Hellzapoppin'
Hellzapoppin'
Režie:
H.C. PotterKamera:
Elwood BredellHudba:
Frank SkinnerHrají:
Ole Olsen, Chic Johnson, Martha Raye, Hugh Herbert, Jane Frazee, Robert Paige, Mischa Auer, Richard Lane, Lewis Howard, Clarence Kolb, Nella Walker (více)Obsahy(1)
Ole a Chick natáčejí film, ale režisér stále není spokojený. Vezme je tedy k mladému autorovi, který jim navrhne absurdní příběh. Mají podporovat Jeffa a Kitty v tom, aby na své zahradě uspořádali hudební revue a přenést ji na Broadway. Pokud Jeff uspěje, může se oženit s Kitty. Je tu ale ještě jeho bohatý kamarád Woody, který také miluje Kitty, Chickova sestra Betty, která miluje falešného ruského hraběte, a detektiv Quimby. Ti všichni to Olemu a Chickovi mimořádně komplikují. Po několika chybách si začnou myslet, že Kitty není ta správná dívka pro Jeffa a začnou show sabotovat, broadwayský producent je ale nadšen a dává jim smlouvu. Takový je příběh, který jim autor vypráví. A právě kvůli němu ho režisér žaluje. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (21)
Nejrozjetější hudebně-taneční scéna všech dob, metahrátky typu divadlo ve filmu ve filmu ve filmu, směsice nespoutané absurdity a ryze postmoderních fórů – to jsou šestihvězdičkové pasáže, u kterých by jeden nevěřil, že kouká na film natočený ve stejném roce jako Občan Kane (z kterého se tu jasnozřivě cituje, stejně jako z jiných dnešních klasik, na kterých tenkrát ještě sotva stihl oschnout ustalovač). Na druhou stranu, lyrické songy jsou k uzívání a některé gagy můžou dnes být pro leckoho až dětinské. Tak si vyberte. ()
Poněkud slabší 4 hvězdy. Film střílející si z filmového průmyslu a zejména z bezduchých opulentních muzikálů vpodstatě nemá příběh. Je to sled scének, z nichž nejslabší jsou sladkobolné songy ústřední thymolínové dvojice, která je tam ale spíš jaksi z povinnosti, protože veškerou pozornost na sebe strhává vedlejší pár - Martha Raye a Mischa Auer. Chyba, že nedostali víc prostoru./ 25. 12. 11./ ()
Nu, opravdu jsem byl překvapen jak si před více než 70 lety dokázalo být hráno se surrealistickým propojením rovin vyprávění, intertextuálností, žánrovostí, tak absurdně jak to o nějaké dvě dekády později naplno předvedli Monty Pythons. Viděno to takhle, nemá cenu se bavit o příběhu, který je víceméně banální, ale pouze coby odraz banality příběhů, těch "seriózně zábavných" tehdejší doby. Cool. ()
To jsem netušil, že už tenkrát vznikaly takovéhle sebereflexivní anarchie! Postavy přecházející nejen plynule ze scény jednoho filmu do scény dalšího, ale procházející i různými úrovněmi diegeze jako by se nechumelilo. A navrch kopa intertextových hříček: v hledišti divadla se objevivší Frankenstein, chlapík držící v ruce sáňky s poupětem a hlásící: "já myslel, že je spálili"... Jako kdyby Mel Brooks potkal bratry Marxovy (kterým ostatně scénáře psal stejný člověk) ()
Formát filmu o filmu o filmu na základě Ole & Chic Broadway show, která nikdy nezůstala identická. Příběh vedlejší, jen "1000 mph" tempo a jeden velký, disruptivní mišmaš skečů, převleků, sebeuvědomělých triků na diváka, "jackassáckých" neplech a muzikálních čísel. S vrcholem hned v pekelný úvodce. Na mě prostě příliš volný chaos, zdá se ale lahůdka, jste-li student cinefil. * shades of inferno and vaudeville, anything can happen and it probably will * ()
Galerie (15)
Zajímavosti (1)
- O popularitě filmu svědčí i skutečnost, že jménem Hellzapoppin' pojmenovávali své stroje i letci bojující v Druhé světové válce, a to nejen američtí (Lancaster LM723 HW-H "Hellzapoppin" ze 100 bombardovací letky ztracený 2. března 1945 nad Kolínem), ale i kanadští (Halifax kanadské RAF). (Bart)
Reklama