Počasí na zítra

"Olinka věří v prachy, Kinga v internet a já v kandidátku číslo 6." Polsko je zkrátka věřící země. Ovšem kdybych se já po nevinným sedmnáctiletým joggingu vrátil domů a zjistil, že jedna dcera fetuje, druhá hraje v pornu a syn je politickej prostitut, tak bych v tom asi nehledal svou chybu. Táta Kozioł to se svou odpovědností za stav věcí taky moc nepřeháněl, ale snažil se to napravit a jeho způsoby řešení problémů mě hodně zaujaly. Zejména použití volebního praku. Navíc jsem z toho cítil jistou naději a optimismus, což jsou ingredience, který mi prostě chutnají. Takže jsem si nakonec rád zazpíval s typickým polským věřícím: Hare Krišna, Hare Krišna, Krišna Krišna, Hare Hare, Hare Ráma, Hare Ráma, Ráma Ráma, Hare Hare. (28.02.2019)

Hořká tragikomedie o muži, kterému scházela ke štěstí větší přizpůsobivost, ale zároveň i energie a odvaha čelit nepravostem našeho světa, a tak se jeho životním postojem stal únik. V období komunismu se rozhodne najít azyl v klášeře, a když ho po letech náhoda přivede zpět do světa neohraničovaného klášterními zdmi, zjistí, že se sice změnila vláda, ale nezměnili se lidé, kteří dál zůstávají s morálkou na štíru. I přes upřímnou snahu integrovat se zpátky a navázat zpřetrhané svazky s rodinou volí nakonec opět únik do azylu mikrosvěta náboženské sekty. Není to špatný film, ale od tvůrce formátu Jerzyho Stuhra bych čekal přece jen propracovanější postavy a vyhrocenější konflikt. Snad i více černého humoru. Postavy jsou v řadě případů pouze načrtnuté a neprocházejí žádným vývojem. Chtělo to víc zapracovat na scénáři a kvalitě dialogů. Celkový dojem: 65 %. (17.05.2007)

Tak tohle bylo v podstatě zklamání. Jerzy Stuhr nejčastěji vyprávěl o konkrétních postavách, díky kterým si pak divák mohl udělat obrázek např. o celkovém společenském ovzduší, ale tady na to jde úplně obráceně, kritizuje vše, co se mu na dnešním Polsku nelíbí a dělá to velice naivně a kostrbatě. Je to jen náčrtek s absencí něčeho hlubšího a vybavuje se mi jen slovo "plakát." Nevadí mi, že jsem se nesmál, nelíbilo se mi, že postavy nejsou vícerozměrné a i logika vyprávění o nich strašně selhávala. Občas vás zamrazilo, zvlášť přitom, když vám došlo, kam to dnes v Polsku směřuje (zjednodušený pohled na složité jevy) a tenhle snímek na to dojel taky. (24.05.2007)

Jasně, vedlejší postavy jsou už ve scénáři psané čistě jako jednorozměrné karikatury a herci jim většinou moc nepomohli (otázka je, nakolik jim to v českém dabingu pokazily všelijaké ty Lucky Vondráčkové a jiné symboly úpadku řemesla, s původním zněním jsem bohužel neměl tu čest), ale stejně má Pogoda na jutro takový ten těžko definovatelný polský šmrnc a strká s ním do kapsy všechny české porevoluční pokusy o společenskou satiru – myslím, že jedním z důvodů bude charakter komické složky, laděný mnohem víc do absurdna než do škodoliba. A pak taky skutečnost, že namísto jízlivé rezignace se tu postsocialistická realita zobrazuje jako místo, kde lze pořád mít ideály a aspoň trochu svět kolem sebe měnit, i když kromě paličatosti hraničící z pohledu praktičtějších současníků s duševní chorobou je k tomu zapotřebí taky notná dávka pokory vůči druhým i vůči faktu, že cesty ke změně můžou nabrat úplně jinou podobu, než si představujeme (což sem píšu taky trochu jako polemiku s hirnlego). Možná právě skrz tu implicitní pokoru mi dělalo mimořádně dobře na to koukat, při televizní premiéře v roce 2007 i teď při opáčku. (07.04.2016)

Perfektne namiešaný koktail. Táto trpko usmievavá dráma možno nie je až tak dojemná, ani vás z nej od smiechu nebude bolieť brucho, no ja som s ňou skoro úplne unesený. Celý film som zhltol jedným šupom a každú minútu som priam žral. Cítiť z neho obrovskú pohodu a príjemnosť a zároveň silné sociálne a morálne cítenie hneď od začiatku. A čo je dôležitejšie, že až do samotného konca, ktorý sám bol zvládnutý ukážkovo, čoho som sa bál. Scenáru by mohli závidieť aj poprední machri remesla. 90%. (02.07.2007)