí nápadně připomíná enfant terrible rockové scény Iggyho Popa a ač překvapivě nemá ve filmu mnoho hereckého prostoru, svých pár výstupů též zužitkoval vydatně. V hlavní dějové linii ale film nefunguje. Novinářské pátrání Christiana Balea, jehož překvapivě mdlý projev spočívá pouze ve fascinovaném zírání na své idoly, je nudné, spolu s až snovými scénami nedrží pohromadě a do toho se tvůrce filmu snaží sdělovat pochybné myšlenky ("Image muže je jeho životem."). S tímhle filmem se to má jako s glamrockem - zajímavý, ale hodně brzy se okouká. (05.02.2006)

Uměl bych si představit i prohození rolí McGregora a Rhys Meyerse (přeci jen Iggi byl v té dvojce s Davidem ten o něco drsnější),-no ale nebudu fušovat castingerům do rachoty.--- Scéna kdy McGregor blbne na jevišti ,zpívajíce t.v.eye (!!!!)(to fakt zpíval on??,-to asi kluci ze Stooges /tady Rats/ čuměli!) a špulíc někdy prdel,někdy ptáka,patří k nejoblíbenějším filmovým scénám mé polovičky vůbec(taky se zmínila,že je škoda že Iggiho nehrál Meyers,ale to asi jen kvůli téhle scéně). V době kdy chvíli byl glam králem ,já čuměl v TV na Jůheláky,abych deset let na to na tohle křepčil na rockotékách (a názvy jako Sweet,Slade,Bowie,ELO,YES,Pop,Reed, T.Rex ,Kiss,Thin Lizzy, apod. byly svatý) a za dalších pětadvacet už zas čumím na film vo nich. No není to radost? (23.09.2010)