Pan Verdoux

Že má Charlie Chaplin ve filmografii i černočernou komedii, navíc podle skutečné osoby sériového vraha, bylo pro mě velkým překvapením a byl jsem docela zvědavý, jak se s tímhle tématem popasoval.  A dostalo se mi vtipné a elegantní, vesměs konverzační, komedie, kam "mistr tulák" a filantrop v závěr u opět propašoval morální poselství, tentokrát  vcelku ostře kontrastující s jeho jinak amorální postavou. Nicméně ano, osobní  krize plodí "malé" masové vrahy, velká společenská ty velké, s tím se nedá příliš polemizovat, má zase recht, ten pán se slušivým kloboučkem, ostatně jako vždy.  Mimo Chaplina tu pak zazářila i Martha Raye a scény s její nesnesitelnou ukecanou postavou byly pak největší ozdobou už  tak povedené především šarmantní komedie. Čtyři kytice růží pro dámu... (04.07.2021)

Po Cirkusu jde v případě filmu Pan Verdoux o mé druhé setkání s Charliem Chaplinem a opět jsem byl mile překvapen. Nechával jsem si tak dlouho mimo svůj divácký dosah takové filmové skvosty a klenoty kinematografie, že je to vlastně až ostuda. Postava pana Verdoux je opravdu nevšední - na jedné straně galantní gentleman, na druhé straně chladnokrevný vrah. Avšak i takoví lidé mají ve svém životě světlé momenty, kdy prostě přemýšlí nad svým konáním a mohou si pokládat řadu otázek. Každé zlo je nakonec odhaleno, avšak ne vždy musí být tak vnímáno, což se Chaplinovi (alespoň z mého pohledu) povedlo. Na konci filmu jsem vlastně s "Modrovousem" soucítil, což možná nebylo cílem filmu, ale pro mě, jako důkaz kvalitního snímku, to stačilo. Zkrátka komediálně tragický snímek, ve kterém podává Chaplin nezapomenutelný herecký výkon. (07.10.2011)

Ciernocierna komedia na pomedzi thrilleru. Podla nametu Orsona Wellesa natocil Charlie Chaplin kusok, ktory by ohuril aj keby nemal nic ine dobre ako titulnu postavu, ktora je proste uzasna (a uzasne zahrana). Nastastie je tam toho skveleho dost vela. Vyborna vec, ktorej nechyba napatie, presah a najma ten ciernocierny humor. 10/10 (15.04.2020)

Chaplin tentokrát laškoval s tématem obzvlášť ošemetným. Mně osobně to na satiru připadá přespříliš rozverné. Ale víc mi vadí jiná věc. Tohle je klasický příklad toho, jak humanističtí umělci 20. století soustavně pracovali na mravní relativizaci. Sériový vrah coby pouhý živnostník ve srovnání s kapitány politiky a průmyslu? Vraždy coby celkem racionální reakce na krutou hospodářskou krizi? --- Je zajímavé si připomenout, že mravní relativizaci nenáviděl například Hitler. Ten z té nenávisti ovšem nakonec vraždil ve velkém. Jenže relativizovat se dá i z opačného konce: kolika vražd je vlastně zapotřebí, aby šlo o absolutní zlo? --- Starozákonní "nezabiješ" si výmluvně vystačí bez čísel. Ovšem ohánět se touto absolutní etikou v dnešním relativním světě je jednou z mála věcí, která je absolutně o hubu. Tohle jste chtěl, Mr. Chaplin? (20.04.2015)

Chaplinovo vybočenie z línie možno pre neho znamenalo jeho najobľúbenejší film, ale pre mňa po rokoch sklamanie. Samozrejme dojmy z mladosti sú irelevantné a súčasný dojem je minimálne rozpačitý. Chaplin sa ešte ani v tomto filme nezbavil maniér tuláka Charlieho, prehrával a to stvárneniu tejto novej postavy dosť ubližovalo. Celý zámer nakrútiť čiernu komédiu a konanie vraha vysvetľovať nanajvýš čudnou argumentáciou ma núti znížiť hodnotenie na neutrálne tri hviezdičky. (24.02.2018)