Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Charles Chaplin a jeho souboj se stroji v éře, která není příliš nakloněna lidem. Společenská satira natáčená ještě v konvencích pantomimy němého období. Protest proti nehumánním aspektům technické civilizace a automatizace lidského života. Film je vybudovaný jako mozaika epizod, každá z nich má vlastní výstavbu gagů, geniálně se v ní uplatňuje smysl pro humor ironii i sarkasmus. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (2)

Trailer

Recenze (293)

Javert 

všechny recenze uživatele

Z Moderní doby mám na jednu stranu podobný dojem jako z Diktátora - svým poselstvím za tu spoustu let znatelně ztratila na aktuálnosti, zde zejména co se zobrazení sociálních problémů týče. O to více ovšem vyniká Chaplinovo komické umění v hlavní příběhové linii, kterým naopak i dnes strčí do kapsy leckterého pseudokomika. U některých gagů (nose powder!!!) mám záchvat smíchu i dnes. A k tomu ta překrásnááá Paulette Goddard! ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

Internet je plný Chaplinových citátů. Některé jsou moudré, jiné vtipné, většina z nich oboje dohromady. Vzpomínám si na jeden, který jsem v nich nenašla. Bylo to konstatování, že film a zvuk se navzájem nesnesou. Ano, Chaplin nebyl až takový vizionář, měl své limity. Jeho zaujetí němým fimem nám ale mohlo přinést tento parádní kousek, v době, kdy se němé filmy vozily na zpracování do fabrik s celuloidem, kde z nich vyráběli hřebeny a jiné užitečné předměty. Tento soubor gagů, jen ledabyle spojeným příběhem tuláka a chudé dívky, si přesto dodnes udržel své fanoušky. Pro studium němých gagů ho používal i Louis de Funès a další. Fascinující je rytmus, akce, malá pausa na vydechnutí a další akce, aby se měl divák zase čemu zasmát. A dostatek podnětů, aby měl po filmu nad čím přemýšlet. I dnes se máme od Chaplina co učit. ()

Reklama

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Osobnost Charlieho Chaplina pro mě nepředstavuje nezpochybnitelný symbol uměleckého mistrovství, jen málo jeho filmů mě oslovovalo v minulosti a ještě méně mě jich oslovuje dnes. Ty, které mi stojí za opětovné zhlédnutí, by se pohodlně daly spočítat na prstech jedné ruky, nicméně Moderní doba mezi ně patří. Spolu se Zlatým opojením jde zároveň o jediné snímky, kde akceptuji jeho životní postavu tuláka. V Moderní době se pokouší protloukat životem a opakovaně po karambolech začlenit do normálního života spořádaného občana. Neuspěje ale ani jako dělník u pásu, ani jako číšník. Dívka, se kterou posléze naváže vztah, je podobně nekonformní, takže nakonec oba uznávají, že do moderní doby s jejími pravidly, příkazy a povinnostmi se nehodí. Dávají se na ústup a společně kráčí vstříc osudu. Především tovární část tulákova příběhu mi přijde vtipná a chytře natočená, touha po maximalizaci produktivity vede až k šílenému motivu stroje na krmení zaměstnanců. Druhý vrchol snímku představuje scéna v baru, kde poprvé zazní Chaplinův hlas ve formě pěveckého čísla doplněného pantomimickou klauniádou. Moderní době se dá vyčítat, tak jako u jiných Chaplinových filmů, zastaralá poetika němého filmu první poloviny 20. let. Ale v tomhle případě mi to nevadí. Vnímám jeho film jako sociální kritiku systému v období hospodářské krize a zároveň kritiku fordovské masové společnosti založené na potlačení individuality. Je typické, že v Hitlerově Německu i Mussoliniho Itálii bylo promítání Moderní doby okamžitě zakázáno. Celkový dojem: 80 %. ()

francis 

všechny recenze uživatele

S každým dalším filmem mě umí Charlie překvapit. Oproti bratřím Marxům, jejichž humor mimochodem taky miluju, dokáže v každým filmu nejen vymyslet spoustu nových, vtipných gagů, ale narozdíl od nich vždycky vymyslí i nový silný příběh s relativně novou strukturou a aktuální myšlenkou. Tenhle film je nutný vidět taky kvůli tomu, že v něm Charlie skvěle zpívá, což je u legendy z němých grotesek rozhodně pozoruhodný a může to možná leckoho překvapit. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Přelomový film v celé Chaplinově filmografii znamená jeho definitivní loučení s němou érou a otevření dveří k té druhé, řekněme zralé. Hrůzy hospodářské krize třicátých let dnes, sedmdesát let poté, mohou působit krajně nepravděpodobně. Je však jisté, že tato krize, první paralelní krize modrých i bílých pracovních plášťů, znamenala mimořádný hodnotový i sociální otřes, který byl nadto zvětšován postupným prosazováním mechanického taylorismu i do mimoautomobilových a vněindustriálních odvětví (poslední srovnatelný otřes byl zaznamenán o 80-100 let dříve nástupem prvních moderních strojů). U nás asi nejlépe tyto skutečnosti vyjadřují dva filmy osvobozených: PUDR a BENZÍN a zejména SVĚT PATŘÍ NÁM. Mechanizace-zvěcnění a odcizení člověka, které s tím souviselo, nemohlo nevyvolat adekvátní rezistenci, živenou desetimilionovými zástupy nezaměstnaných a současně i stejuně vehementní protest lidské tvořivosti. Humor i satira, které se v MODERNÍ DOBĚ prolínají, nejsou tedy levné a anachronické, ale současně dobové i nadčasové (s určitým posunem se tato doba dnes může vrátit rychleji, než jsme s to si sami připustit). Toto dílo rovněž nesporně patří k absolutním životním vrcholům nejen Chaplinovým, ale i filmového umění vůbec. ()

Galerie (68)

Zajímavosti (28)

  • Film se natáčel v Hollywoodu, Santa Clarita, San Pedru, Brentwoodu a na Long Beach v Kalifornii. (rafix)
  • Ve světě film vyvolal bouřlivou diskuzi – v nacistickém Německu a fašistické Itálii byl dokonce zakázán. (everlong)
  • Poslední slova Charlieho Chaplina ve filmu můžeme odečíst z jeho rtů – v překladu říká: „Usmívejte se! Honem!“ (džanik)

Reklama

Reklama