The Substance
The Substance
Substancia
The Substance
The Substance
Režie:
Coralie FargeatScénář:
Coralie FargeatKamera:
Benjamin KracunHudba:
RaffertieHrají:
Demi Moore, Margaret Qualley, Dennis Quaid, Hugo Diego Garcia, Oscar Lesage, Joseph Balderrama, Vincent Colombe, Matthew Géczy, Brett Gillen, Matthew Luret (více)Obsahy(2)
Snili jste někdy o své lepší verzi? Stárnoucí hvězda televizních obrazovek Elisabeth Sparkle (Demi Moore) dostává možnost vyzkoušet zázračnou substanci, díky které může být mladší, krásnější a dokonalejší. Má to jeden háček, musí se dělit o čas. Jeden týden pro ni, jeden týden pro její nové, lepší já, Sue (Margaret Qualley). Každých sedm dní. Dokonalá rovnováha. Snadné, že? Pokud vše dodržíte, co by se mohlo pokazit? Film režisérky Coralie Fargeat je trefnou, ostrou a šokující satirou, která ohromila filmový festival v Cannes a odvezla si Cenu za nejlepší scénář. (Aerofilms)
(více)Videa (5)
Recenze (63)
Poučný příběh o tom, že pravidla jsou od toho, aby se dodržovala; zvlášť když jde o zázračný preparát, který si člověk hodlá aplikovat do těla. Zpočátku jsem měl trochu mrzení, že jsem ze strany režisérky nezaznamenal snahu budovat atmosféru a pokoušet se diváka strašit - namísto toho rozjíždí "jen" zábavnou přímočarou satiru. Jakmile se ale začne vnitřní psychologický boj mezi hrdinčiným chtíčem a racionální vůlí (vzpomněl jsem si živě na své pokusy zanechat kouření :D) projevovat i fyzicky, nabere Substance šílené grády. U toho filmu si člověk několikrát říká, že asi bude brzo končit, protože už se rozjel do měřítka, kam se ostatní horory dostanou vyloženě až ve finále... ale Fargeat pak vždy snímku do žil píchne další injekci body horor humusu a povznese tu jízdu o další level výš. Tahle ženská má koule. Trochu se divím, že to v Cannes dostalo zrovna cenu za scénář, protože ve finále si to dělá tak trochu co chce, pravidla fikčního světa jsou načrtnuta jen velmi volně. Čekal bych tedy spíš úspěch u diváků půlnočních projekcí než u kritiků, ale zázraky se občas evidentně dějí. Substance asi na konci roku nebude můj nejoblíbenější horor sezóny, vždy v tomhle ohledu upřesnostním seriózní hrůzu a děs, ale zároveň je třeba říct, že málokterý film má na sobě napsáno INSTANT CLASSIC takhle velkými písmeny. ()
Krátce po zhlédnutí filmu mě napadá mnoho věcí. Nejgeniálnější film, u něhož nejvíc lituju, že jsem ho viděl. Kdybych mohl vrátit čas, vybral bych si z festivalové nabídky jiný film. Zároveň zážitek, na který nezapomenu. Nevím, jaké prášky paní režisérka a zároveň autorka scénáře bere, ale asi je to síla. Odporné, hnusné, zvrácené záběry. V podstatě celá poslední asi třetina filmu je pro mě jako diváka nepolíbeného různými Vetřelci a dalšími obdobnými věcmi vylézajícími zpod kůže něčím, u čeho už jsem uvnitř své hlavy křičel "dost, prosím, už ne". A přesto je tenhle příběh o touze vypadat lépe a mladší zvláštně strhující a dokázal upoutat mou pozornost natolik, že jsem se vůbec nenudil a překvapivě rychle to uteklo. Odhlédnu-li od toho odporného, musím zároveň zmínit velké množství ženské nahoty a především opravdu skvělou práci s kamerou a střihem, kdy jsou nám běžné dialogy a scény servírovány velice neobvykle a často nám přibližují určitý detail hodně zblízka a z nečekaných úhlů. A koneckonců i příběh samotný dává smysl a varuje před touhou po ideále krásy. Jinými slovy je poselství jasné. Mějte rádi sebe a své tělo a budete šťastní. Tenhle troufám si říct highlight letošního Art Film Festu téměř zaplnil největší festivalový sál a sledovat reakce těch několika stovek diváků bylo taky celkem zajímavé. Určitě zážitek na celý život. A už to nikdy nechci vidět. [30. Art Film Fest Košice] ()
Čistá filmová radosť a zároveň veľké pecka. No nie pre každého. Viem si predstaviť, že mnoho divákov to nerozdýcha. Intenzívny pulp v artovom balení. Staré formálne aj príbehové postupy vybičované do ad absurdum dotiahnutého mimoriadne chutného gulášu. O príbehu som nevedel nič a bol som v šoku ako si ma to omotalo a v závere vypľulo. Asi polovicu filmu som sledoval s otvorenou hubou a následným priblblým úsmevom. ()
Demi Moore vypadá i v jednašedesáti k sežrání. Takže díky autorce tohoto filmu, že ji vytáhla z diváckého zapomnění. Plus (také nahá) Margaret Qualley. Skoro bych si připadal jako v devadesátkách. Jenže to nedovoluje současný dravý režijní styl. Na druhou stranu tu máme inspiraci body horory ještě o nějakou dekádu staršími. Škoda jen, že mi to nepřišlo celou dobu jako nádherně braková zábavná jízda na krvavém tripu, ale chvílemi to vypadalo, že se film bere vážně. Ale závěrečná krvavá sprcha, v duchu úvodního záběru ignorující zákon zachování hmoty, už zase jela na správné vlně. ()
Viděla jsem už v roce 2006, kdy to natočil Kim Ki-duk, s tím rozdílem, že Čas byl dobrej. Kdybych neznala žádnej body horor, nepředpověděla to od první minuty dál a měla klacek, kterej bych si při sledování mohla mastit, tak snad možná... no, asi ani pak ne. Šokující max, pokud člověk nikdy neviděl starej zadek. No nic, čas si podesátý pustit Excision, to aspoň nevykrádá Černou labuť i bez toho mála, kvůli čemu nebyla Černá labuť okamžitě zapomenutelná. ()
Galerie (15)
Související novinky
MFF Karlovy Vary v číslech ČSFD a očima agentů
V sobotu 6. července skončil 58. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. V rámci slavnostního zakončení byly samozřejmě rozdány festivalové ceny, a jak jsme zde psali, hlavní ocenění… (více)
Zlatá palma festivalu v Cannes zná svého vítěze
Večer v sobotu 25. května proběhl ceremoniál slavnostního zakončení 77. ročníku prestižního mezinárodního Filmového festivalu v Cannes. Na prosluněné francouzské riviéře tak skončil dvanáctidenní… (více)
Jaké filmy budou soutěžit o Zlatou palmu v Cannes?
Ve čtvrtek 11. dubna proběhla v kinosále UGC Normandie v Paříži tisková konference ku příležitosti zveřejnění oficiálního výběru v rámci programu nadcházejícího 77. ročníku Filmového festivalu v… (více)
Reklama