Sametová extáze

Nečekaných 5 hvězd. Velmi zajímavý film o jedné hudební době. Film hlavně táhne herecké trio - dobře hrající Bale, šílený J. Rhys Meyers a ještě šílenější McGregor (který mi připomínal Kurta Cobaina, i když to měl spíš být Iggy Popík, ale já jsem v něm viděl hlavně Kurta). V hudbě jde hlavně o styl a tenhle film má dobrý "styl", kdo má rád glamrock musí zkusit! Též doporučuji film pro milovníky kapely Placebo. (03.07.2009)

Sakra nádherná atmosféra britský scény a glamrockový hudební odnože. ____ Sametová extáze, ač se to nezdá, disponuje nesmírně rafinovanou strukturou: 1, Vypravěčský model pátrajícího reportéra vychází z Občana Kanea. 2, Film provází flashbacky, v nichž se objevují nové postavy, které nejenže posléze nasedají na hlavní linii příběhu, ale taktéž vzpomínají a pomáhají odhalovat zase další postavy. 3, Vypravěč neustále zostřuje vidění různých postav, poté je zas opouští a zanechává v optice jiných postav. Kupříkladu hodně věcí je braných z pohledu Balea a stejně tak i Bale je pro spoustu postav zkoumaným objektem. Což vychází z tematizace skutečnosti, že umělec sám o sobě, stejně jako jeho dílo, nic neznamená. Tvar mu dává až úsudek ostatních lidí. 4, Začátek se obejde bez dialogu a vypráví přes montáž nechronologických sekvencí a přes nespolehlivého vypravěče (podveden je divák, zatímco autor se směje – ohledně postav, některé „ví“ a některé „neví“). 5, Vypravěč někdy jen pozoruje, jindy je aktivní a hroutícím se postavám pomáhá. Ale katarze stále nepřichází. 6, Všechny songy jsou dokonale (ve smyslu neviditelně) všité do příběhu. 7, Plus celý příběh provázejí intertextové (odkazy samotné), hypetextové (proplétání odkazů) a metatextové (dávající odkazům nový smysl) narážky. Tyhle kulturní reference (najít si je můžete na wiki) jen podtrhují konceptuálnost filmu. 8, Taktéž herci vycítili příležitost a ještě předtím, než je pohltil Hollywood, odvedli nadstandardní kus práce. (10.09.2008)

Neuchopitelný Jonathan, explozivní Ewan, tápající Christian, zdeptaná Toni, kulervoucí písničky, podpatky, zvonáče, Oscar Wilde a ten pocit... "Nic neudělá člověka tak pyšným, jako když mu řeknete, že je hříšník." Nejvíc mě štve, že tenhle dokonalý film si zaslouží dokonalý komentář a já ho nejsem schopná vymyslet. "It's funny how beautiful people are when they're walking out the door." ♥♥♥ (30.12.2007)

Vizuálně zářivý výlet do sedmdesátkové éry glam rocku plné dekadence a úletů vyzývavých pop rockových hvězd, končící nevyhnutelným vystřízlivěním. Slovy Curta Wilda: Chtěli jsme změnit dobu, ale nakonec doba změnila nás....Jonathan Rhys Meyers se pro role provokativních a chladných postav hodí přímo neuvěřitelně a tentokrát mu více než zdatně sekundoval výborný Ewan McGregor, který tu mimo jiné mohl uplatnit také své pěvecké kvality. Film jako takový nestojí ani tak na příběhu, ale spíš na vykreslení doby a je stylovou hudební jízdou pro fanoušky této muziky, kteří si snímek vychutnají nejvíc. (18.02.2013)

Velvet Goldmine mohl byt vazne dobry film, s velmi vitanym konceptem mapujicim jednu zasadni hudebni eru, to by to ale musel natocit nekdo schopny a ne gaylord Todd Haynes, ktery z toho udelal maskarni ples pro buziky. Vubec se nedivim Davidu Bowie, ze produkcnimu stabu hrozil soudem, protoze je jasne, ze tahle filmova hruza je v podstate jen priteplene znesveceni dane ery a vsech predstavitelu. Jonathan Rhys Meyers je v Bowiem inspirovane inkarnaci naprosto tragicky a vylozene me prudi, protoze narozdil od Bowieho postrada jakykoliv sarm, charisma a pusobi jako strasne nesympaticka buznicka. Ewan McGregor si sice roli wannabe Iggy Popa dava k obedu, coz ale jeste neznamena, ze mam naladu se divat na jeho pero (a ze to neni prvni film, kde to vytahne). Jediny kdo z cele te parodie odesel s lehce stylovym stitem je Brian Eno, jehoz inkarnace zde vystupuje jako sice opet vic nez je zdravo priteplena, ale presto docela stylova androgyn inkarnace zvana Jack Fairy. Jinak me ten film ale neskutecne vytocil. 2/10 (19.07.2012)