Zámek hrůzy

Áčková duchařina opájející se počítačovými efekty a monumentálním titulním barákem - zřejmě nejparádnějším a nejpropracovanějším strašidelným barákem, jaký kdy byl ve filmu k vidění.  A díky němu a příjemné Lili Taylor se to až do nudného pobíhacího digi finále docela dá. Bohužel, de Bont má cit pro akčňáky, ale ne pro horory a hrůzu ani výraznější napětí to fakt nebudí (škoda, že nerežíroval původně zamýšlený Wes Craven). A Owen Wilson je tu jak pěst na oko. Ve stejném roce byl natočen i vypečený DůM HRůZY, remake zase jiné klasické domovní duchařiny s Geoffrey Rushem, plus lahodně gotická Burtonova Ospalá dira, která to vyhrála na celé čáře. (14.08.2007)

Keď som to videl prvýkrát mal som asi 12 rokov a zdalo sa mi to skvelé. Keď sa na to dívam teraz... musím uznať, je to zlý film. Napriek tomu som ale videl horšie filmy a myslím si, že sa dá na to pozerať. Lili Taylor je super, Liam Neeson je fajn (záleží o tom ako ho vy vnímate) a ani ostatní nie sú hrozní. Pre mňa je to asi trochu guilty pleasure. Možno preto, že to bol jeden z prvých hororov (ak sa to dá nazvať hororom), čo som videl ... a aj teraz si myslím, že to má viac atmosféry ako napr. Annabelle. Ale asi veľa napovie, ak sem dodám, že moja mama to označila ako rozprávku. A niečo na tom bude. Inými slovami - zlý film, ktorý si občas pozriem a viem si ho užiť, ale poznám jeho negatíva. Ale... (dôležité), nepozerám sa na to ako remake ... ale ako samostatný film, ktorý s originálom nič nemá. Ten som ešte nevidel. Možno potom zmením na tento film názor. Hodnotenie: C (02.03.2015)

Slibuji, že příště už své přátele poslechnu, až mi budou radit něco jako "Na Haunting se ani nedívej, to je děsná blbina, ztráta času". Bože, to ale BYLA blbina. Až mě to samotného překvapilo. Horor, který není strašidelný... záhady, které nejsou záhadné... herci, kteří skoro vůbec nehrají... no hnůj. Jedna hvězda za návrh onoho (ne)strašidelného sídla, druhá za Goldsmithovu hudbu, která z nulové atmosféry tu a tam něco přece jenom vykřeše. Ale moc toho není. (24.05.2010)

"Ste pani Dudleyová?" pýta sa Lili Taylorová alias Eleanor staršej ženy. Tá si utiahne cez ramená prehodenú šatku a sarkasticky poznamená: "Zatiaľ". Divák začína tušiť, že niečo nie je v poriadku. A tuší správne. Iste, ide o klasický gotický príbeh (ľudia v strašidelnom dome) s klasickým repertoárom desenia (vŕzgajúce drevo, mŕtvi vystupujúci z portrétov, krvavé stopy, oživené sochy, duchovia vyzerajúci tak, ako sa to od nich odnepamäti očakáva atď.). Ak si to uvedomíme, strašenie v "Strašení" (doslovný preklad originálneho názvu) nám začne pripadať pôvabné, šarmantné. A štýlové. Divák má prirodzenú radosť z evokácie bizarných fantazmagórií a je mu jedno, či sa bojí alebo nie. Kto by tomu odolal? Drevené obklady stien a stropov pozostávajúce z panelácie preplnenej gotizujúcimi kružbami sa pomaly pohybujú, vŕzgajú a štiepia, nadobúdajúc antropomorfné črty. Špicaté ozdobné fiály z baldachýnu postele sa viditeľne i počuteľne predlžujú a ohýnajú, evokujúc čosi nepríjemne zoomorfné. Nápad vyjadriť protipohyb jednotlivých kružbových obrazcov prostredníctvom ich skutočného rozhýbania a následného logického zlomenia je takmer geniálny - nečudo, že si ho dokáže skutočne vychutnať azda len historik umenia. No i pre historika umenia (ktorým som) je to na dobrý film málo. Do mierneho nadpriemeru Zámok hrôzy posúvam kvôli výprave a teda anglickému zámku Harlaxton Manor, Lincolnshire z rokov 1832-55 (ktorého skutočný staviteľ Gregory de Gregory bol v mnohom podobný svojmu filmovému náprotivku), ďalej kvôli Catherine Zeta-Jonesovej (v prvej tretine filmu naozaj žiarivo prekrásnej, v ostatných dvoch dľa možností prístupu ku kozmetickému balíčku) a napokon kvôli sound designerovi Gary Rydstromovi (skúste za hlbokej noci počúvať hlboké pravidelné dýchanie čohosi neorganického dlhšie než minútu). PS: Imaginárny filmový Hill House skutočne existuje. Nájdete ho v škótskom Helensburghu. Keďže ide o malý zámoček, len ťažko mohol poslúžiť filmárom na spektakulárnu show. (17.10.2004)

De Bont je vynikající akční režisér, ovšem s emocemi jako je strach neumí vůbec pracovat a tak jsem se u filmu vůbec nebál tak jak jsem očekával nebo jak mě slova domovní ("Večer tu nejsme. Kdyby se vám něco stalo, nikdo vám nepomůže. Ani nueslyšíme křik. Nejbližší domy jsou na míle daleko") navnadila. Škoda, ale ta hudba je výborná! (10.02.2003)