Světla ramp

Nostalgicky smutný snímek, který pobaví téměř výhradně jen v místech, kdy se na scéně zjeví sám velký/malý Buster Keaton ( nutno podotknout, že je na něj nutno čekat ne zrovna krátkou dobu), každý záběr na jeho osobu spolehlivě vykouzlí úsměv na rtech. Ale hlavní postavou je tady Charlie/Calvero, díky častému zakomponování autobiografických prvků se divák o Charliem dozví celkem dost duševních pochodů a reflexí a zároveň se s ním člověk okamžitě sžije a bez náznaku nudy projde smutným příběhem až do úplného konce... (25.09.2007)

Všestranností se v našich poměrech Chaplinovi snad mohl blížit E. F. Burian; tím ovšem ta podobnost končila. Nejosobnější Chaplinův film je současně zjevně jeho filmem nejzralejším a umělecky nejpřesvědčivějším. Sociální cítění, které vždy patřilo do jeho tvůrčího profilu, tu nabývá až důvěrně autobiografických rysů. Smutek plačícího, ale i bojujícího lidského osudu dotváří i hlavní ženská postava, skvěle zahraná Claire Bloomovou a souhlasím i s tím, že velký výkon tu také odvádí zestárlý "Frigo" Buster Keaton. Ocenit je nutné i mistrnou evokaci ještě téměř viktoriánských music hallů (u nás by tomu odpovídala raná tvorba Karla Hašlera), londýnského světa "malých" lidí i dokonalou výpravu bytových interiérů (byť v době natáčení stále byla tak trochu živou současností). Psychologicky přesvědčivá je také skutečná láska - ne vděčnost - mladé ženy k starému géniovi všedního života, který umí poradit všem s výjimkou své vlastní maličkosti. Komplimenty, které si zaslouží režie, scénář, hudba i choreografie tanečních čísel, vložených do filmu, jsou zbytečné. Jak víme, patří rovněž skvělému představiteli hlavní úlohy: Charlesu Charlie Chaplinovi. (15.07.2010)

Tragikomický príbeh o citovom vzplanutí medzi starnúcim klaunom a mladou baletkou je komornou snímkou plnou nostalgie na dobu, v ktorej z filmových diel vyžarovala láska a spriaznenosť k remeslu, no v tomto prípade je celkové emocionálne vyznenie snímky zredukované minutážou, ktorú pán Chaplin citeľne prešvihol. 70% (11.10.2010)

Ve filmu Kontakt postava Jodie Foster říká něco ve smyslu, že by tam místo ní měl být básník a ne vědec, aby dokázal popsat, co vidí. Místo TonyhoCLiftona by tu měl sedět básník, aby popsal mé dojmy ze Světel ramp, protože já to nedokážu... Myslím, že každý významný umělec by se s kariérou měl rozloučit podobně. Chaplin prakticky zfilmoval zápisník svých životních mouder a co replika jeho postavy, to materiál na citát: "My home is the theater. - I thought you hated the theater. - I also hate the sight of blood, but it’s in my veins." /// "Don’t worry. Tonight you’ll make them look like amateurs. - That’s all any of us are: amateurs. We don’t live long enough to be anything else." /// " Time is best author. It always writes the perfect ending." Považuji za jednu z největších nespravedlností ve světě filmu, že drtivá většina lidí, co si myslí, že zná filmy, považuje člověka, kterého ve své době jeho filmové myšlenky uznával i Einstein nebo Gandhí, jenom za toho chlápka z němých grotesek s knírkem Hitlera, co divně chodil a vtipně padal. Neříkám, že jsem to taky tak nevnímal, ale nic nemůže být dál od pravdy. Dneska se do každého druhého filmu perou sluníčkově humanistické myšlenky, působící jako pěst na oko, přitom to Chaplin zvládal tak lehce a jednoduše. Co se týká nějakých tvůrčích výpovědí, tohle těžko hledá konkurenci a to si to ten šílenec opět sám zrežíroval, napsal, zhudebnil a zahrál hlavní roli. A scéna s Busterem Keatonem? Tohle enmá konkurenci ve Schwarzeneggerovi se Stallonem, Redfordovi s Newmanem, Stewartovi s Grantem, větší filmové osobnosti své doby se v jedné scéně nikdy nesešly. A samotný závěr ždímá emoce víc jak Madisonské mosty a to je sakra co říct. MInimálně bez Diktátora a Kida bych do toho asi nešel... pro všechny ostatní 10/10 (17.01.2016)

Krásne staromódny snímok, kde nič nieje na efekt, nič nieje vyumelkované a emócie niesu gýčovité. Smutný, ale v mnoha ohľadoch optimistický príbeh. A čo ja ľutujem ešte viac je to ( pri sledovaní záverečného čísla ), že sa geniality Keaton a Chaplin nespojili v minulosti viackrát, pretože by z toho mohli vzísť diela, ktoré by nikdy nikto dokonale neohodnotil, aby im pritom neubral na kvalite a úspechu. (17.04.2014)