Symetrie

Pro mě osobně šestihvězdičkový film. Opět jen potvrzení toho, že se u Poláků točí filmy, které v současné české kinematografii dlouhodobě postrádám. Nedávno zhlédnuté Fígle a Symetrie mě každý dostal po svém. Fígle svou idealistickou hravostí a Symetrie svou syrovou autenticitou a bezprostředností. Až mě napadlo, kolik reálných vězňů si ve filmu zahrálo sama sebe. Na film aby si jeden vzal slovník vězeňského slangu. Mimochodem překladatel u mě opravdu zabodoval. Kromě obsahu film vyniká i formálně, a to jak svým obrazovým ztvárněním, tak hudbou, jež neskutečně umocňuje skvělé herecké výkony. (18.06.2011)

Pokus o sondu do nitra uvězněného má své silné i slabé chvilky. Síla tkví především ve snaze o psychologické prokreslení jednotlivých postav, o vysvětlení jejich motivací především skrz rozhovory, což působí poměrně nenásilně. Na druhou stranu jsou jednotlivé postavy typově ohrané a často se sklouzává ke klišé (žena mrcha, dcera anděl; inteligent mstitel, bojující za dobrou věc; samotný závěr). Podobná nevyváženost funguje i u vizuální stránky filmu. Jako by nebylo jasné, zda tvůrci chtějí dělat syrové psychologické drama či umělecký snímek. Na jednu stranu detailní záběry na utrápené tváře vězňů, na druhou stranu časosběrné záběry svítání a soumraků, jež svou artistností rozbíjejí komorní atmosféru uzavřené cely. Filmu příliš nepřidá ani hlavní myšlenka, která hlásá cosi o spravedlivé popravě. Dobru a zlu v rovnováze. Tomu bohužel nevěřím a považuji to za neetické. A tak i přes poutavost tématu a jistě kvalitní herecké výkony zůstáváme někde na půli cesty. Což je vlastně poměrně symetrické. (14.06.2011)

Depresivní a syrové vězeňské drama, které pokládá mnohé otázky o vině, trestu, morálce a ceně svobody. Navíc ze znepokojivého pohledu někoho, kdo se do tohoto prostředí dostal, aniž by se o to sám přičinil. Možná že další zajímavou otázkou je, jaká je vlastně úloha bachařů ve vězeních. Člověk se postupně sžije i s podivným vězeňským slangem. Aspoň půlku atmosféry má na svědomí hudba Michała Lorence. Výborný film. (14.06.2011)

Dokonalá ukázka toho, že i vězeňské drama se dá natočit jako civilní, skromný snímek bez brutálních, explicitních a silně realistických scén násilí. Symetrie není žádné syrové a mrazivé drama, jež by Vás dokázalo šokovat, zaměřuje se především na psychologii hlavního hrdiny (velký sympaťák, připomínal mi Vallo Kirse z Klass:) a jak se vyrovnává s nespravedlivostí, špinavostí a lhostejností zákona. Také na to, jak postupně pobyt za mřížemi začíná měnit jeho plachou a introvertní povahu. Charaktery jeho spoluvězňů jsou ztvárněny rovněž excelentně. Nejvíce se mi líbil Borys Szyc (který mi zase připomínal nějaký mix Roberta Englunda a Jürgena Vogela:) a Andrzej Chyra. Podmanivá hudba Michała Lorence. Nejsilnějším momentem je pro mě závěrečná scéna (následující po jistém činu vůči pedofilnímu spoluvězni), kdy Lukáše přijde navštívit matka, přes sklo s ním hovoří a Lukáš má zcela nepřítomný pohled a poté bez rozloučení odchází pryč. Film má tak vlastně otevřený konec, ale zároveň ukazuje to, jak člověka takové místo a lidé v něm můžou zcela proměnit a vzít mu i poslední zbytky osobnosti, kterou předtím byl. (22.02.2012)

,,SVĚT NEMÁ SMYSL. MUSÍŠ MU HO NAJÍT SÁM. A POLOŽIT OBĚŤ. NA LÍTOST TU NENÍ MÍSTO....“ /// Lukáš byl zatčenej. Za loupež. Babička ukázala na něj (,,To je on. Číslo 2!“). Furt mele, že je nevinnej (ale to byl Kristus Pán taky, víme) a šup a je v lochu. Moc krásný vězení. A ta atmosféra v cele. Realistickej příběh, uvěřitelný tváře, kriminálnickej slang, prostředí, kde slabší kusy (a loliťáci) vodpadaj a dokonce flashback, kterak univerzitní profesor za katr přišel. Zákony kriminálu ve vlastně optimistickým příběhu. Nejde tu vo utrpení mladého Lukáše, ale o úžasnou proměnu osobnosti člověka ze světa, ve kterým člověk, - když není úplnej debil a je schopnej dodržovat jistou SYMETRII - může v pohodě přežít. Jestli se chystáte na pár let ,,do zahraničí“, tak si spolu s tím dánským naštudujte i tohle. Něco by se vám mohlo šiknout (a je to lepší než furt vobjednávat indulonu…). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) David Rath mě požádal o film na večer. 2.) Říkaj mi ,,loliťák“ a před barákem mi zastavilo auto plný fízlů. 3.) Zjistím, že kriminál nemusí bejt plnej fašistickejch smažek. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (28.09.2012)