Světla ramp

Během projekce tohoto filmu se mi z neznámých důvodů udělalo děsně špatně. Co se dělo dál, raději nebudu popisovat. Jednak Vás to asi nezajímá a pak by to taky mohlo urazit ty, kdo mají nějakou úctu ke klasickému filmu. Takže raději stručně: Krásně dojemný Chaplin jak je zvykem, se kterým mám holt spojeny spešl zážitky. (29.07.2007)

Chaplin se snímkem obstojně vyrovnává s vlastním stárnutím, láskou k až příliš mladé ženě a svojí slávou. Stejně jako stárnoucí komik Calvero, který musí brát podřadné kšefty a proto na nich nechce vystupovat pod svým pravým jménem, muselo přece i Chaplina napadnout, jestli to pořád v sobě ještě má, jestli by dokázal rozesmát publikum, anebo jestli je už jen zavedené slavné jméno, které těží z minulosti. Je to hořký film o pochybnostech a žárlivosti na sebe sama, na mladého Chaplina, který točil jeden film za druhým a publikum se jim smálo, protože se opravdu bavilo. Chaplin ve středním věku, pokud by ztratil své jméno a nikdo by ho nepoznal, byl by pořád hvězdou, nebo by jako Calvero skončil mezi šmírou? Myslím, že by na to pořád měl, protože mnohé dialogy jsou vtipné nebo sarkastické, což u komika, který dlouho odmítal zvuk, dokazuje, že jeho smysl pro humor byl mnohem pestřejší než, že by uměl zazářit jen v grotesce. Snímek ale předělují dlouhá nezáživná baletní vystoupení. (03.01.2017)

Jeden z posledních a zároveň nejvíce melancholických Chaplinových filmů, který uniká z komediálního žánru k dramatu, ačkoliv pojednává o legendárním komikovi. Velice pěkně natočený film odehrávající se převážně v komorním prostředí malého bytu, který obývají skvělí herci v podání samotného pana režiséra a krásné Claire Bloom. (05.10.2010)

Zpočátku jsem měl trošičku strach, když jsem spatřil nezvykle vypadajícího Chaplina v pro něj podivné roli, ale to jsem ještě netušil, co se bude dít. Tohle je nekrásnější Chaplinův film, jaký jsem viděl. Ale myslím si, že nemůže tak moc zapůsobit na někoho, kdo nezná alespoň z poloviny předchozí Chaplinovu tvorbu. Pokud máte Chaplina pouze za tvůrce němých grotesek, tak se na tento film raději ani nedívejte. Pro mě je Chaplin jeden z největších géniů světa filmu. 10,5/10 (musel bych změnit všechna svá původní hodnocený, aby tento film mohl mít pouchých 10 :) ) (20.10.2007)

Jsem rád, že jsem tento film od Chaplina viděl až jako jeden z posledních. Jen se znalostí jeho osobnosti a celého jeho díla, je možno pochopit hloubku osobní výpovědi tohoto snímku. Je to takové Chaplinovo loučení se s kariérou. Takové filmové sbohem starého komika. Člověka, jenž v sobě stále nosí toho věčného tuláka s buřinkou, který rozdává smích, ale člověka již unaveného, člověka, jehož životní plamen pomalu dohořívá. Mistrná taneční čísla, pantomima, vlastní scénář, režie i hudba. To vše spojuje práce génia do jednoho celku, jak jsme zvyklí. Jakoby Chaplin říkal ústy Calvera „Chci dokázat, že na to pořád ještě mám.“ A světe div se, Chaplin na to stále má. Přesto jde o film na hony vzdálený velkým dílům minulosti, jako je Moderní doba nebo Světla velkoměsta. V každém záběru je cítit teskný sentimentální tón pod povrchem. Dojetí sám sebou. Jako když velký hokejový hráč na konci kariéry nastoupí k poslední rozlučkové exhibici. Narativní návrat do roku 1914 je příznačný, protože Chaplin je dítě staré předválečné doby. Cesta do minulosti prostřednictvím postavy Calvera mu dává dopřát rozlučku v době velkých komiků němé grotesky a pouličních umělců. Době, ve které byl králem. Člověk stárne příliš rychle, než aby dokázal sledovat vývoj doby. Je to pochopitelné a přirozené. Chaplin již v 50. letech nedokáže reagovat na nová témata a problémy současné doby, jako tomu bylo dříve. Sám velký komik si uvědomil, že jeho čas je dávno pryč. A minulost zůstává jen vzpomínkou na světla ramp. (15.09.2014)